Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně, kolegové, ctěný zákonodárný sbore,

sto let od vzniku samostatného Československa, sto let novodobé moderní státnosti. To je to, co dnes asi každý, kdo v této zemi žije, v těchto dnech prožívá, na co myslí. A je úplně jedno, že Česká republika už není státem v těch hranicích a s oněmi národnostmi, v jejichž rámci právě před sto lety začínala. Zamyslíme-li se nad tím hlouběji, pak sto let je časový úsek, který přesahuje dobu života, která je vyměřena naší pozemské existenci každého z nás. Právě v tom, ne v líbivé kulatosti tohoto výročí, vidím obrovskou symboliku letošního jubilea. Vystihuje právě onen přesah státního útvaru, který cítím. Přesah státu nad námi smrtelnými lidmi. Těchto sto let symbolicky jako svátek patří nám všem. Patří nemnohým z nás, kdo se narodili v roce 1918 nebo třeba i dříve a prožili svůj život v této zemi či s touto zemí, ale také většině z nás, kteří se sta let nikdy nedožijí. V těchto významných dnech je potřeba si připomenout ty, kteří svůj život obětovali. Před sto lety, před desítkami let nebo třeba před několika dny. Právě proto, aby příběh, který začal v roce 1918 mohl pokračovat a měl smysl.

Když už jsem se zmínil o smyslu, přestože sto let podobně jako jiná významná výročí je potřeba slavit, ohlížet se a bilancovat, myslím si, že právě v těchto dnech bychom nejvíce měli myslet na naše blízké, na naše předky, na ty, kteří jsou nám nejbližší nebo na ty, kteří pro každého z nás jsou nějakým způsobem důležití, protože v těch sto letech našeho státu vykonali něco, na co máme právem být hrdi. Důležitější totiž než to, jak dlouho něco existuje, je obsah té existence a její smysl. Formu si připomínáme v kulatých výročích. Smysl ale tvoříme neustále. Ten smysl tvoříme s Tomášem Garriguem Masarykem řečeno v každodenní drobné práci. Někdy se nám daří lépe, někdy hůře a je jedno, jestli je to vláda nebo poslední občan v nejzapadlejší obci. Smysl právě spočívá v kontinuitě každodenní poctivé práce. To je a bude ta červená nit, na které jednotlivé historické milníky jsou jen většími či menšími uzly.

Přeji nám všem, ať se nám vlákna této pomyslné nitě co nejméně zamotávají, přeji nám zákonodárcům, ať pomáháme v případě, že se zamotají ta vlákna, je co nejrychleji rozmotat a děkuji všem, kteří svou drobnou každodenní práci dělají poctivě a svým srdcem.

Děkuji za pozornost.