Aniž bych to chtěl, čtu často až příliš levná hesla politických stran, které vedly tuto zemi od listopadu 1989. Samozřejmě každý vidí zcela zřetelně ”kam” nás tyto partaje dovedly.

Ekonomicky, politicky, bezpečnostně, morálně.

Přece nikdo z dnešních dobře napapaných politiků nemůže považovat voliče za takového hlupáka, aby těsně před volbami všude vykřikoval ”plníme sliby – zvýšili jsem minimální mzdu na 12 000 korun hrubého!”

Ono to také vyžaduje dost odvahy, nebo spíše pitomosti, aby někdo něco podobného zvěřejnil. Chlubit se mzdou, která nestačí ani na tržní nájem bytu ve větších městech, bude spíše kontraproduktivní. Chlubit se nařízením mzdy bez ohledu na příjmy v tom, či onom oboru, nemá nic společného s profesionalitou politika.

Strana, která toto ”najednou” propaguje, protože jsou za dva měsíce volby, ovšem vůbec neřeší, kde zaměstnavatel vezme peníze na zvýšení mzdy a to spolu s nejvyššími odvody na sociální pojištění v EU.

Dále nedomýšlí, že mzdy se odvíjí od tržeb a pokud se nevypracuje mzdový systém, který funguje v mnoha bohatých zemích, pak nemá smysl se o něčem podobném bavit.

Plošně se zvýší položka nejmenší mzdy, kterou dostane část populace, která ovšem netvoří většinu, spíše je v šedé ekonomice a na zvýšení příjmů českých zaměstnanců to celkově moc vliv mít nemůže.

Pokud jsem podnikatel, mám spolehlivé a produktivní zaměstnance, na kterých mi záleží a zároveň pokud mi někdo dělá tržby, pak pochopitelně lépe zaplatím zaměstnancům – vysvětleno jako pro školáčky prvních tříd, ale parlamentní politici to nechtějí chápat.

Není možné plošně nařizovat vládou mzdy ve všech oborech činnosti. Bez ohledu na příjmy podnikatelů, kterých se to týká.

Jsme svědky žvanění slavných českých odborářů a samozřejmě zase ”zvýšíme platy učitelům”, což je slyšitelné před každými volbami.

Odbory v České republice nefungují. Je to spíše kšeft pár tatíků s vazbou na ČSSD, kteří se jednou za 4 roky proberou a něco slíbí.

Rovněž mít ve státě ”jedny” odbory, mi připadá tak trochu socialistické Československo, centrálně řízené.

Je jiná doba a každý obor má jinou dynamiku růstu a rozvoje a tudíž i tržeb, ví každé děcko.

V normálních zemích mají odbory dle oborů činností a tyto odbory vedou permanentní dialog s konkrétními skupinami podnikatelů o přirozeném a stálém mírném růstu mezd  v daném oboru a za určité, třeba dvouleté období a s ohledem na všechny logické faktory, které se k růstu, či nerůstu mzdy váží, respektive, které o růstu mezd rozhodují.

Každý obor je jiný a tudíž si může dovolit jiná hodnocení práce, ale vždy by o to  měly jednat obě strany – odbory za zaměstnance a zaměstnavatelé, kteří mzdové náklady platí ale také žijí z práce zaměstnanců.

Mzdy by měly korelovat s vývojem životních nákladů zaměstnanců a současně umět vybruslit s mzdovými náklady a možnostmi podnikatele. Rovněž by se mělo zvážit snížení sociálních odvodů a daní a místo chlubení se vlády, jakých vysokých příjmů dosáhla ždímáním ekonomicky aktivní populace, by měl stát zeštíhlit a hledat rezervy a úspory na státu, nikoliv na tom, kdo produkuje a pracuje.

Pokud by od počátku porevoluční České republiky, narůstaly mzdy smluvně o akceptovatelné částky, dnes bychom byli někde jinde a nestalo by se, že servírka, nebo prodavač si nemohou dovolit bydlet sami ve svém bytě, ale musí byt sdílet, protože ze mzdy na nájem bytu prostě nemají.

Na jedné straně lze u nás vypozorovat absenci oborových odborů a jakákoliv jednání a na straně druhé určitý stupeň lakoty ještě některých podnikatelů, kteří sice tržby mají, ale nezaplatí deset let zaměstnancům více, než dovoluje právě minimální mzda, ale často sami létají na dovolenou do Mexika a jezdí v Jaguáru po pražských kavárnách s hodinkami Tissot na ruce. Budiž jim to dopřáno, ovšem pokud platí těm, kteří mu na tento majetek pomohli vydělat – zaměstnancům.

Tady se prostě nařídí plošně zvýšení jakési univerzální minimální mzdy a nikdo se dál nestará co bude a jaké to bude mít efekty a dopady. Podle čistých zaokrouhlených čísel je vidět, že nad tím nikdo ve vládě moc nedumá a rozhodně už nikdo nic nepočítá, natož pak třeba odvody z mezd státu a co že si zaměstnanec za mzdu koupí a kde na tyto náklady vezme zaměstnavatel.

