Právní stát znamená takový stát, v němž je výkon státní moci omezen zákonem.

Orgány veřejné moci smějí činit jen to, co jim zákon výslovně dovoluje, zatímco občan smí činit vše, co zákon výslovně nezakazuje.

Základními znaky právního státu obvykle jsou:

• zákonnost (každý, včetně státu, je povinnen zachovávat právo a jednat podle práva)
• právní jistota (každý má jistotu, že práva jednou nabytá mu nebudou zpětnou účinností zákona odňata, že právo nebude působit zpětně, že mu bude státem poskytnuta ochrana proti porušení jeho práva apod.)
• přiměřenost práva (k cíli, jehož má být právem dosaženo, nesmí být používáno nepřiměřených prostředků a zejména porušována základní lidská práva a svobody)

V tomto posledním bodě se dostáváme do konfliktu s běžnou praxí, že v oblasti výkonu práva je v České republice běžně nadužíváno hrubě nepřiměřených prostředků a zejména jsou porušována základní lidská práva.

V bližším pohledu zjistíme, že například v případě trestné činnosti stanovuje zákon č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník v § 34 promlčecí dobu trestní odpovědnosti za trestné činy v rozmezí 20 let až tři léta.

Zákon číslo 89/2012 Sb Občanský zákoník zase zmiňuje možnost promlčení všech majetkových práv s výjimkou případů stanovených zákonem.

Dostáváme se do paradoxní situace

Zde se dostáváme do paradoxní situace, kde tento zákon na jedné straně umožňuje dlužníkovi zbavit se dluhu a to v § 609 který nám říká: ”Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.” Ovšem na straně druhé neexistuje promlčení v oblasti exekučního vymáhání pohledávek.

Obecně řečeno, zákonu je jedno, zda někdo někomu nespravedlivě dluží, pokud se nebrání právními prostředky, dlužníkovi se jeho dluh promlčí.

Pokud se ovšem věřitel brání, a to i proti osobě, která je např. zjevně nemajetná a pokud již byl soudem vydán exekuční titul, pak neexistuje v českém právním systému možnost promlčení exekuce a ta tak může běžet teoreticky celý život dlužníka, či věřitele.

Nedá se tedy mluvit o nějaké spravedlnosti, protože ve výhodě je vždy ten, kdo uplatní svá práva, byť by se dožadoval na dlužníkovi uhrazení i bagatelní sumy. Pokud se ovšem věřitel nijak nebrání ať už z důvodu neznalosti zákona, nebo pro nedostatek finančních prostředků na krytí právního zastoupení ve věci vymáhání pohledávky, pak má smůlu. Platí pro něj ”jiná spravedlnost”.

Stejně těžko bychom hledali spravedlnost tam, kde zákon v ČR umožní promlčení trestného činu, za který trestní zákon dovoluje uložení výjimečného trestu, tedy i vraždy a dalších trestných činů ale na druhé straně neexistuje možnost promlčení exekuce od právní moci exekučního titulu.

Exekuci lze totiž nařídit do 10 let od právní moci exekučního titulu a to i opakovaně. Exekuce tak vlastně nikdy nezaniká a nově se přenáší i na pozůstalé po zemřelém dlužníkovi.

Chceme navrhnout možnost promlčení exekuce v případech, kdy je vykonávána déle, než 15 let a kde povinný (dlužník) je ve stavu, kdy prokazatelně není schopen hradit ať již jde o vysoký věk, nemoc, nezaviněnou dlouhodobou nezaměstnanost atd. Pokud jde o pohledávky vzniklé z trestné činnosti povinného, tak navrhujeme promlčecí dobu 25 let.

V praxi dnes totiž dochází k tomu, že exekuce je často vedena i na osobu v hmotné nouzi, u které se v dohledné době nezmění situace a která nemá vyhlídky na nabytí majetku například děděním.

Exekuce je vedena i 10 let a déle a po celou dobu se navyšují náklady až do takové míry, že převyšují původní dluh i 20x a více.

Exekuce probíhá, i když nemá smysl a efekt

Zvolna se tak dostáváme k druhému problému, který chceme řešit a to je odpovědnost za náklady exekuce a další náklady jmenované zákonem č. 120/2001 Sb. Exekuční řád v § 87 v odstavcích 2) a 3) kde se praví, že náklady vyjmenované v tomto paragrafu a spojené s exekucí hradí vždy nakonec povinný. A to za všech okolností.

Proto se dnes často setkáváme s případy, kdy oprávnění se domáhají prostřednictvím exekutora pohledávek a přes četné návrhy jak povinného, tak exekutora na zastavení exekuce pro nemajetnost povinného, nelze exekuci zastavit bez souhlasu oprávněného - § 55 č. Zákon 120/2001 Sb Exekuční řád. Oprávněný většinou nesouhlasí a pak o zastavení exekuce může rozhodnout exekuční soud. Běžně však bývá návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost soudem zamítnuta pro neúplnost podání, nebo jiné vady. A tak exekuce probíhá i když nemá smysl a efekt.

