Dobrý večer, to je nezvyklé oslovení Poslanecké sněmovny. Budeme si muset zvykat asi na různé věci v budoucnu.

Vážené dámy a pánové, i hnutí SPD bylo připodepsáno pod touto mimořádnou schůzí, protože nás velmi vážně znepokojuje, co se děje s potravinami, jak rostou ceny potravin, ale také nás znepokojuje to, že to vláda vůbec neřeší. Měli jsme tady už mimořádnou schůzi, která se zabývala energiemi, pohonnými hmotami, a teď tady máme schůzi, která se zabývá rostoucími cenami potravin a ten problém je stále stejný. Vláda schovává hlavu do písku a dělá, že žádný problém tady není.

Já hned na začátek mohu říct jednu věc, že to bohužel skončí tak, že ze všech těchto věcí, které se neřeší a můžu zopakovat, že kam se podíváte, tam je potřeba řešit problémy, které jsou nejenom Ukrajinu a uprchlíky, ale také problémy, které se týkají České republiky, ceny pohonných hmot, energií, potravin, inflaci a další věci a neřeší se nic, bude to jeden velký průšvih.

Problém enormně vysokých a stále rostoucích cen potravin není osamoceným jevem. Je to problém, který úzce souvisí s kritickou situací, jak už jsem řekl, v oblasti cen energií či pohonných hmot. Co mají tyto věci společného? Především neochotu, nevím, možná neschopnost, pětikoaliční vlády se jimi zabývat a řešit je ve prospěch českých občanů. Kumulují se zde také chyby minulých vlád i vlády současné, kde jde spíše než o chyby o absolutní nečinnost.

Problém také vznikl přílišným ustupováním Evropské unii v oblasti společné zemědělské politiky. To tady řekl a mluvil o tom velmi významně také můj předřečník pan poslanec Babiš, předseda hnutí ANO. Společná zemědělská politika je pro české zemědělce ve srovnání se západními členskými státy či s Polskem absolutně nevýhodná a diskriminační. To má samozřejmě svůj počátek už dávno v historii, když jsme vstupovali do Evropské unie, o tom také pan kolega Babiš mluvil, když se vyjednávaly podmínky členství České republiky v Evropské unii, tedy už v předvstupních jednáních, která tenkrát vedl Pavel Telička. A podle mého názoru je vedl velmi špatně a pro Českou republiku nevýhodně. Přitom média ho léta velebí, zvou si ho jako politologa, komentátora a on dává České republice takzvané nevyžádané hraběcí rady.

Vláda Petra Fialy se alarmující situací v oblastí rostoucích cen potravin dostatečně nezabývá a nenabízí praktická řešení. I díky tomu se situace neustále zhoršuje.

Co se týče trhu - a budu o tom ještě hovořit - je jednoznačná věc, že to, co se v České republice pěstuje či chová, to, co se potom v České republice zpracovává a prodává, ovlivňují majoritní obrovské největší části prodejní řetězce, tedy nadnárodní korporace.

Člen představenstva Agrární komory České republiky a dlouholetý aktivní zemědělec, zabývající se zejména živočišnou výrobou, pan Zdeněk Jandejsek, k tomu uvedl /cituji/: Vláda je hospodářsky naprosto nekompetentní, její krátkodobé a s velkou pompou prováděné kontroly marží u obchodníků neřeší vůbec nic. Zdeněk Jandejsek ani vedení Agrární komory však nezůstává pouze u kritiky, ale navrhuje i soubor konkrétních opatření, která by stát a především vláda měly urychleně podniknout, aby se situace nestala neudržitelnou a nenapravitelnou. A já tady znovu opakuji, že pokud to vláda nebude řešit, situace se stane neudržitelnou a nenapravitelnou a bude velmi těžké s oblastí zemědělství, výroby potravin něco v budoucnu udělat.

