Začátek křesťanských velikonočních a židovských pesachových svátků připadá v letošním roce na poslední březnový víkend. Základem Pesachu i Velikonoc je poselství svobody, do které Mojžíš kdysi převedl svůj národ z egyptského otroctví a později pak Ježíš svou smrtí na golgotském kříži člověka vykoupil. Centrální myšlenka velikonočních svátků ukazuje směr k osvobození člověka z různých druhů závislostí a nesvobody.

Když jsem zmínil ten původní pesachový svátek, vezměme si jen, jak hluboká a inspirující myšlenka je v něm skryta třeba i pro naši současnost. Už bezmála 30 let se horko-těžko vymaňujeme z dědictví své totalitní minulosti. Je pravda, že naše země za ty tři desítky let úžasně rozkvetla do krásy. V rámci Evropy dnes už nejen jezdíme, ale i létáme bez cestovního pasu. Stýkáme se s kým chceme, čteme, co chceme, obchody jsou plné věcí, o kterých se nám v minulosti ani nesnilo. Předvánoční fronty na banány a mandarinky či dokonce i na toaletní papíry patří nenávratně minulosti. Ale přiznejme si upřímně, jestli se přece jenom toho čerstvého vzduchu trochu nebojíme. Jestli se nám po tom zápecnickém životě za plotem, který nás izoloval od svobodného světa, trochu nestýská. A to je právě ono. Mentalita nesvobodných lidí, navyklých, že někdo tam nahoře vydává příkazy a nařizuje, kam se smí a kam už ne, nevyvětrá z mysli tak snadno, jako zatuchlý vzduch z nevětrané místnosti.

A tady se vracím k Mojžíšovi a lidu, který vedl z otroctví ke svobodě. Všimněme si, že po těch čtyřiceti letech, kdy Židé putovali pouští, už do Zaslíbené země generace otroků nevstoupila. Vstoupili tam až lidé, kteří se již nenarodili jako otroci faraónů, ale jako děti lidí schopných vzít odpovědnost za svůj život do vlastních rukou. Že je to docela zajímavá paralela s tím naším dějinným vývojem a s tou naší poutí ke svobodě, co říkáte?