Tak se nám blíží sjezd, soudružky a soudruzi. A zatímco někteří oportunističtí funkcionáři ve straně si najednou rychle vzpomínají na název strany, jiní už i na to rezignovali a hovoří otevřeně, od srdce či od kapsy tak, jak se sžili s korýtky za desítky let ve funkcích v trvalé pohodlné defenzívě… Tak se můžeme např. z titulní strany jejich novin dočíst, kterak pan Kováčik ve sněmovně ujišťuje kolegy z pravice, že znárodnění je jen strašák a že se k němu rozhodně nechystáme.

Kdy jsme opustili ideje socialismu a komunismu? Kdy jsme se stali komunistickou stranou jen dle názvu, když již jí dle chování našich představitelů nejsme skutky ani programem?

Jedním ze základních cílů komunistů vždy bylo zespolečenštění výroby, tedy přechod výrobních prostředků do rukou pracujících, do rukou lidu. A jedním z podstatných prostředků, kterým lze tento cíl přiblížit zůstává vedle družstevnictví znárodnění, ať se to komu líbí či ne. Rozhodně ale nesmí přerůst ve státní kapitalismus, jak jsme toho byli svědky. Převzetí majetku či podniku není ,,komunistickým strašákem,, jak se nám snaží masmédia namluvit. V připomínce tzv. církevních restitucí nutno vzpomenout např. to, že zestátnění majetku církví provedl již císař Josef II. Budeme Habsburga podezřívat z inklinace ke komunismu? Dalšími vlna přerozdělování majetku lidem byla nedokončená pozemková reforma. K znárodnění se ale hlásili i prezident Beneš a Košický vládní program, stejně tak probíhalo i na kapitalistickém Západě. Nemluví se o tom, že znárodňován byl majetek kolaborantů a zrádců. Rovněž se nehodí připomínat ani to, že valná část znárodnění po válce probíhala za náhradu…

Jako komunista se domnívám, že zejména těžba surovin a podniky klíčové pro národní hospodářství mají být kontrolovány státem, potažmo jeho občany. Pluralita vlastnictví se tím rozhodně neohrozí. Nelze zprivatizovat zisky a pak znárodňovat ztráty uhlobaronů jak nám předvádí protektorátní polistopadové vlády. Těžba surovin, finančnictví, energetika, spoje a další obory nemohou být pouze o zisku – zdroje jimi vytvářené musí být investovány zpět do těch, kdo je tvoří. Musí napomáhat rozvoji lidského potenciálu, zachování bezpečnosti a základních životních potřeb. Zdravotnictví a školství nemají být o byznysu. Stát dokáže být dobrým hospodářem i za kapitalismu jak je vidět na některých posledních státních podnicích.

My komunisté se nesmíme bát jasně a otevřeně se přihlásit k naší politice. K politice nikoliv pokusů o reformu kapitalismu, ale k politice radikální změny společenského řádu, k politice budování socialismu! Mějte na paměti, vážení delegáti květnového sjezdu, že žijeme v přelomové době a že ten vlak nám již pomalu ujíždí. Dost bylo kladenské defenzivy. 27 let po převratu je čas zavelet k útoku! Přejít od pasivity k aktivitě. Je to na nás, zda se strana a naše hnutí dokáže obrodit anebo bude dále zahnívat.