Vážené kolegyně a kolegové,

i já se připojuji, a nebojím se to veřejně říct, k obstrukci proti pandemickému zákonu z toho důvodu, že jsem přesvědčen, že je protiústavní, pošlapává práva a svobody občanů v České republice. A jsem přesvědčen, že svobodu si musíme hájit za každou cenu. To znamená, že i já si myslím, že bychom už vůbec pandemický zákon neměli projednávat v legislativní nouzi z toho důvodu, že i sama pětikoalice tvrdí, že je to příprava na něco, co by mohlo přijít až například na podzim v nějaké podzimní sezóně respiračních onemocnění.

A jsem přesvědčen, že bychom určitě do podzimu mohli tento zákon projednat a prodebatovat tady v normálním jednacím schématu, to znamená ve třech čteních, a že bychom to určitě stihli, protože ten zákon tu debatu potřebuje. Je v něm navrženo mnoho pozměňovacích návrhů. I pětikoalice na základě toho tlaku revidovala některé věci, které se týkají pandemického zákona, a podává pozměňovací návrhy tak, aby ten zákon pozměnila, protože opravdu nám sem předložila legislativní paskvil. Já se to nebojím říct. Kromě toho, že omezuje například, může omezit podnikání, což je zakotveno v Listině základních práv a svobod, stejně tak může omezit rodinný a soukromý život, to tam všechno je, bez kontroly. A to jsou všechno práva, která nemůžeme omezit jenom tak jednoduchým zákonem z toho důvodu, že jsou zakotveny v ústavě. A právě proto jsou v té ústavě, aby nemohly být den ze dne měněny, ještě v devadesátce, nebo ve zrychleném projednávání, jak si to přeje pětikoalice.

Jsem přesvědčen, že ti, kteří konstruovali Ústavu České republiky a Listinu základních práv a svobod, tak přesně věděli, proč to činí. Protože může přijít jakýkoli režim, a teď zdůrazňuji jakýkoli, který prostě začne pošlapávat práva a svobody občanů. A proto je tady ústava, která je má chránit, nade všechno, nad zákony, nad režimy, nad ministry, nad premiéry, nade všechny je má chránit. A my to teď prostě chceme změnit a ještě bychom to chtěli změnit nejlépe během jedné nebo dvou hodin. To je přece neskutečné. Neskutečné. A já věřím, že už tímto se tato vláda zapsala do historie. To si myslím, že by mělo být napsané ve všech učebnicích politologie, co se tady odehrává a co jsou to za pokusy a co se tady děje.

Teď v této chvíli tady my dneska hovoříme především o té legislativní nouzi, kde tedy chceme změnit ty věci během pár minut. Využíváme k tomu nástroje, které k tomu rozhodně nepatří. A pan předseda Okamura tady přece citoval, k čemu legislativní nouze je - k nějakému obecnému okamžitému ohrožení země. A těch odrážek, k čemu legislativní nouze slouží, tam bylo samozřejmě daleko víc. A nezaznamenal jsem, že by se dnešní situace týkala jakékoli z nich. Notabene, když zde mluvíme o covidu, možná covidové pandemii, ohrožení občanů a podobně, o obrovských nárůstech nově pozitivních, které jsou samozřejmě vyvolány tím povinným testováním úplně všude, diktaturou proti neočkovaným, ale představte si, počty, a já jsem moc rád za to, počty hospitalizovaných se snižují, počty vážně nemocných a ohrožených se snižují, přestože, ano pane doktore, myslím si, že ano, že tomu tak je, zvyšují se počty pozitivních, to říká každá televize. A jsem přesvědčen a přeju si to, aby se nám počty hospitalizovaných a vážně zdravotně ohrožených nenavyšovaly.

Z toho důvodu mnoho států Evropy, například Velká Británie, Španělsko a podobně, ustupuje od všech protiepidemických opatření a považuje koronavirovou pandemii už ne za pandemii, ale endemické onemocnění, to znamená, že se k němu bude chovat jako ke každému jinému onemocnění a k jeho sezónnosti a podobně. Bude ho samozřejmě léčit, budou na to systémy. Ale už to nepovažuje za pandemii tak, aby vlády těch států musely vyhlašovat složitá opatření, která právě můžou bránit svobodám a právům občanům té země.

