„Ten je vůbec největším baráčnickým symbolem," vysvětluje rychtářka Marie Živnůstková a dodává, že pořídit si takový prapor nebylo vůbec jednoduché. „Nemohli jsme si jej dovolit nechat udělat z našich prostředků, protože jsme dobročinný spolek, jen těžko bychom na prapor nešetřili. Podařilo se nám ale uspět s žádostí o dotaci, díky které dnes máme krásný nový prapor. Věřím, že vydrží i našim následovníkům minimálně sto let," směje se.

Aby baráčnická tradice fungovala i v příštích generacích, by si bezesporu přál i starosta Pištína Jaroslav Havel. „Baráčníci, to je pro nás takový klenot. Spolek tu vydržel fungovat osmdesát let, přežil všechny politické režimy a i dnes se snaží zachovávat naše české tradice," cení si práce tetiček a sousedů.

Právě za práci spolků, a to nejen toho baráčnického, si Pištínští v pátek při slavnostním vyhlášení vysloužili zvláštní ocenění v rámci letošního ročníku soutěže Vesnice roku. Jeli jsme si na vyhlášení výsledků soutěže pro diplom, jak v legraci říkáme, pro nejrozkopanější vesnici. Narozdíl od ostatních soutěžících, které byly uklizené, jsme totiž u nás hodnotící komisi provedli po staveništi. Chtěli jsme ukázat, že se snažíme stále Pištín vylepšovat a získali jsme za to čestné uznání za budování infrastruktury v obci," vysvětluje Jaroslav Havel.

Spolky fungují, a když je třeba, i bezvadně spolupracují

Velkým překvapením ale bylo, když nás na pódium zvali znovu. Dostali jsme cenu, kterou jsme nejvíc chtěli, cenu hejtmana za práci spolků. Naši občané, kteří se umí tak úžasně dát dohromady, si to bezpochyby zaslouží," říká s dojetím. „Právě to, jak tu spolky fungují a když je potřeba, i bezvadně spolupracují, nás všechny spojuje dohromady," vysekl starosta všem místním poklonu.

I mně ukápla slzička, všichni jsme byli dojatí a moc šťastní," přiznává Marie Živnůstková. „Moc nás těší, že jsme dostali toto ocenění. O to se asi zasloužila akce vaříme, pečeme smažíme, do které se zapojila spousta místních. Ale za jeden provaz tu táhnou všechny spolky běžně. O tom, že to v Pištíně funguje podobně pokaždé, když je potřeba, svědčí i to, jak se všichni podíleli na přípravách dnešní slávy. O to, aby bylo co na stoly, se zasloužila snad každá chalupa, pekl snad celý Pištín, další potřebné věci zařizovali třeba hasiči a sportovci. A to je to nejhezčí, že si u nás lidé vycházejí vstříc," zdůrazňuje rychtářka zdejších baráčníků.