Na jednom z prvních míst je zde rychlé přijetí zákona o významné tržní síle. Přece nám nemohou nadnárodní korporace a řetězce, jejichž jediným cílem, oni mají jediný cíl, a to je zisk, nic jiného, ale my přece v České republice máme těch cílů víc, jsou to spojené nádoby. Jednak je to pěstování různých plodin, chov hospodářských zvířat, ochrana přírody, životní prostředí, dostatek vody a další věci, na které se musíme soustředit, takže nejenom zisk, ale my máme spoustu jiných dalších cílů, které bohužel nemůžeme oproti této významné tržní síle v reálném životě uplatňovat a nemůžeme je měnit ku prospěchu České republiky.

Takže, jak už jsem řekl, na jednom z prvních míst je změna zákona o významné tržní síle. Já musím říct, že vládnoucí pětikoalice říká, že tento zákon do Sněmovny předložila, ale tento zákon je úplně jiný než jak bychom ho předložili my v SPD. Zákon o významné tržní síle, který předložila pětikoalice, jenom implementuje další evropská pravidla a další evropské věci do české politiky, které České republice nijak nepomáhají. Naopak, čím dál víc ji sešněrovávají - českému zemědělství, pardon - nepomáhají. Čím dál víc ho sešněrovávají a dělají z něho něco, co půjde velmi těžko opravit a co půjde velmi těžko spravovat. Naopak SPD navrhuje, abychom udělali - a budeme navrhovat v zákoně o významné tržní síle - úplně jiné věci.

A budeme navrhovat věci, s kterými souhlasí i zemědělci, s kterými souhlasí i Agrární komora, protože kdo jiný by je měl nejvíc znát a nejvíc vědět než právě zemědělci. My chceme navrhnout pozměňovací návrhy zákonů o významné tržní síle, které budou srovnatelné s obdobnými normami platnými ve Francii, Itálii a dalších evropských státech. Nemůžou nám tady národní korporace určovat, co se bude prodávat, co se bude pěstovat, co se bude chovat, v jakém množství, notabene ta trajektorie toho, co se tady pěstuje a chová, se stále snižuje a bude se snižovat. Evropská unie navrhla snížit zemědělskou produkci o 15 až 20 procent. Hádejte, kde ji asi sníží. Určitě ne v Polsku, v Německu, ve Francii, v těch největších státech. A tuto produkci chce nahradit dovozem nikoliv z Evropské unie, kde platí velmi tvrdé předpisy, což je správně, protože ještě občas si přivezeme salmonelu například z Polska, ale chce ji nahradit dovozem zemědělských produktů ze třetích zemí, z jižní Ameriky, z Asie a podobně. Dokážete si představit asi, jak to bude vypadat a nechci to vůbec komentovat.

Protože předložené znění návrhu zákona o významné tržní síle, které předložila pětikoalice, nic neřeší, ba naopak nahrává monopolním maloobchodním prodejcům, tedy přeloženo zahraničním obchodním řetězcům realizujícím v naší zemi pohádkové miliardové zisky, které v podobě nezdaněných dividend vyvádějí z České republiky. Takže my prostě nejenom, že utrpí naše zemědělství, životní prostředí, vodní hospodářství a další věci, tak z toho nemáme vůbec nic. Ani se tady neplatí daně a zisky se vyvádějí z České republiky. Konec konců analytici hovoří, že je to 300 až 500 miliard nezdaněných zisků a dividend ročně. Protože jim umožní pokračovat v posilování jejich monopolního postavení a postupně tak nadále likvidovat domácí zpracovatele a domácí zemědělskou prvovýrobu na úkor českého obyvatelstva.

