Dobré odpoledne, dámy a pánové,

především chci poděkovat za pozvání. Chci poděkovat organizátorům, že opět uspořádali takovouto akci. A samozřejmě vyjadřuji také potěšení nad tím, kolik vás tady je a nakolik vás zajímá budoucnost české pravice.

Pan předseda Bělobrádek řekl, že se od něj neočekává nějaký politologický výklad. Pan předseda Kalousek politologický výklad podal. Ode mě politologický výklad možná očekává, já ho nicméně nepodám. Já budu hovořit o tom, jaké vidím já základní úkoly pravice na současné české politické scéně a jakou v ní vidím roli Občanské demokratické strany. A nepochybně se dotknu i té spolupráce, která zazněla v závěru vystoupení pana předsedy Kalouska.

Já se do minulosti moc vracet nebudu. Ale jednu věc z minulosti bych přece jenom připomenul, a to je nedávná minulost, která je klíčem k tomu, co se tu teď děje a vytváří to vlastně úkoly pro pravici. Chci jenom připomenout, že Česká republika čelila opakovaným vládním krizím, které přerostly v krizi politickou, a politika posléze ztratila sílu a přestala plnit některé své funkce. A dřív, než nastoupili populisté, a na to si všichni vzpomeňme, tak do toho mocenského vakua nastoupily ve spojenectví tři síly, které mají mít v demokracii jenom podpůrnou roli a nemají být řídícími mechanismy. A to: byrokracie, ekonomické zájmy, právní a represivní moc. A teprve následně využili tu situaci populisté, kteří mezitím získali moc ekonomickou, posílili svoji moc mediální, a tu frustraci společnosti přetavili, mám na mysli Andreje Babiše, i v moc politickou. Ten výsledek je nebezpečný. Je nebezpečný nejenom ten výsledek, ale i to, jak k němu došlo. A nejvíc nebezpečné na tom je, že řada běžných občanů to nevnímá jako něco špatného a nebezpečného. To ještě zvyšuje tu nebezpečnost toho celého.

Samozřejmě, a to je potřeba si přiznat, za ten vývoj má odpovědnost i pravice, která tady byla od roku 2006 u moci, a která udělala v očích voličů chyby, které podle mého názoru nesmíme už nikdy opakovat. Za Občanskou demokratickou stranu říkám, že jsme si toho vědomi, že jsme se z této minulosti a z toho vývoje poučili a že i díky tomu jsme dobře připraveni na budoucnost, a to jak personálně, tak programově.

Byla tu zmíněná panem předsedou Kalouskem i historie Občanské demokratické strany, respektive její vznik z Občanského fóra. Já jenom k tomu dodám, že tehdy ODS vznikala z pocitu, z přesvědčení, že není možné dělat politiku bez programových, ideově vymezených politických stran. A že jsou právě takové strany tím, kdo přenáší zájmy občanů do politiky. A my dnes vedeme v podstatě velmi podobný zápas. Vedeme zápas proti manažerskému socialismu, proti neukotveným populistickým stranám. Není tu jedna ideologie, proti které bychom se vymezovali, ale je tu postupné, často nenápadné ukrajování individuální svobody. Apatie, pocit lidí, že nemohou nic změnit. Ale také pocit lidí, že s tím nedá nic dělat a že to nějak tak být má, anebo musí. A odtud se podle mě odvozují naprosto konkrétní úkoly pro českou pravici.

Já se domnívám, že ten problém současné české pravice a já jsem přesvědčen, že existuje pravolevé spektrum, a že pravice a ten pojem, že má smysl a že má smysl i v české společnosti. Ten problém české pravice není v definici, není v ideovém ukotvení, my nepotřebujeme vytvářet nějaké nové ideové konstrukty a bavit se o tom, co je pravicovější, a co je méně pravicové. My se určitě shodneme, a já myslím, že v tomto sálu bychom se shodli lehce, že pravice má být nositelem principu svobody, demokracie, individuální odpovědnosti a tak dál. Ale já jsem přesvědčen, že česká pravice musí víc klást důraz na každodenní, praktickou pravicovou politiku, na její občanskou a individuální stránku. A ukázalo se v nedávné minulosti, že nestačí hovořit o nutnosti obrany svobody, principu fungující demokracie, varovat před její ztrátou. Ukazuje se, že takové strašení, byť je pravdivé, vlastně v praxi příliš nefunguje. Podívejte se jen na situaci v oblasti médií. Vlastnictví ministra financí jednoho z největších mediálních domů, nebo části mediálního trhu. A koho to pálí? Pálí to opravdu společnost? Opravdu příliš ne.

