Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády,

naposledy, když jsme se tu sešli, tak jsem svoje vystoupení shrnul do několika málo vět, konkrétně patnácti. Chtěl jsem tím dát najevo, že chápu, že je potřeba jednat rychle a že ani já, ani Občanská demokratická strana a nakonec ani nikdo z opozice nechtěl zdržovat ani o jednu minutu navíc.

Dnes je samozřejmě také stále potřeba jednat rychle, ale je potřeba jednat i rozumně. Po měsíci je konečně čas, aby se ta překotnost začala vyvažovat jasným plánem, jak dál. Lidé v České republice jsou odpovědní občané, snášejí těžké časy skutečně obdivuhodně, ale je potřeba a je načase jim dát jasný plán, jak půjdeme dál. Překotnost a improvizace, která možná byla v těch prvních dnech a týdnech pochopitelná, ta už musí skončit. Máme za sebou prakticky celý měsíc, kdy se náš život soustředil na jednu nejdůležitější věc - jak zpomalit šíření pandemie, jak ji zpomalit za každou cenu. A byl to správný cíl. Proto, když vláda přicházela s restrikcemi, my jsme vládu podporovali. Proto, když vláda uzavřela celou naši zemi, my jsme vládu podporovali. Proto jsme vyzývali lidi k disciplinovanosti, odpovědnosti, toleranci a vzájemné pomoci. I proto se lidé spojili. A i proto vláda měla pro své kroky podporu těch i od těch, kteří ji za normálních okolností nevěří, a proto jsme to nějak společně v té první fázi také zvládli.

A když jsme viděli, že vláda nestíhá připravit ekonomický záchranný plán, tak jsme podali pomocnou ruku a tři čtvrtiny, minimálně tři čtvrtiny z návrhů, které jsme schvalovali naposledy a které jsou tady dnes na stole před námi připraveny, tak nejprve do veřejného prostoru položila na stůl opozice. A dokonce jsme spolkli i některé nepříjemné věci, například to, že tyto naše původní návrhy vláda předkládala zbytečně pomalu, nepochopitelně osekané a vždy jsme vládě naprostou většinu věcí podpořili. A dokonce jsme u toho poslouchali, že máme být zticha.

Ale období této tolerance končí. A musí skončit. Končí období, kdy vlád dostala od nás svého druhu bianko šek. Dosud jsme to zvládali a přiznejme si, že jsme to zvládali díky obětavým lidem v první linii, díky odpovědnosti a obětavosti občanů, díky svépomoci lidí, kteří zajistili roušky a další ochranné prostředky. Vláda ale už teď nevystačí s PR o rouškách, které si lidi sami ušili. A ani pan premiér se nemůže tvářit, jako by šití roušek sám vymyslel. Abychom znovu nastartovali Českou republiku, abychom si poradili s následky této krize, tak toto už stačit nebude. A není možné dál pokračovat tak, že jeden den se mluví o pokračování přísných restrikcí, o zavírání hranic na roky, třeba dva, a za pár dní slyšíme, že je potřeba kdeco uvolňovat a naši zemi promořit. Není možné, aby se o tomto členové krizového štábu a vlády dohadovali veřejně a aby se takové závažné strategie a úvahy o tak závažných věcech lidé a parlament dovídali z médií.