Ó nikoliv. Vůbec ne. Právě naopak. Solidarita je právě s oněmi vrahy. V pásmu Gazy volily Hamás, z kterého se rekrutovali oni vrazi, čtyři pětiny obyvatelstva. Čili v podstatě i civilní obyvatelstvo tím pádem fandí řádění lidských bestií ze 7. října.  A to nejen v pásmu Gazy, ale i na západním břehu Jordánu.

Nejen hlavní města západoevropských zemí jsou plna demonstrací na podporu Palestiny a proti státu Izrael. A nejen demonstrací. V Berlíně hoří auta, staří profesoři jsou fyzicky napadáni čtrnáctiletými výrostky z imigrantského prostředí, jejichž rodičům, a tudíž i jim poskytlo Německo luxusní život bez práce z podpor, na které se skládají Němci svým sociálním systémem. Mladíci z tohoto imigrantského prostředí jim za to zapalují auta, malují nacistické symboly a židovské hvězdy na domy nebo obchody jako za Hitlera.

EU opět pokračuje ve své sebevražedné misi. Chce navýšit podporu pásmu Gazy s tím, že by finanční prostředky měly být kontrolovány, zdali jsou skutečně využívány pouze pro humanitární účely? Copak tomu tak někdy bylo? Za co asi Hamás nakoupil ty všechny zbraně, rakety? Za co vybudoval sta kilometrů podzemních chodeb? Copak západní státy EU nemají dost problémů se svými imigranty, kterým tak srdečně otevřely svou náruč? „Wir schaffen das!“ Ano zvládneme to až do totálního zničení Evropy.

Při pohledu na bárky, kterými neziskové organizace ze západních zemí pod pláštíkem záchrany na moři pašují do Evropy tisíce a tisíce nových imigrantů, se nám dělá přímo zle. Mladých mužů v plné síle. A když se díváme na ony demonstrace, a hlavně řádění v Berlíně i jinde, jsou to ty samé typy, které mění starou krásnou Evropu na místo k nežití. Kde si nikdo nemůže být jistý, že jej nepřepadne nějaký náboženský šílenec.

Jedno je však jisté. Tato pro Evropu zkázonosná imigrace se musí zastavit. V Bruselu vraždil Tunisan, který byl také „zachráněn“ evropskými neziskovkami ve Středozemním moři a přistál na italské Lampeduse už v roce 2011. Pokoušel se dostat azyl v Norsku, Švédsku a nakonec zakotvil v Belgii. Ze všech těchto zemí byl vyhoštěn, ale zůstal. Po vraždě dvou švédských fotbalových fandů byl tak bohorovný, že se vůbec neskrýval, ale v poklidu popíjel kávu v bistru, kde jej dostihla policie. V tomto případě si jej vyžádalo už před rokem Tunisko k trestnímu stíhání, ale vlivem typického šlendriánu na to nikdo z příslušných úřadů nereagoval. Až nyní odstoupil ministr.