Chceme navrhnout, aby v případě nevymožitelné pohledávky měl exekutor možnost exekuci zastavit ať již na základě návrhu povinného, jehož návrh ovšem musí splňovat jisté podmínky (hmotná nouze, nemoc, vzniklá invalidita, nezaviněná dlouhodobá nezaměstnanost, živelná pohroma atd), nebo na základě rozhodnutí exekutora, který zjistí, že exekuce probíhá déle, než 5 let bezvýsledně a nejsou reálné vyhlídky na změnu stavu.

Exekuce by mohla pokračovat jedině za předpokladu, že oprávněný podá odvolání a uhradí dosavadní náklady exekuce a tyto uhrazené náklady nebude již nikdy nárokovat na povinném. Zabrání se tak stavu, kdy lidé podávají žaloby na bagatelní sumy a nutí exekutora k pokračování exekuce i tam, kde to nemá smysl a to vše bez nákladů a zcela zadarmo, protože dle zákona náklady exekuce jsou vždy k tíži povinného. A tak nám vznikají statisícové I milionové exekuce, které jsou vymáhána na bezdomovcích, nebo důchodcích a lidech v hmotné nouzi.

Chceme rovněž navrhnout, aby soud v případě bagatelních dluhů, tedy částek do 5000,- Kč bez úroků, zamítal exekuční návrhy a exekuční titul vydával na částky dluhů až nad 5000,- Kč. Zabrání se tak zahlcení soudů “stovkovými” žalobami.

Chceme také navrhnout, aby byly příslušnými předpisy upraveny odměny advokátů žalobců a soudních exekutorů a současně aby veškeré náklady exekuce nepřesahovaly samotný dluh bez úroků o více, než 30%.

Trestný čin lichvy je definován pouze nic neříkající formulací

Chceme zákonem definovat trestný čin lichvy procentuální částkou a to změnou zákona číslo 40/2009 Sb. Trestní zákoník a to § 218 “Kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota přesahuje hodnotu vzájemného plnění o 31%, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.”

Dnes totiž snadno unikají lichváři zákonu, protože trestný čin lichvy je definován pouze nic neříkající formulací “jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru”. Chceme jasně určit zákonem, kdy se již jedná o trestný čin.

U bank i nebankovních společností, ale i u obchodních společností se často setkáváme s výší sankčních úroků, které se v ČR pohybují ve výši až 0,5 % z dlužné částky denně. Toto je zcela nepřípustné protože důsledkem toho je hrubý nepoměr mezi vzájemnými povinnostmi stran, které mezi sebou vedly spor a samozřejmě pád dlužníka do dluhové pasti, ze které za daných podmínek není návratu.

Naprosto stěžejním a základním pravidlem v otázce exekučního vymáhání je naším úkolem dosáhnout v České republice stavu, kdy výkon práva nebude předmětem podnikání.

Chceme v ČR zavést logický poměr, kdy soud je nezávislý státní orgán vykonávající soudní moc a tudíž soudní exekutor musí být nezávislý státní orgán, tedy ne podnikatelský subjekt. Takto je zaveden státní exekutorský úřad například ve Švédsku. Úřad bude jediný s centrální evidencí a lokální působností a poplatky budou přiměřené poplatkům, které jsou běžné v demokratických zemích Evropy.

Není možné, aby jakákoliv osoba byla státem povýšena na orgán, který vydělává na základě výkonu práva. Chceme tak zcela zabránit komercionalizaci práva v našem státě.

Nelze hovořit o právním státě, kde je možné, aby výkon práva prováděli soukromí podnikatelé

Chceme navrhnout změnu zákona číslo 99/1963 Sb. Občanského soudního řádu a to zejména v § 322 “(2) Z výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny zejména tyto věci ve vlastnictví povinného nebo ve společném jmění povinného a jeho manžela:” doplněním v odstavci 2) písmeno h) osobní počítač ve vlastnictví povinného, je-li jediným nosičem a zpracovatelem osobních dat povinného, nepřesahuje-li jeho cena cenu obvyklou (značkové drahé notebooky atd) a dále písmeno ch) osobní mobilní telefon v majetku povinného, nepřesahuje-li jeho cena částku 3000,- Kč, případně cenu obvyklou a je-li jediným funkčním mobilním telefonem v majetku povinného.

Vrátím-li se na začátek k tématu právního státu, samozřejmě nelze hovořit o právním statě o zemi, kde je možné, aby výkon práva prováděli soukromí podnikatelé na zisk k tíži povinného na základě rozhodnutí státního soudu.

