Liberecký kraj každoročně dotuje veřejnou dopravu, tedy vlaky, autobusy a také tramvaj v kraji částkou téměř 760 milonů korun, z toho autobusovou dopravu téměř 300 miliony. Je to větší část nákladů, tu menší platí cestující při nákupu jízdenek. Například v roce 2019 se na tržbách v autobusech vybralo 213 milionů korun.

Důvodem vzniku krajského dopravního podniku je absolutní kontrola nad náklady, které kraj z veřejných prostředků platí a také ochrana cestujících i kraje před kolapsem dopravy, který už zažili v některých dalších krajích republiky. Další z příčin vytvoření dopravce je také nutnost zabránit zneužívání výsadního postavení na trhu, jehož se některé firmy opakovaně dopouštěly. Zmínit také musím nezákonné kartelové dohody, v rámci kterých se nabídková cena a subdodávky tvoří v zákulisí a jako nástroj se používají obstrukce ve veřejných zakázkách, zcela nepředvídatelná rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) a jejího předsedy Petra Rafaje, jehož činností v čele úřadu se zabývá nejenom vláda ČR, ale také Policie ČR. Jsem rád, že se premiér Andrej Babiš rozhodl navrhnout jeho odvolání prezidentu republiku. Ostatně na základě zkušeností Libereckého kraje s činností ÚOHS jsem k tomu opakovaně vyzýval.

Jak může vypadat taková veřejná zakázka, se ukázalo v roce 2019, kdy se soutěže na zajištění dopravy na Turnovsku, Semilsku a Jablonecku zúčastnila pouze jediná společnost, a to BusLine a.s. Rozhodnutí nás dotlačilo k soutěži s tak krátkým termínem, že se soutěže mohla zúčastnit pouze společnost BusLine. Prostě a jednoduše, otevřená a rovná soutěž je i kvůli činnosti ÚOHS bohužel v současné době spíše iluzí.

Vznik vlastního dopravce je výsledkem krize

Myšlenka na založení krajského dopravního podniku je asi čtyři roky stará. Vznikla v době, kdy vrcholila krize kolem desetileté zakázky, kterou Liberecký kraji vypsal v roce 2012 a nakonec ji v roce 2016 musel zrušit. Tato zakázka byla od samotného začátku terčem obstrukcí společnosti BusLine a s ní viditelně nebo neviditelně spojených dopravců, advokátních kanceláří a dalších osob bohužel zasahujících také mezi krajské zastupitele a některé úředníky. Ukázala také sílu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který má dohlížet na zákonnost veřejných zakázek a v oblasti autobusové dopravy se mu dlouhodobě daří zakázky komplikovat a rušit, často na základě podnětů od firem, které se soutěží samy vůbec neúčastní. Také proto jsem se už v srpnu 2014 obrátil s žádostí o prošetření této desetileté zakázky na autobusovou dopravu na Vrchní státní zastupitelství v Praze.

V říjnu 2014 byl Liberecký kraj i já osobně vystaven jasné výhrůžce od společnosti BusLine. Buď bude cena dopravního výkonu podle jejich návrhu a proto významně dražší než v ostatních oblastech, nebo od příštího měsíce nevyjedou na 40 % území kraje autobusy. Toto vyhrožování ze strany podnikatele Jiřího Vařila do telefonu bylo doprovázeno stávkovou pohotovostí odborů a bohužel také součinností od některých lidí, kteří měli být a nebyli na straně kraje jako veřejného zadavatele. Vyšší cenu dopravního výkonu tak hájil například tehdejší člen rady Vladimír Mastník nebo vedoucí odboru dopravy Jan Čáp. Jsem rád, že jsem v té době byl jeden z mála neústupných lidí a cenu se proto po tvrdých jednáních podařilo snížit.