Pravice, a já mluvím za Občanskou demokratickou stranu, by neměla být jenom v roli nějakého morálního patrona a kazatele, který komentuje politické dění s pocitem nadřazenosti, ale měla by nabízet konkrétní věci. Svoboda a demokracie musí být v našem podání a v naší komunikaci pozitivní hodnotou s praktickou příležitostí. A to mimo jiné znamená, že nemáme jenom bránit svobodu od útisku, od omezování, od regulace, ale že máme lidem vysvětlovat, co jim přinese svoboda k tomu, abychom lidi nechali žít, aby aktivně pracovali, podnikali, rozvíjeli svůj potenciál. A to je podle mě to, co má dělat pravice. Má se starat o problémy pracovitých, aktivních lidí, na kterých stojí naše prosperita a jejich problémy má tematizovat a politicky řešit. Budoucí úspěch pravice závisí na tom, jaká těmto konkrétním lidem nabídneme konkrétní řešení jejich problémů. Zda budeme schopni nabídnout poctivý program pro období ekonomické prosperity, ale i pro období, které bude nepochybně následovat, a se kterým tato socialisticko-oligarchická vláda nepočítá.

A konkrétní výzvou pro pravici je představit do nadcházejících voleb program toho, jak naložit s ekonomickým růstem, jak se bránit krizím, jak překonáme i některé historické slabosti naší země, které brání potřebné modernizaci. Což je třeba byrokracie, nejenom ta byrokracie, která vznikla aktuálně, ale i ten středoevropský rakousko-uherský model byrokracie, kterého je se potřeba zbavit, protože jinak nás předběhnou země, kterým jsme ještě donedávna posílali rozvojovou pomoc. Po třech letech socialisticko-populistické vlády je naprosto jasné, že modernizační impuls nepřijde od levice, nepřijde od populistů. Tento potřebný modernizační impuls přijde jedině od české pravice.

My jsme ve volbách měli heslo, které si asi každý pamatuje: „Zjednodušme to“. A to „zjednodušme to“ vyjadřuje to, o co tu jde. Zjednodušme tu byrokracii, zjednodušme podmínky, zjednodušme podmínky pro podnikání, zjednodušme podmínky pro lidi, aby se tady dalo žít normálně, abychom tu ekonomickou prosperitu nějak využili. Toto musí dělat česká pravice. A současně, a to vidím také jako úkol české pravice, a omlouvám se, že znova použiji toto volební slovo, ale ono je výstižné -zjednodušme i naši zahraniční politiku. Nekomplikujme naše transatlantické a západní ukotvení v tak složité době, jako je dneska, nějakými východními a orientálními experimenty. Buďme aktivními členy NATO.  Ale to má zase konkrétní dopad, který musí pravice nabídnout. Vyhraďme prostředky v rozpočtu na obranu a nekomplikujme naši bezpečnost třeba nějakými experimenty s evropskou armádou.

Přispějme k reformě Evropské unie. To je také úkol pravice, říct, jakou chceme reformu Evropské unie, ne ty nerealistické nesmysly, že vystoupíme a uděláme referendum. Ale my přece musíme nabídnout koncept Unie, se kterým bude vyjednávat Česká republika a budoucí pravicová vláda za Českou republiku. Unie, která toho dělá méně, ale dělá to lépe. Unie, která podporuje rozvoj vnitřního trhu, liberalizaci vnějšího obchodu, ochranu vnějších hranic, stavby, které komunikačně Evropu propojí, ale ne takovou Evropu, která se sjednocuje daňově, v sociální politice, nebo ve společné migrační azylové politice.

A současně, a to pokládám za velice důležité, pravice musí umět hájit svobodu a zájmy běžných a normálních občanů proti zájmům mocných. Protože dneska jsou tady chráněni velcí, jsou chráněny velké korporace, ale vláda socialistů a populistů útočí na svobodné, normální občany. A ty musí pravice chránit, to ji bude zdobit, a tomu lidé budou rozumět. Takže pokud je něco našim úkolem, pokud je něco historickým úkolem české pravice, pak je to toto. Udržet zemi na Západě. Chránit pracovité občany, kteří jsou zdrojem současného úspěchu České republiky a prosadit skutečné modernizační trendy. A toto levice, ani oligarchové nedokáží, nejsou toho schopni. My ano.

