Inflace neboli opakovaný růst cen v ekonomice, resp. oslabení kupní síly dané měny vůči zboží a službám, které spotřebitel kupuje, je dnes jedním z nejskloňovanějších pojmů. Viníci se hledají za každým rohem, většinou ovšem nelogicky, tudíž nesmyslně.

Inflace je problémem celosvětovým, neboť také celosvětový je její původ.

Primárně ze odvíjí z opakovaného růstu cen základních surovin (ropa, surové kovy, dřevo, plastové polotovary atd.) a druhou zásadní příčinu má v krizi globální logistiky.

Globální korporace všeho zaměření dostaly v podobě covidu ideální nahrávku na smeč, a jak je patrné, smečují dokonale. Covidem je odůvodnitelné cokoli. Kupříkladu růst cen železa se dnes oficiálně vysvětluje covidovým omezením těžby železné rudy v Austrálii a Peru. Je to sice pouhá hra s vykonstruovanými argumenty a statistickými údaji, ale nikdy ji neprokážete. Převyšující poptávka nad rádoby omezenou, nebo dokonce kartelovými dohodami upravenou nabídkou, přirozeně zvyšuje ceny surovin, což se vzápětí promítne do růstu cen zboží, z nich jakkoli vyráběného či jeho výrobu provázející. Snížení cen téže komodity si navíc na sebe v hotových výrobcích nechá dlouho čekat.

Ano, i za socialismu bychom dnes trpěli inflací, vyvolanou např. dovozem železné rudy, ale surové železo bychom si byli schopni minimálně pro vlastní potřebu vyrábět sami - kladenská Poldovka, VŽKG či NHKG Ostrava atd., atd. Dnes toho schopni nejsme, protože dovážet musíme i to železo.