Ptal jsem se, proč je na tak významném místě připomínka události, která má teprve nastat. Odpověď byla okamžitá, všichni se na to těšíme a budeme pracovat na tom, aby to byl pro sportovce a návštěvníky skutečný svátek a nezapomenutelný zážitek. To se opravdu za osm let stalo nezpochybnitelnou skutečností. 

Teď, když se přiblížil termín zimní olympiády, kterou opět hostí Čína, jsme svědky strachu, že hloupá protičínská propaganda prohraje na celé čáře, protože skutečnost bude mluvit za vše – bude to perfektní a úspěšná akce. Jedno moudré čínské přísloví praví: „Hloupý člověk by udělal nejlépe, kdyby mlčel. Ale kdyby věděl, že má mlčet, nebyl by tak hloupý.“ Nemohu se zbavit dojmu, hraničícího s přesvědčením, že těch mlčících aby jeden pohledal a těch „hloupých“ nějak zrychleně přibývá... Hůře o to, že svoji hloupost propůjčili nekalým zájmům a ještě se u toho snaží tvářit chytře. Neřku-li, že ona chytrost jim je servírovaná na stříbrném podnose. Účel světí prostředky. Na pokyn svých chlebodárců a za tučné odměny vytvářejí teorie, pronášejí plamenné projevy, sepisují komentáře, vydávají knihy... O své zaprodané hlouposti. Proti historickým danostem. Proti historické přirozenosti, kterou se pokouší znásilňovat, často tím nejpodlejším způsobem.

Evropa a Asie stojí od nepaměti ve všech ohledech na euroasijských principech. Kontinenty jsou i geologicky spojeny Druhá základní geopolitická strategie – atlantická, reprezentovaná Spojenými státy americkými a Velkou Británií – se rovněž od nepaměti snaží Euroasii ovládnout. Opačně to neplatí. Euroasie nikdy neusilovala vládnout Americe či Británii. Toto je výchozí historický fakt.

Evropa, resp. některé současné vlády jejich států, ale žel již dávno slouží zájmům atlantistů. Ti si je za nejrůznější úplatky doslova omotali kolem prstu. Vychovali a vychovávají si je. To je rovněž fakt.

Abych nechodil daleko, jako konkrétní příklad vám může posloužit politický vývoj v České republice po roce 1989. V naší zemi se naneštěstí vládnoucí garnitury po zmíněném datu zaprodaly naplnění odvěké touhy atlantistů – ovládnout Evropu. Proto jsme nejen u nás, ale na celém starém kontinentu dnes a denně svědky tolika nenávisti vůči oběma hlavním reprezentantům Euroasie – Ruské federaci a Čínské lidové republice. S komunismem to nemá nic společného, navíc ani v RF komunisté už dlouho nevládnou, to je pouhá zástěrka. Stačí letmo sledovat média a snadno nabydete dojmu, že ruská a čínská armáda musela právě překročit hranice České republiky a že se chystá uzurpovat místní obyvatelstvo.

Nejsem profesí historik, abych se cítil povolán k hlubším historickým analýzám, ale na druhou stranu letité zkušenosti z politické praxe mě k jistému hodnocení přece jen dávají dostatek informací. Vlnou uměle pěstované až stupidní nenávisti vůči všemu ruskému a všemu čínskému je v dnešní době většina Evropy bez přehánění a doslova prolezlá do morku kosti. Jako mor... Ve vztahu k Rusku nyní opět sílí v souvislosti s Ukrajinou, ve vztahu k Číně zase s blížícími se zimními olympijskými hrami, které začínají již 4. února příštího roku v Pekingu.

Dovolte mi, abych se právě u „čínské“ zimní olympiády trochu zdržel, neboť politická štvanice, která její konání stran atlantických nohsledů provází, si detailnější rozbor jistě zaslouží.

