I přes skutečnost, že před prvním kolem přiznávaly některé průzkumu Norbertu Hoferovi v preferencích 8 %, dokázal první kolo prezidentských voleb suverénně vyhrát a porazit nejen Alexandra van der Bellena, ale i zástupce obou vládní stran (SPÖ a VPÖ). 

Důvodů, proč bych jako Rakušan vhodil volební lístek Norbertu Hoferovi, je celá řada. Vybírám alespoň ty nejdůležitější:

Vztah k Evropské unii

Norbert Hofer na rozdíl od Van der Bellena odmítá jakoukoliv další centralizaci v rámci Evropské unie. Návrhy jeho protikandidáta, aby se při hlasování v Radě EU úplně odstranila jednomyslnost (resp. právo veta) jsou pro Hofera naprosto nepřijatelné. Hofer rovněž stejně jako Strana svobodných občanů požaduje okamžité ukončení přístupových rozhovorů s Tureckem. V centralizující se Unii pro nás není místo. Jak velmi trefně řekl Norbert Hofer:

„Evropa bude vždy jen tak silná, jak silné budou její národní státy.“

Rakouské prezidentské volby budou pro Evropu nesmírně důležité. Pokud vyhraje Norbert Hofer, přinejmenším silně zbrzdí procesy další socializace a centralizace v rámci Evropské unie. 

Vztah k ekonomice a lidské svobodě

Norbert Hofer je pravicový kandidát, který si uvědomuje, že regulace všeho a všech, dotování selektivně vybraných subjektů a vysoké daně ekonomice škodí. Rakouští Svobodní dlouhodobě navrhují snižování daní, odstraňování nesmyslných regulací, které hází podnikatelům klacky pod nohy (registrační pokladny…), jsou proti zákazům kouření v restauracích. Rakouská FPÖ rovněž stejně jako Svobodní v ČR odmítá jakékoliv snahy o „odzbrojování“ občanů. Sám Norbert Hofer je velký milovník zbraní. Se svou pistolí Glock dokonce chodí i do Národní rady (komora rakouského Parlamentu).

Rakousko trpí (na místní poměry) vysokou nezaměstnaností, která dosahuje téměř 9 % (ve Vídni přes 13 %). Vysoká nezaměstnanost je způsobena velkým počtem na trhu práce neuplatnitelných, kulturně zcela odlišných migrantů a dále pak špatnou hospodářskou politikou vlády. Alexander Van der Bellen by tento problém z mého pohledu ještě více prohloubil. Například nově zvoleného amerického prezidenta Trumpa označil za „štváče“ a volební výsledek v USA za „šok“. Toto má být proobchodní zahraniční politika možného budoucího prezidenta, který zastupuje z Ústavy stát navenek? Uvědomuje si Alexander Van der Bellen, že přes 50 000 pracovních míst v Rakousku je závislých na dobrých vztazích s USA?

Obdobná situace se odehrává ve vztahu k Rusku. Norbert Hofer chce budovat dobré vztahy jak směrem na západ, tak směrem na východ. Požaduje například zrušení protiruských hospodářských sankcí, které se neosvědčily, nezměnily politiku Rusku a jen zničily tisíce pracovních míst.

Rozumný postoj k migrační krizi

Hoferův protikandidát Alexander Van der Bellen prohlásil: „Migrační krize a otevřené hranice? Není jiná možnost.“Zaujímá tak stejné stanoviska jako Angela Merkelová, která ve vztahu k přijímání stovek tisíc kulturně odlišných migrantů prohlásila: „To zvládneme!“

Norbert Hofer naproti tomu říká: „Ne, to už nezvládneme!“

Sluší se připomenout, že otec Norberta Hofera (rovněž člen FPÖ) byl jeden z prvních, který stál v Burgenlandu na rakousko-maďarské hranici a osobně pomáhal skutečným maďarským uprchlíkům, kteří v Rakousku coby v první bezpečné zemi požádali o azyl. Pomáhal pronásledovaným Maďarům, kteří prchali před komunistickou totalitní diktaturou. Pomáhal někdy skutečným uprchlíkům osobně Alexander van der Bellen? Já mám spíše za to, že jen seděl desítky let v hospodářském výzkumném institutu a vymýšlel, jak centrálně řídit ekonomiku a společnost, co zadotovat, co zregulovat.

 Je rozdíl pomáhat skutečným uprchlíkům a těm, kteří si jdou přes šest i více bezpečných zemí pro sociální dávky. Uprchlíkem je ten, kdo je z politických, náboženských, rasových, etnických a jiných obdobných důvodů pronásledován. Takový uprchlík má povinnost požádat o azyl v první bezpečné zemi, na jejíž půdu vstoupí.  Ženevská úmluva o uprchlících nedopadá na masovou hospodářskou migrace, ale na individuálně pronásledované osoby.