Jsem přesvědčen, že občané jsou na to hodně hákliví, a nejenom občané České republiky, kteří tady přes čtyřicet let zažívali totalitu a socialismus. Ale vidíme, že demonstrace proti epidemiologickým opatřením jsou po celé Evropě. A jestli to nevíte, tak ve Francii už je například dva roky nouzový stav. Francie se potýká s demonstracemi každý týden. A je to čím dál horší. Takže vlády jednotlivých zemí musejí zvažovat na lékárnických vahách, co je pro ně ještě únosné a co ne, co narazí na tvrdý odpor nejenom opozice, ale hlavně občanů té země. A to si myslím, že je nejdůležitější.

Ale vraťme se k legislativní nouzi, protože to je věc, kterou teď konkrétně projednáváme. A já zde mám právě práce, která se v oboru právo zabývá právě stavem legislativní nouze. Je to práce pana magistra Adama Vízdala z roku 2013/2014 a Katedry ústavního práva a politologie. Tato práce se zabývá zevrubně ústavně-právními aspekty a analýzou takzvaného stavu legislativní nouze, a to i v evropském kontextu, to znamená, kdy to používat, kdy to nepoužívat a podobně. Dovolte, abych z té práce tady citoval, protože pro některé z nás to může být edukativní věc, pro některé z nás to může být zajímavá věc a pro spoustu politiků bych doporučoval, aby si z toho vzali ponaučení.

Základem ústavního práva každého státu je vymezení základních práv a svobod občanů, přičemž ústavní regulace základních práv a svobod je determinována především faktickými možnostmi této státní regulace a zdroji, které má daný stát k dispozici. Například právo na ochranu zdraví není pouze věcí Ústavy, nýbrž zejména možností společnosti a pokroku lékařských věd a podobně.

Ústavní úprava základních práv a svobod musí navíc působit v souladu s dalšími normativními systémy, například morálkou, náboženstvím, politikou a podobně. Jádro naprosté většiny ústav tvoří ústavní úprava vztahu veřejné moci a jednotlivce. Naše ústava tento vztah přímo nespecifikuje, zejména proto, že se při jejím utváření nepodařilo dosáhnout shody ve věci případných úprav Listiny práv a svobod. Proto bylo přijato kompromisní řešení, podle kterého není tato Listina přímo součástí Ústavy, nýbrž takzvaného ústavního pořádku.

Na právní povaze úpravy základních práv a svobod to však nic nemění. Sestavit vyčerpávající seznam práv a svobod občanů ani není možné. Musíme se proto řídit tím, která práva a svobody jsou ústavodárcem považována za základní. Listina je tedy nejen listinou základních práv, nýbrž současně i svobod. Jsou v ní také často zaměňovány pojmy právo a svoboda. V Listině je proto třeba pod právy rozumět ustanovení, ze kterých plynou určitá oprávnění občanů vůči státu. Svobody jsou pak spjaty s vymezením autonomních prostorů, do kterých nemá stát, respektive veřejná moc zasahovat, například majetek nebo soukromí.

Další rozdíl mezi právy a svobodami spočívá v tom, že v případě základních práv je třeba poukázat na jejich zakotvení v ústavním předpise, kdežto v případě svobod to není nutné. Lidé se rodí svobodní, článek 1 Všeobecné deklarace lidských práv a článek 1 Listiny - já bych byl rád, aby to tak zůstalo - a proto nemusí prokazovat, že jim právo přiznává nějakou konkrétní svobodu. Svoboda je tak projevem přirozenoprávnosti. Občané proto mohou dělat vše, co jim zákon nezakazuje. Jednotlivá práva mají svůj základ v právních předpisech a k jejich uplatnění vůči orgánům veřejné moci je třeba jejich existenci prokázat.

V případě svobody by naopak měl orgán veřejné moci prokázat, že zákon jedinci určité jednání zakazuje nebo přikazuje. To je docela podstatné rozlišení a má úzký vztah i k projednávané novele, respektive k tomu, jak působí na omezení základních práv a svobod. Listina základních práv a svobod je vytvářena na přirozenoprávním pojetí základních práv, jak o tom svědčí i její preambule, která výslovně zdůrazňuje uznání neporušitelnosti přirozených práv člověk a práv občana. Zmiňuje se také o obecně sdílených hodnotách lidství.

Také článek 1 Listiny vyjadřuje základ, na kterém mám být úprava základních práv a svobod v Listině budována. Jde o názor, že tato práva a svobody nepocházejí z vůle státu, který je může jen zakotvit. Jejich základem je podle ústavodárce to, že lidská bytost je sama o sobě souborem určitých práv. Tato práva může stát jen garantovat, nemůže je však zrušit, jak to potvrzuje článek 1 Listiny, a společnost má právo si taková práva a svobody hájit, článek 23 Listiny.