Dlužno připomenout, že i v posledních křečích těsně před zánikem páchala tato muslimská říše zvěrstva, za která by dnes byly doživotní tresty za genocidu, porušování mezinárodního práva a zločiny páchané na civilním obyvatelstvu. Posledním činem Osmanské říše byla genocida Arménů, která dodnes nebyla řádně vyšetřena a kterou se následovníci masových vrahů hrdě hlásí.

Současný diktátor je učenlivým žákem svých předchůdců a evidentně čerpá i ze zkušeností nacistického a komunistického režimu. Pod jeho vládou se Turecko mění doslova před očima. Kolik dní stačilo na pozavírání všech odpůrců režimu? Mučení, desetitisíce vězněných pouze za názory, totalitní ovládnutí médií, zfanatizované davy. Pronásledování rodin vězněných a zavražděných.

Ovšem Osmanská říše zabírala i podstatnou část Evropy a nebýt slavného vítězství u Vídně roku 1683, tak byla dnes celá Evropa pod vládou půlměsíce. Přesně v těchto intencích nyní postupuje i fašistický diktátor Erdogan. Bylo by dobré si zapamatovat jeho jméno, neboť již brzy nahradí u vstupu do Síně hororu Muzea voskových figurín Madame Tussaud Adolfa Hitlera. (Poznámka redakce: Z pohledu občanů bývalých socialistických zemí je těžko pochopitelné, že na stejném místě nestojí i figurína J. V. Stalina. To svědčí o naprostém nepochopení historických souvislostí obyvateli Západu.)

Celé současné vedení Turecka zahájilo ofenzívu k znovu získání ztracených pozic v Evropě. Sám Erdogan a jeho ministři chtějí cestovat po Evropě a provádět na zemí států Evropské unie politickou kampaň. Ta je sice prezentována jako získávání voličů pro referendum, které má posílit moc diktátora a povýšit jej na Osmana pašu, jejím pravým cílem je však mobilizace pátých kolon, které v evropských zemích tvoří již milionové armády Turků druhé i třetí generace. Tyto mobilizované páté kolony mohou kdykoliv na pokyn Osmana paši zahájit tak silný útok, že by likvidace křesťanských států proběhla během několika týdnů. Z našeho pohledu bychom sice mohli mávnout rukou a škodolibě konstatovat, že Němci sklízejí jenom to, co si sami přijímáním Turků zaseli, byla by to však katastrofální chyba. Ovládnutí Německa muslimy by totiž znamenal okamžitý pád i České republiky, ještě rychlejší, než tomu bylo při sudetoněmeckém puči v roce 1938.

Troufalost tureckého diktátora a slabost křesťanských zemí je patrná i z jeho vyjádření. Když Německo odmítlo vstup diktátora a Nizozemci deportovali jeho ministryni, a to zcela oprávněně, protože porušovali suverenitu, územní celistvost a vybízeli k puči, označil je fašistický turecký diktátor za novodobé nacisty. To je nejlepší taktika, každého, kdo se vzepře fašistickému muslimskému diktátorovi označit za nacistu. Takové zaklínadlo totiž v Evropě, a zvláště v Německu, stále postiženém výčitkami z druhé světové války opravdu zabírá a Němce přímo paralyzuje. Turci v Nizozemí a Německu se dožadují toho, aby mohli být se svými muslimskými vůdci. Pokud po nich tak touží a obdivují je, ať se vrátí do Turecka a mohou být se svými idoly dvacet čtyři hodin denně a tři sta šedesát pět dní v roce. Samozřejmě se jim nechce opustit blahobyt Západu. Do bídy a teroru v Turecku nechtějí, ale zatáhnout do nich evropské státy, k tomu jsou ochotni ihned.

V tomto případě musíme stát jednoznačně po boku Nizozemců, Němců a každého dalšího národa, který zaujme tak jasný postoj. Musí být uvalena blokáda na Turecko a zabaven majetek všech představitelů Erdoganova režimu, který mají na území Evropské unie ať již v nemovitostech, firmách nebo uložen v bankách.  Deportováni musí být všichni propagátoři a aktivisté spolupracující se současným režimem. Musí být zahájeno trestní stíhání současných představitelů Turecka soudním tribunálem v Haagu a zakázán jejich vstup na území Evropské unie jako celku. Okamžitě musí být ne přerušena, ale zrušena všechna jednání s touto zemí o přidružení nebo vstupu do EU.