Nálezem ze dne 27. listopadu 2012 sp. zn. Pl. ÚS 1/12 zrušil Ústavní soud povinnost osob, jež jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání po dobu delší než dva měsíce, vykonávat bez nároku na odměnu tzv. veřejnou službu. Tzv. veřejná služba (podrobné odůvodnění viz část VII. nálezu)

Ústavní soud výrokem I nálezu zrušil § 30 odst. 2 písm. b) zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., ve znění zákona č. 367/2011 Sb. Podle tohoto ustanovení vyřadí krajská pobočka úřadu práce svým rozhodnutím z evidence uchazečů o zaměstnání toho uchazeče, který bez vážného důvodu odmítne nabídku vykonávat veřejnou službu v rozsahu nejvýše 20 hodin týdně v případě, že je v této evidenci veden nepřetržitě déle než 2 měsíce; tzv. veřejnou službu přitom měl uchazeč o zaměstnání vykonat bez nároku na odměnu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že tzv. veřejná služba je v rozporu s celou řadou ustanovení Listiny základních práv a svobod. Porušuje čl. 26 odst. 3 Listiny – právo na přiměřené hmotné zajištění občanů, kteří bez své viny nemohou získávat prostředky pro své životní potřeby prací – neboť rozsah veřejné služby po dobu až 20 hodin týdně již po uplynutí dvou měsíců, kdy je uchazeč v evidenci, nepředstavuje vhodný a přiměřený prostředek k dosažení tvrzených cílů právní úpravy (prevence sociálního vyloučení a udržení pracovních návyků). Nadto, rozsáhlé uvážení, jež je svěřeno krajským pobočkám úřadu práce, při výběru uchazečů, jimž bude veřejná služba nabídnuta, činí celý proces fakticky nahodilým a zakládajícím mezi jednotlivými uchazeči neodůvodněnou nerovnost. Zároveň z tohoto důvodu je toto ustanovení v rozporu se zákazem svévole vyplývajícího z čl. 1 odst. 1 Ústavy.

Ústavní soud přisvědčil i tvrzení navrhovatelů, že povinnost uchazečů o zaměstnání přijmout nabídku tzv. veřejné služby a vykonávat ji, je v rozporu se zákazem nucené práce podle čl. 9 odst. 1 Listiny, resp. zákazem nucené a povinné práce podle čl. 4 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dospěl k závěru, že veřejná služba je v případě uchazečů o zaměstnání vykonávána nedobrovolně pod pohrůžkou trestu spočívajícího ve vyřazení z evidence a ztrátě zabezpečení v nezaměstnanosti. Rozsah až 20 hodin týdně navíc představuje nepřiměřené břemeno pro uplatňování zákonem vymezených práv, jež jsou uchazečům přiznána jako součást hmotného zajištění. Tato povinnost přitom může s ohledem na její vnější prvky způsobovat u jednotlivých uchazečů ponížení dotýkající se jejich vlastní důstojnosti v rozporu s čl. 1 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 Listiny.

Veřejná služba je nakonec v rozporu i s právem zaměstnance na spravedlivou odměnu za práci podle čl. 28 Listiny. Za odměnu ve smyslu tohoto článku přitom Ústavní soud neuznal plnění poskytovaná uchazečům o zaměstnání (podpora v nezaměstnanosti, hrazení zdravotního pojištění apod.), jejichž rozsah je stejný bez ohledu na to, zda se uchazeč o zaměstnání povinnosti konat veřejnou službu podrobil, anebo zda k jejímu výkonu ani povolán nebyl.

Sněmovní tisk 156/0, Novela z. o pomoci v hmotné nouzi – čili znovuzavedení nucených prací předložili senátoři ODS a Poslanecká sněmovna postoupila dne 22. 9. 2016 návrh zákona Senátu jako tisk 330/0. Zákon doručen prezidentovi k podepsání 26. 10. 2016. Prezident zákon podepsal 1. 11. 2016. Zákon vyhlášen 14. 11. 2016 ve Sbírce zákonů v částce 147 pod číslem 367/2016 Sb.