Není však ani možné uprchlíky masově „naimportovat“ do Evropy. Jako daleko vhodnější se jeví např. budování utečeneckých táborů pro uprchlíky v bezpečných místech Blízkého východu a v severní Africe – uprchlíci potřebují okamžitou pomoc, která jim je co nejblíže, aby nemuseli svými dětmi riskovat život cestou přes Středozemní moře. Když o tomto na konferenci v Ženevě hovořil i Norbert Hofer, bývalý předseda Evropské komise J. M. Barosso řekl, že mu to připomíná budování plán na budování koncentračních táborů nacisty.[1] To je naprosto nechutné přirovnání. Je ale vidět, že pro-unijní establishment se neštítí vůbec ničeho.

Vztah ke státu Izrael

Rakouští Svobodní (FPÖ) jsou svými odpůrci mnohdy nálepkováni jako „neonacisté“, „antisemité“ apod. 

Ve skutečnost je to však téměř jediná strana v Rakousku, která zcela otevřeně podporuje stát Izrael. Předseda FPÖ H. C. Strache několikrát jasně řekl, že zpochybňování Izraele a kopírování rétoriky Palestinců ze strany některých rakouských a unijních politiků je zcela neakceptovatelné.[2]

Území Izraele v současné době zachvátily rozsáhlé požáry. Můžete hádat, kdo byl první nebo přinejmenším jeden z prvních, kdo interpeloval/vyzval vládu k tomu, aby do Izraele Rakousko vyslalo pomoc? Byl to předseda FPÖ Heinz Christian Strache. Prezident Hofer nominovaný FPÖ by byl dobrý přítel státu Izrael, který je ostrůvkem svobody na Blízkém východě. 

Obdobná je v tomto i politika Svobodných pod vedením předsedy, europoslance Petra Macha: Petr Mach v Evropském parlamentu založil skupinu Přátel Judeje a Samaří - jejím cílem zastavit tok peněz z EU do Palestinských území, které jsou často zneužívány k podpoře protiizraelského terorismu. Rovněž požadujeme, aby Unie okamžitě zrušila cla na židovské výrobky z oblasti tzv. Západního břehu.[3]

Způsob výkonu ústavních pravomocí

Prezident nemá být podle mého názoru šedá myš ani sluha či papoušek jiných státních orgánů. Rakouská ústava dává prezidentovi silné pravomoci ve vztahu ke jmenování vlády (čl. 70) i ve vztahu k Národní radě, kterou může prezident v podstatě kdykoliv rozpustit, jen nesmí opakovat stejný důvod (čl. 29, odst. 1). Norbert Hofer by byl první prezident od roku 1945, který by své ústavně garantované pravomoci s největší pravděpodobností využívat do důsledku.

Pokud by současná vláda například pokračovala v nynější chybné migrační politice, odvolal by ji. Zvolení Norberta Hofera prezidentem rovněž výrazně zvyšuje šanci rakouským Svobodným, že budou členy nadcházející vlády, jejíž členy by jmenoval právě Norbert Hofer. Tímto může Hofer de facto plně realizovat své vize dalšího směřování Rakouska směrem k bezpečnosti s svobodě občanů. Jak Hofer prohlásil: „Nesmíme svět přenechat komunistům, marxistům a Zeleným.“

Vztah k České republice

Norbert Hofer několikrát řekl (naposledy v rozhovoru pro Lidové noviny 18. 11.), že Českou republiku navštíví po svém zvolení jako první zemi. To je zásadní rozdíl od Alexandera Van der Bellena, který by jel nejprve „poklonkovat“ (bez)mocným socialistům do Paříže. Zvolení Norberta Hofera je předpokladem pro dobrý rozvoj vztahů mezi Rakouskou republikou a Českou republikou, a to i se zohledněním dílčích odlišných názorů v oblasti jaderné energetiky a dekretů prezidenta Beneše, což je otázka, kde se s Norbertem Hoferem a FPÖ neshodnu (kritický postoj k jaderné energetice a dekretům prezidenta Beneše však, dlužno podotknout, zaujímá prakticky celé rakouské politické spektrum). Norbert Hofer však opakovaně prohlásil, že se těmto tématům nehodlá jako prezident věnovat a chce se zabývat otázkami vzájemné spolupráce a budoucnosti, ne minulosti. To je z mého pohledu alfou i omegou.

Zvolení Norberta Hofera by bylo citelnou ranou pro eurocentralisty, neomarxisty, multikulturalisty a samozvané elitáře s ambicí řídit lidem, kteří o to nestojí, jejich životy. Už to stojí za jeho podporu.

Autor je místopředseda Svobodných v Olomouckém kraji.