Mzdový systém v ČR potřebuje reformu, kde budou nezbytné dvě strany, o kterých jsem hovořil, tedy zástupci jistých oborů, kteří zaměstnávají lidi a zástupci stejných oborů, kteří zastupují zaměstnance těchto oborů. Dialog pak vyprodukuje reálná čísla, která jsou akceptovatelná oběma stranami.

V České republice nemáme jen učitele, máme tu zaměstnance ve zdravotnictví, v obchodě, službách, dělnických profesích, řemelsných profesích a mnoha a mnoha dalších. Je docela podivné, že logicky nejpočetnější zastoupení mají prodavači, ale nikdo za ně nikde s nikým nevyjednává. Prodavači v ČR jsou skutečně nejpočetnější skupinou, ale také tou nejmizerněji placenou a to jak v malých soukromých buticích, tak v řetězích. 2 a více hodinové šichty jsou placeny tak, že aby si dotyčný vůbec vydělal na nájem a jídlo, musí být v práci pořád. Koneckonců to vidíme v obchodních střediscích, kde vidíme známé obličeje kdykoliv tam přijdeme. Tyto osoby nežijí, jen chodí do práce, aby mohli bydlet a jíst. Jaký že se píše rok?

Imochodem, k čemu je pak takový zaměstnanec, který po zaplacení nájmu a energií a zakoupení jídla, nemá ani korunu, kterou by buď investoval do budoucnosti v podobě spoření, nebo investování do fondů, akcií a podobných finančních produktů. Nebo prostě utrácel v ostatních sférách podnikání, což by zvýšilo tržby i tam, kde dnes jsou malé a proto si tam nemohou dovolit navýšení mezd. Nekonečný český koloběh trvalé chudoby podnikatelů i zaměstnanců.

Čili výsledek hladové politiky ČSSD a ODS za téměř 30 let po revoluci v ČR. Žádný posun, žádný vývoj.

Od roku 2006 do roku 2013 brzdila ODS minimální mzdu a pak od roku 2013 navyšovala ČSSD minimální mzdu skokově bez rozmyslu, jaké násleky to ponese a zda to bude mít efekt, o kterém nám tu současní vládní politici mluví. Samozřejmě, že takto to fungovat nebude nikdy.

Pokud bude stále většina zaměstnanců na hranici exstence, nemáme šanci na dosažení rozvojů oborů podnikatelských činností a podnikání v ČR se prostě dařit stále nebude.

Přitom ani ČSSD ani ODS nikdy o žádném dialogu ani neuvažovaly. O dialogu, který je potřebný a vytváří vysokou životní úroveň většině ekonomicky aktivní populace v zemích, kde funguje propracovaný systém mezd a kde navyšování má návaznost na příjmy podnikatelů. Kde se udržuje přirozený mírný, ale stálý nárůst všude, dle mnoha faktorů ve všech oborech. Kde se zvažuje spousta hledisek, která mají na vývoj mezd vliv.

Samozřejmě, že nikde není cílem brutální růst inflace, nikde nikdo nevyhlašuje zvyšování mezd o tisícovky bez rozmyslu. S výjimou ČR. Ovšem pouze v oblasti nejnižší možné mzdy bez ohledu na obor činnosti a příjmy zaměstnavatele. Proto je ČR stále tam, kde je a raději to ani nechci vyslovit.

Peníze dělají peníze. Pracuješ? Musíš vydělat, aby jsi mohl žít a aby jsi mohl dát vydělat jiným. Co je na tom tak těžkého, soudruzi? Myslím, že moje oslovení autorům dnešního systému mezd je zcela adekvátní.

Pokud chceme tržní ekonomiku a růst, musíme vypracovat politiku mezd takovou, aby uměla dávat oboustranně akceptovatelné a schůdné dohody, které garantují systémový a přirozený růst všude.

Podle současných vládních politiků budeme mít bohaté učitele a nalévače mozků ve školách, budeme mít bohaté poslance a senátory, ministry a zbytek bude živořit na hranici nákladů na bydlení a základní potraviny. A pak se řetězce diví, že tržby u nás jsou tak nízké. Inu, možná by se měly tyto řetězce podívat, kolik zůstane na dlani jejich vlastních zaměstnanců a co si pak za tuto směšnou almužnu mohou dovolit koupit.

Pokud mzda nestačí na bydlení a jídlo, není divu, že v ČR kvete byznys soukromým exekutorům.

Za čtvrt století se nezavedl osvědčený systém v oblasti vývoje mezd v soukromém sektoru. Jsem také odpůrcem jakéhosi řízení, ale spíše tomu říkám vytváření nutných mantinelů, které zkultivují mzdový systém v ČR. Předně ale nějaký mzdový systém by v ČR musel začít fungovat. A jak vidno, na to současné parlamentní strany nemají a něměly celých 25 let.

Je čas na vytvoření vyváženého fungujícího mzdového systému, který oživí ekonomiku a zlepší kvalitu života všech.

Karel Fleischer

Místopředseda SPR-RSČ Miroslava Sládka

Lídr kandidátky za hl.m. Praha

Převzato z profilu.