Naše republika dělala v minulosti všechno pro to, abychom se do této situace nikdy nedostali. Naši otcové vybudovali přehrady, kde s dnešní technikou, máme systém, který dokáže regulovat vodu v celém Moravskoslezském kraji a přepouštět navzájem tam, kde je zrovna období sucha, regulovat hladiny vody a průtoky potoků, aby přežili vodní živočichové a my měli dostatek pitné vody.

Když jsem tento systém viděla na vlastní oči, byla jsem fascinovaná, co jsme dokázali s vodou udělat. Většina z nás o tom nemá ani potuchy.

Z toto okouzlení mě probudila zpráva, že magistrát města Ostravy, chce prodat svůj podíl za vodu. Není tajemstvím, že do pondělka se mají uzavřít nabídky a veřejně se mluví o tom, že budoucím majitele by měla být Čína.

Tak opět jsme si zvolili do čela kraje vedení, kterému je jedno, co bude s naším bohatstvím, naším zlatem. Řídí se příslovím „Po nás potopa“?

Vzhledem k tomu, že Moravskoslezský kraj hospodaří s přebytkem přes 2,5 miliardy, napadlo mě, že by podíl mohl koupit a voda by se tak dostala do rukou kraje. Celý týden se snažím setkat s hejtmanem, ale jak je vidět, marně. Denně telefonujeme a sdělujeme, že je to urgentní.

Přesto, že mi stačí 10 minut, jsem ochotna kdykoli sednout do auta a jet nejméně 200 km, není vůle si 10 minut najít. Všichni jsou zaneprázdnění.  Pan hejtman ví, že se jedná o prodej podílu SmVaK a jeho asistentka vzkázala, že to patří pod magistrát. Nevím, jestli si myslí, že jako poslankyně tyto vědomosti nemám, nebo se nechce kraj věcí zabývat. Proč vlastně. Vždyť jde jen o občany našeho kraje.