Vážené kolegyně, kolegové. Děkuji, vážená předsedající. Děkuji za slovo.

Máme tady poměrně závažnou právní normu, která podle mého názoru potřebuje širší diskusi, ne jak to tady paní ministryně Černochová nastínila během několika vět. To si myslím, že asi tak jednoduché určitě nebude. Vládní návrhy zákona, kterým se mění čtyři zákony v oblasti obrany, jsou zásadní změnou obranné legislativy v České republice. Tento návrh zákona jasně mění obrannou legislativu pro účely zapojení občanů České republiky do válečného konfliktu. To je vidět z většiny měněných ustanovení, i z důvodové zprávy. Například ve změně zákona 219/1999 Sb., o ozbrojených silách, se rozšiřuje ustanovení o nasazení mimo území České republiky. Zabezpečení dopravy pro jiné státy, je zde zařazena úprava dopravy mimořádnými vojenskými vlaky a jejich přednost dopravy po železnici, anebo se zde hovoří o bezpilotních prostředcích dronech, a to bez omezení váhy do 20 kg. Podobně je to ohledně dopravy vojenskými letadly.

Jako nejzásadnější změnu v zákoně vidím zavedení nového institutu do branného zákona, tzv. předurčení pro doplnění ozbrojených sil. K tomu je třeba jen věk nad 18 let, zdravotní způsobilost, podpis a potřeba ozbrojených sil. Zásadně mi tam chybí, že se v tomto případě nehovoří o obraně České republiky nebo jejich občanů. Je zde velké riziko, že právě tento institut, ale nejen on, by mohl sloužit k vyslání českých občanů do zahraničí, např. na bojiště v Ukrajině. Velké potencionální riziko pro české občany představuje také zkrácení lhůty od doručení povolávacího rozkazu k nástupu na cvičení nebo operační nasazení až na tři dny. Dosud to bylo 30 dnů.

Se zněními dosavadních zákonů by vláda a ministerstvo obrany mohly aktivovat jen naši profesionální armádu, případně aktivní zálohy. Je tady přesně tedy vidět ten rozdíl, protože s tímhle návrhem zákona by ale v okamžiku přijetí dostala vláda k dispozici životy jakýchkoliv našich občanů v rozmezí od 18 do 60 let dle vlastního výběru, protože tento návrh zákona odstraňuje mnohé praktické překážky tomuto postupu. Čímž pádem tedy přijetím tohoto zákona necháváme na vládě. Necháváme jen na několika lidech, ne na Poslanecké sněmovně, ne na Parlamentu České republiky. Na několika lidech.

Co mě v tomto návrhu zákona dále znepokojuje, je návrh, aby stát mohl využívat různých informací o občanech od ministerstev a jim podřízených orgánů z různých databází jimi vedených, tedy odvodní řízení by se tím značně usnadnilo. Probíhalo by vlastně částečně předem. V současnosti je hlavní praktický problém právě ohledně sběru osobních informací o potencionálních odvedencích, a také ohledně lékařských prohlídek. Ale lze si představit, že kdyby ministerstvo přestalo bazírovat na jejich kvalitním provedení a udělalo z tohoto kritéria méně důležitá, občané by pak měli jen velmi málo možností, jak se vyhnout odvedení. To zkrácení mezi obdržením povolávacího rozkazu a nástupem na operační nasazení až na tři dny jasně ukazuje, že si s tím Ministerstvo obrany v určitých případech těžkou hlavu dělat nebude. Jak si má daná osoba stihnout vyřídit své osobní záležitosti jen za tři dny, a mezitím stihnout třeba i zdravotní prohlídku?