Úvodem chci možná pro někoho překvapivě říci, že my jsme moc naivní představy o politice neměli. Žít Brno nebylo protestní antisystémové hnutí, které by říkalo, že politici nemají brát plat, mají vše dělat zdarma ve volném čase, chodit pěšky a práci pro město dotovat. Byli jsme občanské opoziční politické hnutí, které se vymezovalo proti neochotě bývalého vedení města pracovat. Šli jsme do toho proto, abychom realizovali velké projekty, které Brno potřebuje, jako je modernizace ŽUBu, koncertního sálu, fotbalového stadionu, aby se zlepšilo územní plánování, aby bylo město komunikativní, otevřené atd. Nechci teď polemizovat o tom, zda se nám to daří, to posouzení je na vás, chci informovat o „technikáliích“, bez kterých se řízení města s 10mld rozpočtem neobejde.

Nemarnit čas

Pro začátek představím zázemí, bez kterého by to nešlo. Tím je hlavně služební auto s řidičem. Ohlédnu teď od toho, že jde o pokrytectví, protože mám údajně bojovat proti autům a nutit lidi s kvérem u hlavy, aby jezdili na kole – to jsem samozřejmě nikdy netvrdil, nemyslím si to a ani nic takového nedělám.

V mé pozici řešíte denně velké kvantum věcí. Zdaleka ne jen ty, co vás baví, mnoho cest a schůzek na vás prostě spadne, protože máte zrovna tuto oblast v gesci. Nestěžuji si, nevadí mě řešit problémy a vrhat se do nových témat, popisuji, jak to je. Pozice náměstků takto velkého města je dobře placena, proto mi přijde přirozené, že můj pracovní den nemá 8 hodin, ale daleko víc. Chci si peníze, které beru, poctivě odpracovat a řešit co nejvíce důležitých věcí.

Rád se ráno do práce projdu či jedu trolejbusem či šalinou a přitom vyřídím spoustu emailů a SMS. Přes den ale i přesuny po městě, kdy se běžně lítá z jednoho konce na druhý, řeším autem. Během těch pár desítek minut, které na cestě strávím, se neflákám, ale vyřizuji, co je potřeba. Stejně tak na cestách po republice, zejména do Prahy. Při cestě píšu, načítám stohy materiálů, volám atd. To jde při řízení vozidla dost blbě a je to tak trochu trestné. Nedělají to tak ani ti, kteří vlastní auto mají. Za to, abych trávil desítky minut či jednotky hodin denně neproduktivním přejížděním, kdy lze leda tak telefonovat, si politiky fakt neplatíte. To je velký omyl. Stejně tak je nesmyslné ve funkci, kdy je každá minuta drahá a věcí k řešení je spoustu, ztrácet mnoho hodin týdně času pomalým způsobem přepravy, která sníží vás výkon o desítky procent.

Kdo nic nedělá, vše pokazí

Pokud sdílíte ideu, že politici mají za výkon své zvolené funkce platit ze svého, je asi diskuze zbytečná, pokud si myslíte, že je to práce, ze které vyplývá nárok na proplácení cestovních nákladů, zůstává vám tam už jen služební řidič, který činí rozdíl mezi tím, když byste služební auto řídili sami. A věřte mi, že náklady na řidiče jsou daleko menší než čas promrhaný řízením znemožňující pracovat – číst a psát.

Kritizovat jde samozřejmě cokoliv. My jsme kritizovali to, že naši předchůdci sedí v kanclech a nic nedělají. Teď jsme kritizováni za to, že pracujeme a snažíme se něco dělat, což s sebou automaticky nese vyšší provozní náklady. Chápu, že taková kritika se nabízí a mám teď po senzačním odhlanení, že náměstci jezdí autem, FB plný sžíravých komentářů, že mám do Prahy chodit pěšky. Co už.

Při nástupu do funkce mi říkal jeden protřelejší politik: „Hlavně nefrajeř, že nepotřebuješ auto. Já to jednou udělal a pak jsem jen pár let chaoticky sháněl a žebral u ostatních náměstků o auto.“ Můžu dát čestný pionýrský, že mě taková populistická pitomost nikdy ani na vteřinu nenapadla. Mě populistická politika prázdných gest nebaví, mě baví efektivně a tvrdě pracovat.