Vážený pane předsedo, dámy a pánové, školský zákon otevíráme za poslední dva roky, tuším, pošesté, což samo o sobě není samozřejmě dobré, protože naše školství určitě potřebuje a ty neustálé změny, ke kterým dochází a kterým školy, ředitelé, učitelé, rodiče žáky vystavujeme, pozitivní nejsou.

U těch předcházejících novelizací, a víte to z mých vystupování, jsem naprostou většinu těch návrhů pokládal za zbytečné nebo přímo špatné, až už je to povinná školka, jednotné přijímačky, a vzpomenete si na ty debaty, které jsme tu měli.

Na rozdíl od toho naopak považuji změnu financování regionálního školství jako něco, co nutné je, co se udělat mělo, ale přesto ten návrh, který tady předkládá paní ministryně, podpořit nemohu a považuji ho ve svém důsledku za horší, než je ten současný stav.

Já se s paní ministryní shodnu, i s tím, co tady říkal pan senátor Kořenek, pokud jde o analýzu některých problémů, které v současnosti s financováním regionálního školství máme. Podle mě jeden z těch problémů, který tu až tak akcentován nebyl, je také nemožnost nebo nedostatečná možnost ředitelů škol, aby nakládali s finančními prostředky, aby jim ty prostředky nechodil, jak se říká, obarvené a už dopředu určené, ale mohli s nimi podle potřeby školy volněji nakládat a třeba se to projevilo i ve výraznějším rozdílu ve financování těch pedagogů, kteří jsou kvalitní, atd. atd. Pokládám za problematické i způsob, jakým se třeba navyšují platy učitelů především v té tarifní složce, a ne právě v té nadtarifní, kde to zase umožňuje ředitelům s tím spravedlivěji nakládá, atd. To je jeden z těch problémů. Ale ten velký strukturální a dlouhodobý, ten se týká právě nerovnosti ve financování jednotlivých škol, regionálních škol, v rámci nebo mezi jednotlivými kraji, jednotlivými regiony České republiky.

A já jsem už před lety upozorňoval na to, že pokud tento systém nezlepšíme, nezměníme, tak dříve či později ten rozdíl financování krajů bude mít, resp. škol ve jednotlivých krajích, dopad na kvalitu vzdělávání a tyto rozdíly, které v kvalitě vzdělávání mezi jednotlivých kraji jsou, se budou ještě zvětšovat. Ani teď na tom nejsme dobře, protože když se podíváte na mezinárodní srovnání, tak rozdíl ve znalostech mezi jednotlivými kaji dosahuje až 1,5 roku školní docházky, což jsou čísla, která nás nemohou nechat lhostejnými, a to není způsobeno financováním, ale to financování to vytváření rozdílů dlouhodobě může napomoci.