Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nepochybně nás během několika desítek minut, málo hodin přetlačíte, znásilníte opět Poslaneckou sněmovnu a jsem si téměř jistý, že se nám to nepodaří zvrátit. Ale i přesto ještě dovolte, abych poté, co tady vystoupila celá řada mých kolegů, zrekapituloval v deseti bodech, spíše deseti otázkách - a já těmito otázkami budu mířit na část koaličních poslanců, u kterých ještě se domnívám, že mají zdravý rozum. A prosím o jednu jedinou věc, jenom si vnitřně, až to budu říkat, odpovězte, samozřejmě to nemusíte nikde prezentovat, nikde pouštět do žádných médií, jestli ano, nebo ne, nic více po vás nechci. Abychom si uvědomili tu absurditu, co tady dnes máte zájem protlačit. Takže bude jich deset, budu krátký, nebojte se.

Asi se shodneme na tom, že zákon má sloužit k ochraně občanů. Neměl by se stávat nástrojem útoku na politické oponenty a rozhodně, když se vám nebude dařit v politickém boji, což se může stát někdy vám, někdy nám, to je prostě realita, nesmíme kvůli tomu měnit zákony. Otázka je, zkuste si jenom odpovědět, kdyby hnutí ANO mělo třeba 4 % nebo 5 % preferencí, jestli byste tento zákon tímto přílepkem takto měnili. Všechno. Nemusíte mi odpovídat nahlas.

Za druhé. Ulexujeme se v České republice. Věřím, že se snad shodneme s rozumnou částí poslanců, že tvořit zákony à la lex - a je úplně jedno, jestli je to lex Babiš jednička, dvojka, trojka, šestnáctka, anebo jestli je to lex ČEZ, nebo jestli je to lex obnovitelné zdroje energií. Jenom podotýkám, že lex ČEZ a lex obnovitelné zdroje energií je to, co chystáte, anebo jste udělali nebo chystáte se udělat ještě v tomto volebním období, dokonce v následujících týdnech nebo měsících. Lex Babiš, to už ani neskloňuji. Tak si jenom řekněme, jestli je to správně, nebo není to správně.

Za třetí. Díky tomuto značně zredukujeme počet schopných lidí, kteří by chtěli jít do politiky. Protože dnes je to o podnikatelích, zítra to může být klidně o právnících, protože i právníci tady přece sedí, právníci tady mění zákony a následně aplikují, dokonce je přednáší na vysokých školách a tak dále. A ono to není jenom o tom, že ten dotyčný, který chce jít do té politiky a je třeba úspěšný ve svém oboru, tak tam nepůjde proto, že se dělají tyto věci ve smyslu toho, že už dneska ty bariéry má. Já se na to dívám z úhlu pohledu zítřka. Představte si, že normální člověk si řekne - dobře, tak já tady něco obětuji, prodám to, co jsem třeba doposud budoval, půjdu do té politiky. - A jak má potom věřit tomu, že když skončí třeba v opozici, což není úplně vyloučené, a dokonce je to pravděpodobné, jestli v té politice chce být nějakou dobu, že přijde zase nějaká koalice, která zase všechno změní, a to, s čím on tam šel a s čím počítal, tak bude zase úplně jinak. Řekne si jednoduše, že to nemá zapotřebí. A jak to tady dopadne? Budeme tady mít 200 lidí, kteří jsou méně zkušení, méně úspěšní, budeme tady mít 200 pánů Michálků. Chceme? Jenom si zodpovězte, nemusíte říkat nahlas, jestli tady chceme 200 pánů. Michálků. (Ozývá se potlesk zleva.)

Za čtvrté. Retroaktivita. Principiálně mně vadí v čemkoliv, co se dělá, když se neakceptuje nebo zavádí princip, to je jedno, retroaktivity. Ono to bylo stejné s těmi valorizacemi už někdy v únoru, když jsme to zde činili. Vzpomínáte si, že ty valorizace, když se to mělo udělat i touhletou násilnou formou, tak to mělo být do 31. ledna, udělalo se to později a platí to zpětně. Zase si odpovězte, jestli je správné, že se něco zavádí retroaktivně. To znamená, opět něco jste učinili, někam jste vstoupili, začali jste dělat nějakou činnost, pak přijde nějaká politická garnitura, změní si to, padne to na vás a jsme tam, kde jsme. Takže jenom si zodpovězme, jestli retroaktivita takto nadužívaná, a já dokonce tvrdím, že by vůbec neměla být, je správně.