Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, vážená vládo. Byť nejsem členkou školského výboru, tak prostě školství je má profese původní a ve školství se pohybuji svým způsobem celý život z různých pozic. Tak bych se ráda přimluvila za to, abychom skutečně zapřemýšleli, abychom s vaničkou nevylili i dítě, abychom se vrátili ještě s tímto návrhem zákona a dopracovali ho skutečně tak, aby byla spokojena odborná veřejnost, tak, aby naše děti měly to nejlepší z nejlepšího, protože ony to potřebují a ony si to zaslouží.

Víte, není nic nového pod sluncem, snaha snížit kvalifikaci učitelů. Vzpomínám si na 90. roky, kdy byly neoliberální návrhy ve smyslu, proč by učitel na prvním stupni základní školy měl mít vysokou školu, stačí přece středoškolák, umí číst, psát a počítat. Stejně tak to bylo ke druhému stupni, tam se navrhovala - mluvilo se o nějaké vyšší odborné škole nebo něčem podobném. Ta snaha tenkrát naštěstí nevyšla a učitelé zůstali vysokoškoláky, jejich kvalifikace je důležitá a je dobrá. A je potřebná, protože dítě není jen zmenšený člověk, děti jsou osobnosti, každé jedno dítě je velkou osobností a je velmi citlivé na to, s čím se potkává.

A proto učitel musí umět děti zaujmout. Zavzpomínejte si na své učitele, které si pamatujete, na některé vzpomínáte v dobrém, na některé třeba méně v dobrém, tak to prostě je.

Je třeba si také uvědomit, že dnes učitel není jen nositel informace, těch některé děti mají možná víc než ti učitelé samotní. Ale učitel musí být autoritou pro to dítě, musí umět děti zaujmout, musí v nich vypěstovat schopnost vidět věci systematicky, musí je naučit kritickému myšlení, vidět souvislosti, pracovat s informacemi.