Já vám řeknu, jak to v praxi funguje. Je to velmi jednoduché. Oni vyvedou ty zisky a dividendy z České republiky, zdaní to v jejich zemích, v Německu, ve Francii, v Rakousku a z těchto daní, které inkasuje ten jejich domovský stát, jim zase dává dotace. Národní dotace na zemědělství, dotace na zpracování, dotace na export a oni potom samozřejmě souhrn, komplex těch dotací a dotačních titulů mají daleko vyšší než zemědělci v České republice. A pak už je to velmi jednoduché. Čeští zemědělci nemohou konkurovat těm zahraničním. (Hluk v jednacím sále přetrvává.) Nemohou konkurovat těm západním zemědělcům, protože nemají takové možnosti, jaké jim dávají země na západ od České republiky, přičemž je jasné, že rostoucí ceny potravin se nejvíce dotýkají nízkopříjmových a nyní už i středněpříjmových skupin českých občanů.

A já se obávám, že bude ještě hůř, že prostě ceny potravin porostou exponenciálně a co víc, že nebudou. Protože dalším problémem toho, že se nám snižuje trajektorie množství výroby potravin v České republice a zemědělských produktů, je to, že až přijde opravdová krize, potravinová, do Evropy, která prostě přijde, protože je to krize, která bude navazovat na energetickou krizi naprosto neúprosně, tak nám ty potraviny ti výrobci z jiných zemí prostě neprodají. Pamatujete si, jak nám zastavili ty kamiony Němci s rouškami a řekli: zpátky, žádná Česká republika. Stejně tak to udělají teď. Zastaví ty potraviny, které půjdou do České republiky, a řeknou: sami máme málo. Prostě košile bližší než kabát a bohužel tak to bude.

Takže co navrhujeme? Ihned finančně podpořit ty české producenty, kteří vyrábějí a jsou schopni navýšit výrobu kvalitních a cenově dostupných potravin. Tato vláda se rozhodla podpořit ty malé, malé a střední. Já tomu rozumím. Ale v potravinové krizi prostě musíme podpořit všechny, kteří jsou schopni navýšit výrobu, protože jinak ta potravinová krize bude tak silná, že to bude pro Českou republiku velký problém. To znamená, všechny, kteří jsou schopni navýšit výrobu a začít vyrábět potraviny v České republice. Ihned naopak zrušit nesmyslné podpory do extenzivních výrob, které pod rouškou takzvaného ekologického zemědělství a ochrany přírody, klimatismu, environmentalismu rozdávají veřejné prostředky, které prostě nic nepřinášejí; obyvatelstvu ani přírodě. A takových bohužel můžeme napočítat velmi mnoho. Protože máme na to i čísla samozřejmě. Není to něco, co bychom si vymysleli, ale ta čísla jsou jasná. Současné směrování dosavadních prostředků do ekologické produkce přináší ze 17 procent půdy, která je v ekologickém režimu pouze 1,5 procenta produkce. To je opravdu unikát, který chce současný ministr zemědělství nehoráznými prostředky ještě dále podporovat.

Určitě se zeptáte, co by ještě měl obsahovat návrh zákona o významné tržní síle, tedy ne jenom směrnice a implementace Evropské unie, proti kterým my samozřejmě budeme hlasovat a budeme říkat, že to je špatně, ale měl by obsahovat věci, jako například zákaz nákupu za podnákladové ceny, dále zákaz prodeje za podnákupní ceny, který generuje i velké úniky a únik příjmů státu na straně daně z přidané hodnoty. To je potřeba si uvědomit. Ten státní rozpočet musí mít nějaké příjmy. Dále zastropování marží na úrovni cirka 10 procent po odpočtu nákladů prodeje a DPH, tak jak to mají ve Francii. A ne že tady máme dvěstěprocentní a dvoutisícové marže. Záleží, jak na čem. Dále zrušit privátní značky prodejců a uvádět na zboží pouze adresného výrobce a zpracovatele, posílit rozpočet národních podpor o 1,5 miliardy korun a směřovat jej do živočišné výroby. Pane ministře, to je hlavně na vás, protože jinak tady nebude ani kráva, ani prase. A už to odnikud nedovezete. A jak jednou ta živočišná výroba skončí, tak to nejde obnovit jako ze dne na den a z roku na rok. To prostě bude problém.

