Po roce 2001, kdy vstoupil v účinnost neblahý Exekuční řád, se vyřešila neochota nepoctivců konečně platit za zboží a služby. Vymahatelnost byla tehdy nízká a nebyl kdo by vykonával soudní rozhodnutí.

Ovšem nikdo z části tvůrců zákona netušil, v co se to obrátí. Ale někteří v tom viděli byznys již tenkrát.

Dnes mají exekuce za následek nízkou kupní sílu, úbytek klientů bank, nezaměstnanost a bezdomovectví a rovněž podstatnou část z 1700 sebevražd ročně, které se staly již tradicí v České republice.

Úcta a respekt k advokacii vymizela, stejně jako k Policii ČR a obecním policistům.  Heslo “pomáhat a chránit” se stalo terčem posměchu občanů a dnes již nikdo nemá rád ani policii, ani advokáty.

Podle většiny populace ČR jsou advokáti jen pro bohaté, kteří mohou krást a tunelovat ve velkém a nic se jim nestane. Nebudu jmenovat, čtenáři vědí o které miliardáře jde od počátků privatizace.

Mzdy v České republice stagnovaly od počátku vlády ODS a pokračovaly až do roku 2013.  Pak Sobotkova vláda začala skokově zvyšovat minimální mzdu, kterou však pobírala menšina lidí.

Začal se nebezpečně prohlubovat rozdíl, mezi mzdami běžných pracujících a mezi cenami a nájmy, které se deregulovaly a zvýšily se i letos na neúnosnou míru věhlasného másla za 60 korun a nájmu bytu ve 400 tisícovém Brně, kde byt 1+kk stojí 10 tisíc korun. Běžný pracující má však sotva 15 000 korun čistého, mnohdy méně. Směny se natáhly z 8 na 12 až 16 hodin a tím se nominálně zvýšily mzdy na 20 000 Kč. Reálná mzda je však v ČR stale nízká.

Ovšem lidé se dostali do dluhových pastí, které rozdíly mezi cenami a příjmy vznikly. Začali si půjčovat a současně na druhé straně OSVČ bez peněz na advokáta se nedočkaly proplacení faktur a jen platil zvyšující se odvody státu a drahé náklady podnikání.

Vznikla chudá vrstva z vrstvy střední. A v tom okamžiku se rozmohl byznys s dluhy.

Z kdysi považovaných advokátů se stali vymahači se specializací na upomínkové dopisy a žaloby, ceněné na 10 tisíc korun a vice. Jaksi vymizela prestiž advokacie, která má především obhajovat a prosazovat zájmy poškozených. Z advokátů se stali vymahači.

Policie, ať obecní, či státní, se stala doprovodem soukromých exekutorů a revizorů v tramvaji. Ovšem pokud podáte trestní oznámení, nebo požádáte policistu o pomoc, většinou to skončí bez efektu.

Policie a advokáti jsou opět nenáviděni 60% české populace a důvěra v tyto orgány pořádku a spravedlnosti vymizela, jako peníze z privatizace v roce 1991.

Člověk se mzdou 12 000 Kč čistého sotva uživí stravování, ošacení a byt 1+kk v ceně 8 000 Kč a na advokáta již nemá.

Policie odkládá veškerá podání občanů ad acta a drzost některých jednotlivců nemá mezí. Pro některé policisty jste jen ten nejhorší a podle toho jedná.  Zneužívání pravomoci policisty je vidět velmi často a lidé se někteří začali bát, jiní nenávidět policii, ale i advokáty a soukromé exekutory.  Respekt a společenská vážnost již zcela vymizela. A těch několik málo slušných policistů už to nezvrátí a tak policie opět stojí proti lidem a lidé proti policii. Nenávist lze vypozorovat i proti advokátům, což byla kdysi vážená profese, ba dokonce by se dalo říci poslání vzdělaného a zkušenostmi  obohaceného znalce zákona a práva, který hájil zájmy spravedlnosti. Dnes každý odpoví, že advokáti jsou elita, která se baví pouze s platícími dacany a posílá předražené upomínky a vyhrožuje.

Nemusím zcela a doslova sdílet tyto názory, poznal jsem lidi se srdcem na obou stranách, ale bohužel jde o jedince, nikoliv o celý stav.

A tak vidíme městskou policii, která se chová jako fašisté k podnapilým mladíkům v nočních rozjezdech, kde policisté pomáhají vymahačům pokut.  Jinde policisté vymáhají pokuty na řidičích a to za parkování v místě bydliště, bez toho, že by město nabídnulo občanům finančně únosnou alternativu.  Advokáti jsou vždy na straně podvodných firem, prodavačů předražených hrnců, šmejdů okrádající bezbranné důchodce a strašáků mladých lidí, kteří se dopustili jen toho, že neměli jízdenku za 20 korun, nebo studentskou kartu zapomněli doma.

Naše společnost prohnívá. Grázlové a podvodníci vítězí a obyčejný člověk tiše pláče doma a hladoví.

Šéfka exekutorů nemusí odstoupit, ani když její manžel dražil lukrativní byt ve prospěch její firmy, čímž porušila Exekuční řád. A otec této šéfky Exekutorské komory Fučíkové je pravomocně odsouzený podvodník, který dluží miliony a těch se věřitelé nedočkají, stejně jako se nedočkal advokát Altner milionů za služby pro ČSSD, která nemusí platit exekuci. Občan ale musí, jinak přijde advokát a policajt a je zle.

Dvojí metr začíná štvát většinu populace a vláda, parlament, policie i advokáti a soukromí exekutoři zapomněli na fakt, že jejich obětí, kterým, jako mně, zničili firmu a život, již nejsou jen statisíce, ale miliony v celé České republice, zejména v chudých a státem zanedbaných oblastech severních Čech, severní Moravy a dalších oblastí, na které politici jaksi zapomněli.  Ale i v Praze je spousta lidí v exekuci a to mohu sám potvrdit, protože jsem v kampani, jako lídr pražské kandidátky do Poslanecké sněmovny obcházel Prahu a diskutoval s občany, jejichž názory byly motivací k napsání tohoto článku.

Je na čase, aby se policie, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo spravedlnosti zamyslelo nad výše uvedenými fakty a faktickým stavem věci a aby politici a kompetentní úředníci začali promyšleně  jednat.

Lidé v České republice nejsou plošně  finančně negramotní, ale nestačí se svými mzdami na zvyšující se životní náklady ze všech stran. Naráží však vždy na zastání protistrany u českých soukromých exekutorů u policie i advokacie a to je počátek zla, které se stahuje nad Českou republikou a je nejvyšší čas obměnit Poslaneckou sněmovnu, protože vůle cokoliv efektivně změnit tu zatím není a v návrhu změn insolvencí, kde po 7 let má občan žít z 6 000 korun měsíčně na jídlo, hygienu, oblečení, obuv, dopravu, léky, nájemné bytu, energie a další náklady života, nevidím efektivní řešení.

 Tady jste pánové politici patrně opět u jednání vlády a Poslanecké sněmovny zase spali za peníze daňových poplatníků, které dřete z poslední koruny za pomoci policie a advokátů. Nebo je vám to jedno a není to občan, pro koho skutečně pracujete.

(převzato z Profilu)