Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

já jsem ke stavebnímu zákonu vystoupil v rámci prvního čtení, kde jsem vyčetl důvody, proč se domníváme, že to je špatně, že se prodlužuje opět vše, co se zde připravilo, a nebudu se už k tomu vracet. V každém případě je třeba sdělit to, že to nepodpoříme, což asi není nic neobvyklého, tím spíše, že jsme na tom zákonu pracovali 4 roky, že ten zákon prošel opravdu precizní oponenturou a uznávám, že není geniální. To není žádný zákon takového charakteru, tím spíše, že na něm participují prakticky všechny resorty a že tam jsou stovky oponentů a různých připomínkových míst.

Je třeba jenom připomenout to, že jsme chtěli, aby to bylo rychlé, aby zde byl 1 úřad, aby zde bylo 1 razítko, aby zde byla 1 žádost. Chtěli jsme, aby vše bylo rychlé, aby vše bylo jednoduché, aby se ukončily různé přístupy různých úřadů, abychom uspořili a aby byl konečně konec nezastupitelnosti. Ano, vláda na to má právo, Sněmovna, respektive pětikoalice disponuje sto osmičkou a může vše změnit. Ale potom je třeba říct, že nese veškerou a plnou odpovědnost za to, když cokoliv nebude fungovat tak, jako my jsme nesli odpovědnost za to, že kdyby náš zákon, který jsme náročně připravovali, nefungoval.

To, co dnes připravujeme, respektive to, co pravděpodobně Sněmovna odsouhlasí, je pravděpodobně to vůbec nejhorší řešení, které může být. Já bych rozuměl možná i tomu, kdyby Sněmovna řekla - ano, my to vidíme úplně jinak, pojďme se domluvit, pojďme se domluvit na tom, kde uděláme určité změny a pojďme tedy udělat ten zákon v nějakém kompromisu. Nemusí se mi to líbit, ale musím respektovat nějaká pravidla, která jsou, a sto osmička je jasná. To, co děláme dneska, to znamená, že napůl něco odkládáme a něco současně necháváme, to způsobí takový zmatek, za který opravdu nevím, kdo ve finále ponese odpovědnost.