Zemědělství a potravinářství je ve velkém ohrožení i v souvislosti s energetickou krizí. To jsme si řekli, že to samozřejmě bude navazovat na energetickou krizi. Pokud by se například zastavily dodávky ruského plynu, což někteří fanatici bez znalosti věci prosazují, uhynuly by do několika hodin statisíce kuřat závislých na plynovém vytápění. I téměř všechny naše pekárny fungují na plyn. To jenom, aby bylo jasno, co by se stalo. Pokud vláda současně nezmění strategický plán společné zemědělské politiky pro roky 2023 až 2027 a nedojde-li k přehodnocení takzvaného Green Dealu, o kterém jsme zde také mluvili v souvislosti s energetickou krizí a zelené politiky, hrozí ve střednědobém horizontu i absolutní nedostatek některých potravin. To tady celou dobu opakuji. Zatím naši zemědělci už nyní redukují chovy drůbeže a vepřového masa, protože na každém kile vepřového masa prodělávají velké peníze a nejsou schopni konkurovat západním výrobcům a vývozcům. Tak je nebudou držet. A obdobná redukce probíhá i v ostatních evropských zemích. My zatím máme soběstačnost okolo cirka 35 procent u vepřového masa, 57 procent u drůbežího masa, 50 procent u vajíček. Kdo nám tyto komodity v budoucnu prodá, když nebudou, když k omezování produkce dochází všude v okolí? A za jaké ceny? Neměli bychom tedy navýšit výrobu těchto komodit do budoucna, abychom měli jistotu, že na těch pultech prostě ještě bude nějaké maso a nějaká vejce?

Představil jsem tady tedy některé konkrétní kroky, které mají i podporu odborné zemědělské veřejnosti. Kroky, které vláda udělat může velmi rychle. Pokud je neudělá, situace nejen v zemědělství, ale v celé společnosti se stane kritickou.

I já tady na to upozorňuji. Upozorňuje na to hnutí SPD. A to je tak všechno, co bohužel s tím můžeme dělat. I vlády v okolních státech jdou cestou cenové regulace. Už jsem o tom zde hovořil vícekrát. Polsko a Chorvatsko snížily sazbu DPH u potravin na nulu. Maďarská vláda od 1. února snížila a zastropovala ceny pšeničné mouky, cukru, slunečnicového oleje, mléka, vepřové kýty a kuřecích prsou, a to na hodnotách z roku 2021. Maďarská vláda zakázala vývoz pšenice, protože ví, že nebude v následujících letech žádná pšenice. A to jsem tedy zvědav, z čeho ti naši pekaři budou péct chleba. Je ale nutné zdůraznit, že ceny potravin jsou do rozhodující míry takzvanou závislou proměnnou veličinou, která je závislá na cenách jiných komodit - v naší aktuální situaci hlavně na cenách energií a pohonných hmot.

O cenách energií jsem zde mluvil podrobně několikrát, naposledy minulý týden na mimořádné schůzi. Dnes bych se tedy rád krátce v přímé souvislosti s cenami potravin zmínil o cenové situaci v oblasti pohonných hmot, a to i v mezinárodním srovnání, protože jde o záležitost, která má na ceny potravin, které jsou spoluurčovány náklady na jejich dopravu, klíčový vliv. A já vím, že nejen na ceny potravin, ale protože dnes hovoříme o potravinách, tak se budeme věnovat potravinám, ale samozřejmě doprava zboží má vliv na každý výrobek. Jen tak mimochodem současné zdanění nafty DPH plus spotřební daň u nás v České republice je i na evropské poměry velmi vysoké a přesahuje polovinu výsledné ceny pro konečného spotřebitele. Polovinu výsledné ceny pro konečného spotřebitele! Míra zdanění benzínu se pak v závislosti na jeho ceně pohybuje mezi 40 až 50 % z celkové ceny benzínu. Takže jestli stojí litr 45 korun průměrně, tak přes 20 korun je daň, jsou daně. Hlavním problémem u ceny pohonných hmot tedy naprosto evidentně nejsou pouze marže jejich prodejců, ale hlavně příliš, až nekřesťansky, jak se říká, vysoké daně. Pokud by byly totiž marže velkým problémem, tak jak si mám vysvětlit, že celá síť benzínových čerpacích pump značky EuroOil, která patří státní firmě ČEPRO, nás tady natahuje, jestli mají tak obrovské marže? A dělá to úplně stejně jako všechny ostatní pumpy. Ale já jsem se na to ptal a zjistil jsem si, že bohužel marže u čerpacích pump to nejsou. Pokud jsou to marže, tak jsou to marže v rafineriích, které bohužel nikdo nekontroluje, protože Česká republika má asi dvě a hlavně je to třeba ORLEN a podobně - polská společnost, kterou kontrolovat samozřejmě nemůžeme, a můžeme si jenom něco o tom říkat, ale bohužel to je tak všechno.

