Svatý Václav je velká osobnost našich dějin, která krásně spojuje národní myšlenku a i naši přináležitost k evropské křesťanské civilizaci. Symbolizuje boj o přežití našeho národa. Svatý Václav ukazuje, že národní myšlenka i křesťanský evropský hodnotový univerzalismus nemusí být v rozporu, pokud jsou správně pochopeny. A bonusem pro nás i je, že sv. Václav je patronem vinařů a sládků, tedy dobrého vína a piva.

Svatý Václav stojí u kořenů české suverenity a státnosti, která začínala již na Velké Moravě. Na jeho příkladu je důležité správně pochopit, co znamená vztah k Evropě a naší vlasti. Velká Morava i přemyslovský stát byly suverénní entity, které měly vlastní zákonodárství a vlastní panovníky. Zákony jim nevnucoval žádný Brusel. Ano, hlásili jsme se k evropským křesťanským hodnotám a k nim se hlásíme i nadále. Ale proto, abychom měli rádi Evropu – a my ji máme rádi – nepotřebujeme mít jednotný centrální evropský superstát, stejně jako ho nepotřebovali mít Cyril a Metoděj, sv. Václav, ostatní Přemyslovci či Karel IV.

Velikým ctitelem sv. Václava byl právě Karel IV., za jehož vlády došlo k vrcholnému období českého středověkého státu. Svatý Václav je věčným panovníkem naší vlasti a všichni politici by si měli uvědomit, že jsou jenom dočasnými správci naší vlasti a že mají odpovědnost vůči naším předkům i potomkům.

Není pravda, že svatý Václav byl pacifistou či dokonce německým kolaborantem. Vojensky dokázal pokořit knížete Radslava Zlického, který ohrožoval jednotu tvořícího se českého státu. Stejně uměl mečem hájit český stát roku 929 při vpádu saského krále Jindřicha I., který tehdy ukončil tažení proti polabským Slovanům (kteří byli Germány vyhlazeni).