Dlouho se KSČM usilovně snažila tuto asociální reformu z pera Topolánkovy pravicové vlády zrušit. Na krátkou dobu se to podařilo rozhodnutím Ústavního soudu, aby to vláda P. Nečase oklikou (obcházením zákona) vrátila. Zdál se to být marný boj!

Dokonce ani když byla ČSSD u moci, tedy ve vládě, nenastal žádný posun k lepšímu. Proč asi? To snad tehdy ČSSD neměla zájem pomoci zaměstnancům, tedy lidem, kteří pracují, poctivě odvádějí daně a zaslouží si jistoty, i v době nemoci?

Tehdy však byla sociální demokracie jednou z nejsilnějších stran a snažit se tak zřejmě tolik nemusela. Dnes máme však jinou dobu. Levicové strany se bohužel netěší takové podpoře mezi občany a ČSSD se propadá každým měsícem. Možná i to je ten důvod, proč se strana rozhodla zabojovat o hlasy voličů a podpořila zaměstnance. Jen populismus!

Dnes sice můžeme společně se zaměstnanci slavit. Povedlo se! Na druhou stranu tady zůstává ona hořká pachuť, kterou za sebou zanechali někteří sociální demokraté, kteří asi již zřejmě zapomněli na to, že jsou ve vládě již druhé volební období. Tedy dost dlouho dobu na to, aby se s touto letitou křivdou vůči pracujícím vypořádali.

Vítězství pro ČSSD? Nemyslím si. Spíš ostuda. Nezlobte se na mě!