Vysoké ceny pohonných hmot jsou z důvodu extrémní výše zdanění problémem nejenom v České republice, ale v celé Evropě, speciálně v členských zemích Evropské unie a problémem a zdrojem její nekonkurenceschopnosti. Jen na ukázku tady ocituji, kolik stojí litr benzínu v některých mimoevropských zemích a také v evropských zemích, které nejsou členy Evropské unie. Jenom abychom si mohli uvědomit, že Evropská unie není všehospásná a že spíš možná v některých věcech může být problémem. Rusko - cena za litr 14,50 korun. Spojené státy americké 21,20. Turecko 22,60. Austrálie 25,90. Moldavsko 27,70. Japonsko 30 korun. Bosna a Hercegovina 31 korun. Makedonie 31 korun. Andorra 33 korun. Takže my jsme ještě někde prostě... možná kdybych pokračoval v tom seznamu dál, tak bychom ani nestihli do dnešního večera dojít k České republice. A nyní ceny nafty. Rusko 15 korun. Bělorusko 17 korun. Spojené státy 21 korun. Moldavsko 24 korun. Turecko 24 korun. Austrálie 25 korun. (Poslanci Krejza a Blaha, sedící v lavici před řečništěm, žádají, aby jim řekl, kolik to stojí v Německu a v Rakousku.) To tady nemám. Japonsko 26 korun. Makedonie 28 korun. Jenomže Rakousko, Německo jsou členské státy Evropské unie. Já čtu státy, které nejsou členy Evropské unie, po celém světě. (Dotyční poslanci reagují.) Třeba vy jo. Já bych rád jako uspořádal referendum o vystoupení.

A také bych zde rád řekl něco konkrétního k účinkům snížení DPH. Na základě reálných nedávných německých zkušeností - je to určeno zejména těm, kteří zpochybňují tento krok jako takový a označují jej za pochybný a ekonomicky problematický, poškozující státní rozpočet, kontraproduktivní a podobně - to jsme tady slyšeli, koneckonců jsme tady... polovina Sněmovny hlasovala pro snížení DPH a polovina Sněmovny, bohužel ta větší, hlasovala pro to, aby DPH na pohonné hmoty zůstala tak, jak je. V Německu od června roku 2020 došlo k přechodnému snížení sazby DPH o tři procentní body, a to právě s cílem zjistit, jaký efekt bude mít takový krok na spotřebu a jak je lze využít jako nástroj fiskální stimulace. Prostě Němci to zkusili. Jak to dopadlo? Konkrétně se tehdy vyšší 19% sazba DPH snížila na 16 %. Ta nižší, kam spadají potraviny a další zboží denní spotřeby, se snížila ze 7 na 5 %. Německá opozice v té době tvrdila, že takové opatření nebude mít na podporu spotřeby žádný vliv. Jak myslíte, že to dopadlo? No, nebyla to pravda.

