Přátelé, dnes je výročí první letu člověka do vesmíru. Jurije Gagarina. Měl jsem neobyčejnou možnost s tímto velice milým a vtipným člověkem sedět jako mladý skladatel a aranžér jeden večer u stejného stolu. Bylo to v roce 1967 na hudebním festivalu v Soči, kde jsem doprovázel zpěváka Karla Bláhu, který zpíval mou píseň Uhoďte do tympánů. Protože jsem zaujal dirigenta Jurije Silantjeva svou aranží pro velký symfonický orchestr, tak mě festival požádal, zdali bych podobnou aranž nestvořil pro krásnou moldavskou zpěvačku Mariu Kadrjanu (tehdy byla Moldávie součástí SSSR).

Musím říct, že i já jsem v tu dobu byl poměrně pohledný, černovlasý, jednadvacetiletý letý mladík s puncem geniálního aranžéra (aranžmá je to, když skladbě, která je v notách pro zpěv a klavír, "ušijete kabát" pro nástroje orchestru). Maria festival i díky mé aranži vyhrála a já jsem si na ni takzvaně myslel. Festivalový výbor mě za odměnu posadil ke stolku s Jurijem Gagarinem a s Marií Kadrjanu. Jenže ouha, všechny ženy a dívky v SSSR do tohoto, v jejích očích poloboha, byly zamilované a já jsem byl Marií odsunut na vedlejší kolej.

Nakonec to ovšem dopadlo tak, že se dostavil Mariin přítel, který jako baletní hvězda měl někde jinde představení, a my jsme u stolku pro tři zůstali s Jurijem sami. K popíjení skvělého gruzínského koňaku jsme ještě přizvali zpěváka Bláhu. (Doufám, že v dnešní době, kdy je všechno, co je ruské, zatracováno, nebude mít z toho, co jsem napsal, problém). Jenom dodám, že samozřejmě nesouhlasím s válkou, protože válka je to nejhorší řešení. Myslím si, že není přece nutné všechno, co je ruské, zatracovat. I Jurij měl tehdy určité problémy, o kterých se mi po sklenkách koňaku rozhovořil.