Děkuji za slovo, pane předsedající. Myslela jsem, že už nebudu vystupovat, nicméně na základě debaty, která se tady rozvinula, mi dovolte, abych vám přečetla část důvodové zprávy. Věřím, že jste ji četli celou, ale přece jenom pro připomenutí. Zároveň jsem vám chtěla vyřídit pozdrav paní profesorky Válkové, která nás sleduje, a prosím vás o podporu návrhu tohoto zákona, nejenom jako poslankyně a předkladatelka, ale také jako zmocněnkyně pro lidská práva.

A teď tedy k části té důvodové zprávy. Mnohé indicie v minulosti ukázaly, že pravidla získávání svobodného a informovaného souhlasu byla porušována, což vedlo k provádění sterilizací v rozporu s právem, a tudíž k zásahům do práv osob, především jejich tělesné integrity, ale i soukromí a rodinného života. Na problematiku protiprávních sterilizací bylo poprvé podrobně poukázáno na konci roku 2005 v závěrečném stanovisku veřejného ochránce práv ve věci sterilizací prováděných v rozporu s právem.

Veřejný ochránce práv zjistil, že ve většině případů z více než osmdesáti stížností, které v roce 2005 obdržel a z nichž některé podrobně popsal, byla sterilizace provedena v rozporu s platnými zdravotnickými předpisy. Nedostatky spatřoval zejména v neudělení svobodného a informovaného souhlasu se zákrokem ve výše popsaném občanskoprávním smyslu, následkem čehož došlo k protiprávním zásahům do osobnostních práv postižených.

Například v mnohých případech ženy podepisovaly souhlas se sterilizací jen několik desítek minut nebo jednotek hodin před porodem dítěte. V jiném případě pacientka podepsala pouze obecný souhlas s operací a s každým zákrokem, který se ukáže během operace nutným, což rozhodně nelze považovat za platný informovaný souhlas se sterilizací.

Dále veřejný ochránce práv konstatoval, že během období komunismu, a to s přesahem do roku 1991, i poté orgány státní sociální péče aktivně ovlivňovaly reprodukční chování žen skrze formální a neformální nátlak a motivaci k podstoupení sterilizace. Nátlak měl v praxi často podobu přemlouvání, přesvědčování či hrozby odebráním dětí, sociálních dávek či jiné vážné újmy. Motivace pak spočívala v přislíbení a následném poskytnutí finanční či věcné sociální dávky v zájmu - v uvozovkách - zdravé populace, což upravovaly tehdejší interní a později dokonce právní předpisy.

Cílem této státní politiky bylo patrně zlepšení situace sociálně slabších rodin omezením počtu dětí, které budou mít. Dalším cílem však bylo i zajištění - v uvozovkách - kvalitnější populace, jak vyplývá ze zpráv okresních národních výborů, jež dávku poskytovaly. Z této skutečnosti lze bezesporu dovozovat nepřípustný eugenický charakter této praxe, která směřovala k omezení počtu narozených dětí v některých skupinách obyvatel, které byly tehdejším režimem vnímány jako problémové, nepřizpůsobivé či nežádoucí, ať již to byla romská populace, jak naznačují zjištění ochránce, nebo osoby s duševním či jiným zdravotním postižením či osoby s větším počtem dětí.