Spojené státy spolu se svým věrným evropským služebnictvem hlasitě vyzývají k diplomatickému bojkotu ZOH. K faktickému bojkotu, tedy že by vyzvaly k neúčasti přímo sportovce, odvahu nemají – a hlavně si nejsou jisti výsledkem, reakcí vlastních sportovců, kteří se na sportovní událost těší. Protože pokrytectví je jednou ze silných a osvědčených zbraní USA, tak rozehrály šachovou partii na poli diplomatickém. Jejich pozice je totiž ve vztahu k ČLR komplikovaná, jejich vnitřní dluh je astronomický a hlavním věřitelem je právě ČLR. Takže nastupují pomluvy a útoky prostřednictvím jiných posluhovačů, kteří se spokojí např. s obchody na Tchaiwanu. A kdo se nechce připojit k jejich pokryteckému kroku, tomu udělají alespoň mediálně zle. Vyhrožují nebo přímo uvalí embarga, kde to jen půjde. Pročež oddaní evropští poddaní na postech ministerských a poslaneckých kývou hlavami na znamení souhlasu, div že si je nespletete s houpacím koněm pro malé děti.

Čína prý porušuje lidská práva, šlape po svobodě slova, po demokracii, po humanismu, po ...nevím čem – čili po všech těch dnes virtuálních hodnotách, které se tváří samospasitelně, ale ve skutečnosti nejsou naplňovány ani v zemích svých hlasatelů, čehož jsme dnes a denně svědky z různých kauz, které vyplavou na povrch. A pokud to někdo zveřejní, tak mu hrozí v USA trest přesahující i délku lidského života, jako například Julianu Assangovi. V současném pojetí lidských práv, svobodě slova a demokracii, bez práva na rozvoj, se vše rafinovaně schovává, až se ztrácí v mlžném oparu falešných nadějí.

Kde jsme a kam jsem došli jako lidstvo od Charty OSN a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech? Kdo vlastně má tato práva?

Kdo čí práva potlačuje např. zrovna v USA? Běloši ta černošská nebo černoši ta bělošská? Nebo snad obě etnika ruku v ruce sebrala lidská práva indiánům? Nebo si vezměte Francii. Šlapou Francouzi po lidských právech muslimů, kteří nelegálně přicestovali do jejich země? Nebo muslimové nemají na tato práva nárok, byť žijí v cizí zemi? Či muslimové znásilňují lidská práva katolického či bezvěreckého domorodého obyvatelstva? Pokračovat bych mohl donekonečna a otázek je mnoho. Není to vše jen zástěrka v rukou atlantistů k ukojení jejich touhy vládnout Euroasii?

Pomohu si právě čl. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a to právem na vlastní politický režim a na právo využívat své přírodní bohatství ve prospěch svého národa a státu. To znamená, že nikdo z USA, ale ani od nás, nemůže ani RF ani ČLR diktovat, jaký má mít politický režim, a nikdo nemůže beztrestně usilovat o jejich přírodní bohatství. Každý režim, vždy a všude na světě, si hájil, hájí a hájit bude to své. Lhostejno, jakého je politického zaměření, resp. ideologie či náboženství. Existují jen dvě možnosti, jak se k tomu postavit. Buď ona lidská práva státní moc porušuje všude, nebo nikde. Záleží na úhlu pohledu. Avšak nelze s tím manipulovat a tvrdit, že při stejných či podobných mocenských snahách uchvátit či udržet moc někde lidská práva porušují a jinde už nikoli.

Američané mají svoje „Guantánamo“, svůj Vietnam, Koreu, naposledy debakl v Afghánistánu, atd., atd., a přitom nikdo k diplomatickému bojkotu žádné mezinárodní sportovní akce (včetně OH) konané na území Spojených států nevyzývá. Byla by to nebetyčná hloupost..., samozřejmě. Tatáž hloupost, jako diplomatický bojkot nadcházejících ZOH v Pekingu 2022.