Vážený pane předsedající, dámy a pánové.

To, co zde k vážným problémům Ostravsko-karvinských dolů zaznělo, bylo přinejmenším zajímavé. Ano. Je to nejen o odpovědnosti těch, kdo zmíněné doly tunelovali, ale také nebo možná především o spoluodpovědnosti těch, kdo rozhodovali, kdo připravili terén k tomu, aby stát a občané přišli o majetek a zákonné nároky a práva.

Ano, v roce 2014 některá média informovala o skutečnosti, že státní podíl ve firmě OKD prodala vláda v roce 2004 za 4 mld., i když měl více než dvojnásobnou cenu. Dále média uvedla, že přesto, že toto pochybení nebylo možné ještě napravit, Ministerstvo financí neudělalo nic a vše přikrylo. Mladá fronta Dnes tehdy zveřejnila, že po mnohaměsíčním pátrání dospěla k novým zjištěním, která mířila k osobě Bohuslava Sobotky.

Jak známo, ten se ke své klíčové odpovědnosti příliš nehlásil. Přitom byl nejen ministrem financí, ale i předsedou prezidia Fondu národního majetku. V rozporu s prokazatelnými a doloženými skutečnostmi tvrdil, že v této tunelové privatizaci bylo vše v pořádku a že směšná privatizační cena byla prý cenou správnou. Ještě i poté, co do vlády bez výběrového řízení předložil a podepsal privatizační smlouvu, která byla fakticky tunelem na státní podíl na majetku OKD, mohl tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka své hrubé selhání napravit. Mohl mnohamiliardovou škodu vznikající na státním majetku odvrátit. On to ale odmítl udělat.

Ze zveřejněných informací je zřejmé, že Evropská komise vznesla na Ministerstvo financí dotaz následujícího znění. Cituji: "Carbon Invest učinil nabídku ke koupi akcií od minoritních akcionářů, která naznačovala, že tržní hodnota OKD se rovná 22,5 miliardám." Hodnota privatizovaného státního podílu by mohla být 10 mld. korun proti 4,1 mld. korun, za které byl tento podíl prodán.

Otázka Evropské komise pak zněla: Jak zdůvodníte tak velký rozdíl mezi cenami? Ministerstvo financí vedené Bohuslavem Sobotkou však ani po tak jednoznačném podnětu nezačalo privatizaci prověřovat. A dokonce ani do Bruselu neposkytlo potřebné úplné informace. Především to, že stát zapomněl při prodeji dolu ocenit dvě desítky dceřiných společností OKD a další nemovitosti. A že právě z důvodů těchto nedbalostních opomenutí či kriminálních zkreslení skutečného rozsahu majetku OKD byla privatizační cena tak směšně nízká.

Jaký má pro svou tehdejší nečinnost a pro selhání i vedeného Ministerstva financí pozdější premiér vysvětlení? Lakonické. Stanovisko pro Evropskou komisi jsem na ministerstvu nezpracovával já. Nevím o tom, jakým způsobem se to řešilo. To je skandální vyjádření. Máme tedy uvěřit tomu, že privatizační kauza, která byla skutečným skandálem od samého počátku, kdy tehdejší ministr financí Sobotka podsunul vládě a podepsal, šla opět zcela mimo něj, když bylo možné alespoň dodatečně a dokonce s pomocí Evropské komise ten tunel alespoň částečně napravit, a pro stát získat ztracené prostředky minimálně v řádu miliard.

Dámy a pánové, podle někdejšího premiéra Bohuslava Sobotky prý stanovisko odeslané Evropské komisi nepodepsal on, ale jeho náměstek Eduard Janota. A ten už jak známo podat svědectví o míře odpovědnosti Bohuslava Sobotky o tom, zda ministr byl pouze zcela neschopným a neinformovaným člověkem na odpovědném místě nebo člověkem zcela srozumělým s tím, co se děje, nemůže. Jedno je přesto nepochybné. Klamavé stanovisko pochybnostem o privatizaci OKD bylo Evropské unii (komisi?) zasláno s hlavičkou magistra Bohuslava Sobotky. Ano, pozdější předseda vlády vždy měl a má v některých mimořádně závažných případech, za které nese osobní, funkční i politickou odpovědnost, pozoruhodně špatnou paměť. A vždy, když šlo o to, že by jako odpovědný úředník státu a ústavní činitel měl přiznat a nést odpovědnost za svá vlastní rozhodnutí a za zvlášť závažné rozhodování úřadu, který řídil, podle vlastních slov údajně nic nevěděl, nic nekontroloval, a vlastně nic neřídil. Cíl prý korunuje dílo, říká latinské přísloví.

A privatizaci OKD a bytového fondu dovedl k cíli, tedy do rukou spekulantů kolem KARBON INVESTU a party Zdeňka Bakaly, právě tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka. A nejen to. On totiž opakovaně klamal občany. Nejednal, ač jednat mohl a měl. Vždyť ještě před volbami, které jej vynesly do křesla premiéra, sliboval, že stát se důrazně zasadí za zájmy poškozených. Výsledek všichni známe. Premiér, který se těžce politicky zkompromitoval a odborně zcela selhal při privatizaci státního podílu v OKD, nehnul ani prstem, aby pochybení špatné privatizační smlouvy a privatizace, napravil. Nehnul ani prstem, aby se podvedení nájemníci bytů OKD domohli svých práv a toho, co měl ministr financí Sobotka pohlídat v privatizační smlouvě.

Vytunelovaný podíl OKD a byty OKD, které vydělávají pochybným privatizátorům jejich nástupců desítky miliard, které odtekly z OKD, a které nebyly zaplaceny v České republice, jsou toho důsledkem. Dámy a pánové, není to tak dávno, co uznávaný režisér Jiří Menzel prohlásil: Kam se podíváte, všude chybí peníze. Nejvíc na vzdělání a na zdraví. Kam se poděl majetek, který prý patřil nám všem. Víme něco o fyzice a zákonu o zachování hmoty. A jen tušíme, kde ta černá může být. K tomu pak dodal: Nemůžeme si nevšimnout, že několik jedinců neuvěřitelně zbohatlo. Mlčíme o tom jako o trapné věci, která se ve slušné společnosti nepřipomíná. Jenom sledujeme, jak jedna aféra stíhá druhou a každý další skandálek umožní, aby se na ten předchozí tiše zapomnělo.

Začnete-li se ptát po příčinách, o počátcích tohoto nepořádku, hned vás okřiknou. Není třeba hledět do zpětných zrcátek. Není třeba kriminalizovat. Čo bolo, bolo. Pozoruhodná slova - a vůbec nemám pocit, že by šlo o Donkichotské tažení proti větrným mlýnům. A tak si dovolím podotknout, že před třiceti lety nešlo o transformaci, ale spíše o rozptýlení českého kapitálu do cizích nebo spekulativních rukou za vysoké provize a úplatky politikům. V návaznosti na vystoupení ministra Zaorálka si pak dovolím připomenout, že demokracie není svoboda vyvolených po libosti okrádat republiku a občany, a že současná beztrestnost privatizačních zlodějů, korupčníků a podvodníků je zjevným popřením demokracie. Šetření zmíněných zločinů je tedy požadavkem spravedlivým a plně demokratickým. Jistě v listopadu 1989 a v následujících letech se slibovalo ledacos.

Pravdou také je, že nezkušenost, hloupost a mnohdy i zjevná zlodějna převládly, což by se mělo promítnout i do našeho dnešního usnesení. Neznám jediný důvod, proč bych takové usnesení neměl podpořit.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.