S tím souvisí možná jedna věc. Mnoho lidí považuje politiku za špatnou, zkorumpovanou, a toho populisté využívají. A bohužel ta špatnost politiky je hodně připisována pravici a tady ta schémata, která jsou nepravdivá, ale ve společnosti prostě přetrvávají, a ta nálada tu je. My se s tím musíme umět poprat. Já za Občanskou demokratickou stranu říkám, že jsme to udělali, děláme a budeme to dělat. Programově, osobnostně i jinak.  Jsme novou Občanskou demokratickou stranou, která tohle dokáže překonat. Ale není to jenom na nás. Pokud nechceme, aby to tady špatně dopadlo, tak se to musí týkat i dalších aktérů veřejného života, aby na sebe přijali odpovědnost. A týká se to třeba médií a novinářů, když je tady vidím, protože pevně věřím, že většina novinářů chce žít v parlamentní demokracii a věří v naší příslušnost k Západu, ale současně jim jsou nesympatičtí někteří představitelé pravice, dokonce některé celé politické strany kvůli minulosti, takže to občas vypadá, že jsou raději ochotni zbořit celý systém, jen aby jim ti nemilovaní politici a strany zůstali v pozadí. A já si myslím, že takto to nemá dál být. Já pevně věřím, že všichni už pochopili, že těšit se z nějakého krátkodobého mediálního prostoru na úkor druhých, je krátkozraké, protože v sázce je mnohem víc. V sázce je kvalita naší demokracie. V sázce jsou naše svobody. A v sázce je v poslední době i naše geopolitické ukotvení. A je čas na to, když se tu bavíme o budoucnosti české pravice, aby všichni aktéři veřejného života přijali zodpovědnost za budoucnost mnohem aktivněji a zodpovědněji. A já vám mohu slíbit, že Občanská demokratická strana chce být v tomto procesu zodpovědným partnerem.

Na závěr bych zase zjednodušeně, chtěl říct, o co nám jde a kde stojíme. A mluvím za Občanskou demokratickou stranu. My jsme prošli hodně těžkým obdobím, a prošli jsme jím proto, abychom se stali moderní pravicovou stranou. A to dnes jsme. A jsme připraveni převzít spoluodpovědnost za vývoj v České republice. Můžeme se opřít o pevné organizační a programové základy. Jsme předvídatelným politickým partnerem, konstruktivní opozicí, celostátně působíme, to ukázaly i poslední krajské volby. A máme konkrétní program. A máme návrhy řešení pro Českou republiku. Návrhy konkrétní a praktické. A jsme připraveni, a to je důležité, a tím se dostávám k tomu, co v závěru řekl Miroslav Kalousek, jsme připraveni diskutovat o užší spolupráci a hledat cesty k naplnění našich cílů s našimi partnery, říkám partnery, politickými soupeři, ale tady zdůrazňuji slovo „partnery“, od středu doprava. Protože jsme přesvědčeni, že abychom ty naše cíle mohli realizovat, a tu konkrétní politiku lidem nabízet, tak musíme být dost silní. A musíme být dost silní na to, aby socialisté a populisté přestali v této zemi vládnout po příštích volbách. A to musí být náš konkrétní politický cíl. A to musí být konkrétní politický cíl pravice.

A úplně na závěr mi dovolte ve třech bodech, nebo třech dilematech, vyjádřit to, o co tu podle mě dnes jde. Buď Česká republika využije období konjunktury na to, abychom rozvázali ruce aktivním a pracovitým lidem, abychom zjednodušili byrokracii, abychom investovali do vzdělávání, dopravy a dalších věcí, které zajišťují budoucnost, nebo to období projíme, promarníme, nějak přežijeme. Občanská demokratická strana je pro první možnost.

Druhé dilema: Buďto naše politická generace uspěje v novém zápase o svobodu, demokracii, nedělitelnost svobody a demokracie, anebo budou tyto principy vážně narušeny populisty, oligarchy, sociálními inženýry. Občanská demokratická strana stojí o první možnost.  A třetí dilema. Buď budeme pokračovat v naší 25leté orientaci zahraniční politiky na euroamerickou vazbu a politiku vědomou si ochrany našich bezpečnostních a ekonomických zájmů, nebo se předkloníme před Ruskem a Čínou, ztratíme bezpečnost ekonomického vývoje a tím i možnost ovlivňovat naše zájmy. Občanská demokratická strana volí první možnost.

Dámy a pánové, to je podle mě zápas dneška. To je zápas, který musí pravice svést. A to je zápas, který podle mě musí pravice vyhrát.