Děkuji vám, paní předsedkyně, za udělení slova. Dovolte mi, abych se na vás obrátil a vyjádřil poděkování za váš úvodní proslov a já mu chci věřit. 

Vy jste označila stranu SPD za extrémistickou a tudíž ti členové, co jsou v této straně, by měli být extremisty. Dámy a pánové, jaký já jsem extremista? Co to je za ty extremisty? Někdo mi připomíná nějaký lidi, kteří hajlují na nějaké demonstraci nebo prý takzvaní příznivci SPD. Osobně jsem nestál dost blízko toho člověka, abych to vyřešil hned. Nesnáším lidi, kteří se vyjadřují tím, že hajlují, nebo vykřikují nějaké věci a hesla, které jsou součástí té doby nejhorší, 2. světové války. Dneska je 10. listopadu. Mohli jsme vzpomenout, že dneska je poslední den Křišťálové noci. Dneska je to neslavné výročí.

Víte, jak mohu být já extremista, když moji rodiče prošli koncentračním táborem? Extremista, který je přiřazován k nějakým fašistům nebo nacistům. Moji rodiče oba byli ve Wiener Neustadtu v lágru na tritol a skončili po útěku v Břeclavi ve věznici Gestapa. Tam je osvobodila Rudá armáda. A asi proto jsem tím ruským švábem, jak mi říkají. Ale současně také jsem synem člověka, kterého v 71. roce vyhodili ze strany a z úředníka se stal uklizeč v kině. Já jsem ani nejel na školní výlet.

Já tady nenaříkám, ale nejsem žádnej - a nenechám si nikdy říkat do žádných extremistů, nikým. Jsem ve straně, kde je můj stranický kolega Jarda Bašta, který prošel komunistickým lágrem. Vy jste prošli komunistickým lágrem někdo, nebo vaši rodiče? Vy jste byli ti hrdinové? Já jsem potkal spoustu hrdinů v tom listopadu 89. Hlavně pět dnů potom. To bylo hrdinů, to bylo dokonce... ale, nechci na to vzpomínat.