Tím došlo k porušení výše uvedeného Nálezu Ústavního soudu a porušení Ústavy České republiky, jejíž součástí je Listina základních práv a svobod, v níž se praví:

Článek 9

(1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na:

a) práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující trest odnětí svobody,
b) vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto povinné vojenské služby,
c) službu vyžadovanou na základě zákona v případě živelních pohrom, nehod, nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty,
d) jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých.

Česká televize zveřejnila článek, že se obce na levné otroky již těší v článku:

„Někteří starostové žádají delší pracovní smlouvy pro nezaměstnané, kteří uklízejí ulice nebo upravují trávníky. Zatím je můžou najímat jenom na pár měsíců. Pak se lidé často znovu vracejí na úřad práce navzdory tomu, že se osvědčili. Podle úřadu práce je však smysl veřejně prospěšných prací právě v jejich krátkodobosti.“

Vláda tedy jednala protiústavně porušením Nálezu Ústavního soudu a měla by okamžitě podat demisi.

Demise vlády by měla rovněž být podána, protože součástí vlády je strana, jejíž činnost by měla být pozastavena pro porušení Zákona číslo 424/1991 Sb. o sdružování v politických stranách a v politických hnutích

§ 14

Pozastavení činnosti strany a hnutí

(1)    Činnost strany a hnutí může být rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s § 1 až 5, § 6 odst. 5 a § 17 až 19

ČSSD nesmí nakládat s Lidovým domem ani se sousedním Lannovým palácem v centru Prahy. Exekutor majetek strany zablokoval kvůli dluhu ve výši 337 milionů korun, který měli sociální demokraté splatit zesnulému právníkovi Zdeňku Altnerovi. Dluh 337 milionů korun z vládní strany vymáhá přerovský exekutor Lukáš Jícha. ČSSD po zanesení omezení vlastnického práva do katastru se svými nemovitostmi nemůže nakládat, navíc hrozí, že exekutor bude inkasovat i nájemné od společnosti Finep, která si Lannův palác pronajímá. Advokát Zdeněk Altner, který ČSSD zastupoval ve sporu o Lidový dům a pomohl jí toto sídlo „vyhrát“, se ve vleklém sporu domáhal 145 milionů korun, verdikt z roku 2004 mu přiznal 18,5 milionu. Proti tomu se obě strany odvolaly, 31. března 2016 Městský soud v Praze rozhodl v Altnerův prospěch. Se smluvní pokutou 0,3 % denně ale částka za tu dobu nabyla na 337 milionů korun.

ČSSD by měla být pozastavena činnost zejména pro porušení

§ 4 písmeno

d) jejichž program nebo činnost ohrožují mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobodu občanů. (exekuce - dluh vůči zesnulému advokátu Altnerovi)

§ 6 odstavec

5. ustanovení o organizačních jednotkách, pokud budou zřízeny, zejména vymezení rozsahu, v němž mohou ve prospěch strany majetek nabývat, hospodařit a nakládat s ním, popřípadě nabývat jiná majetková práva, a rozsahu, v němž mohou jednat a zavazovat se jménem strany,

§ 17 odstavec

(1) Strana a hnutí odpovídají za své závazky celým svým majetkem.

Není možné, aby součástí vlády byla strana, která porušuje zákony a dokonce i Ústavu České republiky. Proto by měla být pozastavena činnost ČSSD do zaplacení exekuce č.j. 49 EXE 1030/2016

Nařízená pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31.3.2016 č.j. 20 Co 496//2013-476. ČSSD musí být pozastavena činnost do zaplacení dluhu a vláda ČR musí podat okamžitou demisi.

Karel Fleischer
Místopředseda SPR-RSČ MS