Ekonomové provedli mezi spotřebiteli průzkum zaměřený jak na jejich dříve plánované, tak na reálně uskutečněné výdaje a podle výsledných dat je dopad přechodného snížení sazeb DPH skutečně velmi citelný. Konkrétně se ukázalo, že u domácností, které předpokládaly, že změny sazeb se výrazně projeví v cenách zboží, došlo asi k 36procentnímu zvýšení spotřeby ve srovnání s těmi, které ve výraznou změnu cen nevěřily. Němečtí ekonomové tak zhruba odhadují, že díky přechodné změně sazeb DPH došlo v německé ekonomice k růstu výdajů na zboží o 21 miliard eur a k celkovému růstu spotřeby pak o 34 miliard. To znamená, že paradoxně snížení o několik procentních bodů daně z přidané hodnoty může znamenat zvýšení růstu spotřeby, a to poměrně o dost. Po započítání inflace vzrostly za sledované období tržby v maloobchodě meziročně o 3,7 %, nominálně to bylo dokonce o 5,2 %.

Co tím chci tady říct a vysvětlit a argumentovat? Že nemusí ani zdaleka platit argument odpůrců snížení DPH, což je samozřejmě celá pětikoalice, to jsme viděli na hlasování, v tomto smyslu, že to bude mít pouze negativní vliv na příjmy státního rozpočtu a že to ještě prohloubí objem jeho deficitu.

Zmíněná analýza dále podle německých ekonomů ukazuje, a německým ekonomům já věřím, že za zvýšením spotřeby stály zejména ty domácnosti, které věnují velkou pozornost slevám a jsou citlivé na jejich změny. Naopak my jsme se tady díky panu ministrovi zaměřili na slevy, které chceme úplně zrušit, aby nám pro jistotu, kdybychom neměli jistotu, tak abychom pak už měli jistotu, že růst spotřeby se skutečně sníží.

Celkově tak platí, že snížení sazeb DPH fungovalo jako nástroj netradiční fiskální stimulace a zároveň z něj nejvíce těžily mladší a chudší domácnosti, což je velmi zajímavé zjištění i obecně. Právě na ty my se přece v budoucnu u potravinové krize, která bohužel, říkám ještě jednou, přijde, budeme muset zaměřit, pane ministře. Měli bychom to mít ve všech diskusích o snižování daní, hlavně těch nepřímých, na paměti. Nejenom dnes a nejenom ohledně cen potravin.

Tak co závěrem? Závěrem bych shrnul, že je třeba napravit chyby z minulosti, a to hlavně aktivním zásahem vlády. Není možné jen plakat nad rozlitým mlékem a doufat, že trh vyřeší vše. Já už jsem tady jedno takové soupeření o trhu v zemědělství měl. V zemědělství, a ještě jednou to zopakuji, neexistuje volný trh. Zemědělství je podle mého nejvíce zregulovaná část ekonomiky nebo zregulovaná část, zregulované ministerstvo, zregulované hospodářství, které, pokud se nebudeme aktivně bránit, tak to prostě volný trh nemůže vyřešit, protože tam žádný není. Takže, pane ministře, aktivní obrana českého zemědělství a českého trhu.

Nicnedělání situaci dále zhoršuje. Většina evropských vlád už to pochopila, jak jsem uvedl na konkrétních případech. A paradoxně to zemědělství v těch zemích, o kterých jsem mluvil, na tom bylo lépe než zemědělství v České republice. A ty vlády se k tomu prostě postavily aktivně a vědí, že s tím musí něco udělat. (V sále je obrovský hluk!)

Já se obávám, že vláda pětikoalice, vláda Petra Fialy to musí teprve pochopit, že nedělat nic je špatně. Zde neplatí, že kdo nic nedělá, tak nic nezkazí. Takže, pane ministře, pane premiére, vážená vládo, začněte konečně něco dělat, pracovat pro české občany, kteří vás volili a skládají se na vaše platy. Děkuji za pozornost. (Potlesk v řadách poslanců SPD.)