Nedávno jsem si promítl celý minulý rok. Bylo to hodně divoké. Covid, očkování, tornádo a zase covid. Narazil jsem přitom na fotky z návštěvy u papeže a vzpomněl jsem si u toho na jeden Vánoční příběh. Už ani nevím, kde jsem ho slyšel… tak ho sem napíšu. Je trochu delší, tak snad to před Vánoci nevadí.

Před dvěma tisíci let žil nedaleko Betléma jeden pastýř. Měl smůlu úplně na všechno. Neměl ani peníze ani rodinu. Nejdřív mu umřela žena a pak i děti. Byl sám. Neměl sílu zkoušet začít něco dělat znovu. Vlastně už čekal jenom na to, až umře. A takhle žil týdny, měsíce a roky. Zatvrdil se a s nikým nemluvil.

A jednoho dne se něco stalo. Ležel večer schoulený pod pláštěm a spal. Zdál se mu živý sen. Dolů do údolí spadla hvězda a zářila jakoby byl den a někdo mu říkal, že se tam musí jít podívat.

Probudil se a posadil se na studenou trávu. Bylo naprosté ticho. Ani ovce nebylo slyšet. Postavil se a podíval se dolů. Byla tam tma, jenom z jednoho domu vycházelo slabé světlo. Nedalo mu to a šel se tam podívat. V chlívku tam ležela na zemi žena a vedle ní na slámě malé dítě. Muselo se před chvílí narodit. Oba spali. Vešel dovnitř. Byl tam nějaký muž a ten se na něj unaveně díval.

Pastýř tam chvíli stál a pak se rozplakal. Poprvé za desítky let. Plakal dlouho. V tom špinavém chlívku se v něm něco změnilo. Pak se uklonil a odešel zpátky do kopců. Nerozuměl ničemu. Nevěděl čeho byl svědkem. Ani já nevím, jestli si pak celou tu událost spojil s tím, co se stalo za třicet let a co obrátilo celý svět naruby. Nevím. A docela by mě to zajímalo.

Pastýř žil pořád sám, neměl peníze ani rodinu.  Pořád s nikým moc nemluvil. Ale věděl, že má všechno nějaký smysl. K té noci se vracel až do konce svých dní. Ten okamžik, který ho rozplakal a prolomil jeho srdce si hýčkal jako největší poklad. Jeho život byl pořád stejný, ale přece se jiný.

Přemýšlím teď o tom roce, který pomalu končí. A chtěl bych popřát všem, abychom v něm dokázali najít podobný okamžik. Může to být ta chvíle, kdy poprvé usínáte doma vedle svého syna, když poprvé políbíte svou ženu, když vám vnučka donese kytičku sedmikrásek, někdo vám pomůže nebo když se usmíříte po dlouhém čekání. Ale může to být i něco úplně nenápadného. Čemu vlastně ani v první chvíli nerozumíme, stejně jako ten pastýř. Když o svátcích vypneme všechno, co nás pořád ruší a prostě jenom budeme, tak něco najdeme. Vím to.

Krásné Vánoce a šťastný nový rok