Blíží se oslava květnového osvobození většiny naší vlasti Rudou armádou. Za 78 let od konce 2. světové války, resp. od porážky nacismu, který cílil prokazatelně na vyhlazení českého národa, se změnilo mnohé. Mnohé zásadně. Zvláště v několika posledních letech. Protože úsilí stran nynější vlády České republiky o výmaz zásadní role Rudé armády a Sovětského svazu je rok od roku intenzivnější, nebojím se užít výrazu brutálnější. S velkými obavami očekávám, jaké oslavy budou letos.

K obavám mám důvod, důsledně jsem si pročetl twitterový profil ministryně obrany Jany Černochové a při loňském výročí jsem v obsahu jejich tweetů nenašel jedinou zmínku o Rudé armádě.
"Díky Ameriko!" napsala 6. května 2022 a pokračovala: "V roce 1945 3. armáda generála Pattona urazila nelehkou cestu, během které mnoho jejích vojáků zaplatilo daň nejvyšší. Jejich mise byla ale nakonec úspěšná a podařilo se jim Plzeň osvobodit od nacistů. Bylo mi ctí jménem naší vlády jim u památníků vzdát hold." O dva dny později ještě dodala: "Na Vítkově jsme si dnes připomněli ukončení 2. světové války a uctili padlé hrdiny, kteří položili život za naši zemi. Kromě zahraničních osvoboditelů nesmíme v Den vítězství zapomenout ani na české hrdiny, kteří se během války dokázali zlu postavit a bojovali za svou vlast."

To je vše, ani jedna jediná zmínka o Rudé armádě. Paní ministryni zřejmě skutečnou pravdu o osvobození naší vlasti tají jako výrobci a prodejci elektrokol Jaroslavu Jágrovi ve známé reklamě. Zřejmě nic takového jako například vojáci a tanky 2. ukrajinského frontu maršála Koněva neslyšela nebo nechtěla slyšet. Případně ve škole chyběla a už se toto nedoučila. Konec konců - Ivan Stěpanovič Koněv v Praze už dva a půl roku sochu nemá. Jako pštros s hlavou v písku si možná myslí, že když zmizela socha, zmizí i historie.

Věřte mi, opravdu nezmizí a neutajíte to. A jediným českým osvobozeným městem fakt nebyla Plzeň. Tak pokroucenou historii si nedovolil vykládat do této doby nikdo. Památník setkání armád u Vitějovic u nás na jihu Čech stojí od roku 1946 a v roce 1987 byl nejen upraven, ale vedle něj postaven ještě jeden důstojnější. To asi ministryně obrany Černochová neutají. Mrtví sovětští vojáci a velitelé již nepromluví, pamětníků ubývá a z dosud žijících očitých svědků vyrobila polistopadová demokracie nepřátele režimu, proruské síly nebo až agenty Kremlu.

Přitom takzvaní západní spojenci, které tolik velebí paní ministryně a kteří dle jejich loňských citovaných slov "urazili nelehkou cestu", aby "osvobodili Plzeň od nacistů", nechali Rudou armádu chladnokrevně krvácet až do června 1944, kdy se konečně vylodili v Normandii (6. 6. 1944 - otevření druhé tzv. západní fronty) a kdy už bylo de facto vzhledem k nezvratným úspěchům postupující Rudé armády o osudu 2. světové války, resp. o porážce nacistického Německa, rozhodnuto. Jako kdyby "jedni" hasiči přijeli hasit v podstatě již uhašený požár díky jiným hasičům, kteří na rozdíl od těch "jedněch" přijeli na místo samé včas, když ještě předtím od února 1945 průmyslová centra vybombardovali. I u nás, v Českých Budějovicích, nebo také v Plzni, jak o tom ještě za svého života mluvil mistr Karel Gott.