Není rovněž možné, aby byly zabavitelné jediné osobní počítače a mobily, které často povinné spojují se světem a umožňují jim komunikaci, vzdělávání, hledání zaměstnání, nebo práci, či počítač, nebo mobil může být jediným prostředkem k varování občana v případě živelné pohromy, nebo například válečného stavu. V této souvislosti je logické, že zabavení mobilu, či notebooku může ohrozit nejen bezpečnost a osobní svobodu a soukromí povinného, ale i jeho život, nebo život jeho osoby blízké, protože může dojít k nehodě a povinný nebude mít po ruce mobil k přivolání pomoci atd. Navíc počítače a mobily jsou dnes již natolik osobní věcí, že je naprosto nepřípustné, aby tyto předměty byly zabavovány exekutorem. Totéž platí o zbrani v majetku povinného.

Občan má právo na osobní obranu a vlastní-li zbraň, pak se musí řídit platnými právními předpisy ale i nakládání se zbraní i její transport podléhá zákonu.

Chceme, aby osobní střelné zbraně v majetku povinných byly zákonem vyloučeny z exekuce a aby se jich netýkal výkon rozhodnutí.

Chceme klást větší důraz na osobní svobodu a práva občana.

V Občanském zákoníku se dočteme pod § 14 Svépomoc

“(1) Každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě.

(2) Hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může jej každý, kdo je takto ohrožen, odvrátit úsilím a prostředky, které se osobě v jeho postavení musí jevit vzhledem k okolnostem jako přiměřené. Směřuje-li však svépomoc jen k zajištění práva, které by bylo jinak zmařeno, musí se ten, kdo k ní přikročil, obrátit bez zbytečného odkladu na příslušný orgán veřejné moci.”

Tyto zkutečnosti souvisí i s předchozí zmínkou o vyloučení zbraní z exekuce. Ne vždy totiž má policie technicky možnost být včas u násilného trestného činu a obrana svého života a zdraví je tak pouze na občanovi.

V České republice se velmi často setkáváme s hrubým porušováním nejen Občanského zákoníku, ale také Listiny základních práv a svobod, která je součástí Ústavy České republiky.

Porušování Listiny základních práv a svobod je patrné zejména v následujících bodech v případě České republiky:

Článek 10

”(3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.”

Existuje velké množství různých serverů a registrů např. dlužníků, které vystavují citlivá a osobní data veřejně na veřejně přístupném médiu.

Když jsem před časem zveřejnil veřejně dostupná osobní data jistého exekutora na mém webu ”Exekuce není byznys” , dal exekutor okamžitě zablokovat tento web, na kterém jeho data byla. Ovšem na webech soukromých exekutorů čteme často rodná čísla, adresy trvalého pobytu a další údaje o povinných atd. Kde je v zákone zmínka o ztrátě svobody povinného na základě vydaného exekučního titulu?

Článek 11

”(4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.”

Co jiného jsou tzv. mobiliární exekuce, kdy exekutor bere vše co chce a povinnému nezbývá zhola nic pro další život? Je dluh těžším zločinem, než násilné trestné činy, nebo vražda? Proč tedy povinní dlužníci trpí hůře, než zloději, násilníci a vrahové?

A konečně zásadní pravidlo Listiny základních práv a svobod, které je naprosto porušováno soukromými exekutory a to je:

Článek 12

”(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.

(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.

(3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.”

Nikde není psáno nic o soudním rozhodnutí a o mobiliární exekuci, o možnostech osobní prohlídky a vloupání soukromých exekutorů i za nepřítomnosti povinného do jeho bytu, či domu. Přesto se tak v ČR běžně děje.

Jinými slovy – všechny exekuce, které proběhly v ČR od roku 2001 porušily Listinu základních práv a svobod.

Chceme změnit příslušné zákony tak, aby byly v souladu s Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod, kde zákon bude vždy stát na straně občana, nikoliv na straně procesů domáhání se většinou bagatelních částek dluhů, kdy dlužníkům jsou dlouhodobě upírána základní práva a svobody.

Peníze jsou pouze platebním prostředkem a nemají vyšší cenu nad člověka

Já v každém případě souhlasím s tím, že dluhy se mají a musí se platit, avšak ne za podmínek, kdy jsou občanům upírána základní práva a svobody a pokud kdekoliv na světě fungují jiné systémy exekucí i bez komerčních exekutorů, pak mohou stejně efektivně fungovat i u nás v České republice.

Exekuce v ČR končí většinou totální ekonomickou likvidací dlužníka, ale mnohdy věřitel z exekuce nemá ani korunu.

Pokud chcete aby Česká republika byla opět právním státem, kterým jen na základě výše uvedeného zkráceného výčtu nedostatků v současnosti rozhodně není, pak volte tu stranu, jejíž lidé nejsou spjati s exekutorskou, ani jinou lobby a jejíž lidé budou prosazovat takové právní normy, které budou v souladu s Ústavou a Listinou základních práv a svobod.

Neustále se vracet není možné. Politické strany v současné i minulé vládě v této oblasti nebyly schopny ani ochotny něco měnit.

Máme aktuálně jedinou možnost: vstoupit do politiky a zákony si prosadit demokratickou cestou jako poslanci sami!