Vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo.

Také bych se rád vyjádřil ke stavebnímu zákonu a k tomu, co se vlastně teď v Poslanecké sněmovně okolo stavebního zákona děje. Považuji to za ukázku neschopnosti této pětikoaliční vlády a tou neschopností je právě situace okolo stavebního zákona. Já to hned samozřejmě vysvětlím a budu se vám snažit argumentovat a dokázat, že to tak skutečně je. Jak je u této vlády zvykem, hrají zde roli nejrůznější zájmy, tedy kromě zájmů České republiky a jejích občanů. Vládní většina zde protlačila roční odklad již schválené novely stavebního zákona, která by do stavebního řízení vnesla konečně nějaký systém a řád a znamenala by zásadní urychlení celého procesu s pozitivními důsledky pro občany, v první řadě v podobě minimálně někde poklesu cen nemovitostí a např. v Praze a ve velkých městech k zastavení obrovského růstu cen nemovitostí, bytů, kterého jsme svědky v poslední době. Nevím, jestli to víte, ale za posledních pět let například ceny bytů a nemovitostí vzrostly o 76 %. To jsou neskutečná čísla. Lidi prostě nemají kde bydlet a mladým lidem nedáváme prostor vůbec uvažovat o svém vlastním bydlení, o tom, že by si mohli zvlášť v dnešní době, kdy roste inflace a na to reaguje centrální banka zvýšením úroků z hypoték, není možné, aby si mladí lidé brali hypotéky na byty. Jednak nemají na splátky, protože úroky dosahují šesti, sedmi procent, a jednak samozřejmě roste cena bytů, takže i kdyby se zavázali, že to budou splácet do konce svého života, tak nejsou schopni si je pořídit. A já si myslím, že je naše povinnost v této věci něco udělat, aby mladí lidé viděli nějakou budoucnost, nějakou možnost pořídit si vlastní bydlení, protože pokud to nedokážeme, tak nestojíme za nic a myslím si, že každá politická reprezentace každé země na světě by měla mladým lidem zajistit co nejlepší budoucnost.

Zákon zajisté nebyl ideální. Určité jednotlivosti bylo možné průběžně řešit dílčími drobnými novelami. Jeho roční odklad byl ovšem tím nejhorším, co se mohlo stát. Znamená nejistotu, chaos ve státní správě, další zhoršování situace. Znamená i neúctu k právu, což je podle mého názoru pro tuto vládu typické, přičemž Česká republika mezitím od loňského roku vede celoevropský žebříček tempa růstu zdražování nemovitostí, zejména bytů, jejichž cena totiž jen za loňský rok vzrostla o více než pětinu a za posledních pět let se u nás ceny podle údajů Eurostatu zvýšily - a to už jsem říkal - o neuvěřitelných 76 %.

Hlavním důvodem je nepopiratelný fakt, že se u nás kvůli nevhodnému legislativnímu a organizačnímu stavu a rámci staví jen velmi pomalu a celý proces je nesmírně složitý a nákladný. To měl právě změnit a zlepšit nový stavební zákon přijatý v loňském roce a ve svém celku měl platit od července příštího roku, tedy roku 2023. Odborná i laická veřejnost již byla na tyto systémové změny připravena, realizace měla nabíhat postupně, aby byl proces plynulý zejména pro pracovníky stavebních úřadů, stavebníky a veřejnost. Jenže nová vláda vše hází do koše a místo pečlivého faktického postupu a zlepšování věcí přichází s revolučním řešením, jak je ostatně typické pro Pirátskou stranu, která bohužel vede gesční Ministerstvo pro místní rozvoj.

Nový, tedy ten odložený stavební zákon se přitom důkladně připravoval zhruba 5 let a od základu měnil zejména systém povolování staveb. Stavební úřady měly z obcí přejít pod stát, určitá část těch nejmenších měla zaniknout. Není tedy pravda, že vznikne nový úřad, kde nabere nových 13 tisíc lidí, megaúřad, jak nám vláda říká, jak nám říkal pan ministr Kupka, že je to nesmysl, prostě stavební úřady, které jsou dneska už pod obcemi, by si změnily vizitku a byl by tam státní stavební úřad. Většina těch lidí by zůstala, ti, kteří by chtěli odejít, by odešli, někteří noví by přišli, takže megaúřad na papíře ano, lidé by zůstali stejní, nevznikla by žádná další nová byrokracie.

Nový, tedy ten odložený stavební zákon se přitom - to už jsem říkal - důkladně připravoval zhruba 5 let. Vedle toho měl vzniknout nejvyšší stavební úřad a pak také speciální úřad pro liniové infrastrukturní stavby jako jsou dálnice či železnice. O povolení se mělo žádat elektronicky a úřady měly dostat pevné lhůty, do kdy musejí o povolení stavby rozhodnout. To znamená, že nikdo nemohl tu vaši žádost vzít, strčit do šuplíku, nechat ji tam ležet rok nebo dva tak, jak tomu bylo v minulosti, ale muselo se do určité lhůty rozhodnout, a pokud by se nerozhodlo, tak to povolení bylo platné.