Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, já bych chtěl pohovořit o jedné dílčí agendě, kterou tento tisk, respektive jeden z pozměňovacích návrhů, nebo skupina pozměňovacích návrhů, o kterých budeme hlasovat, nese a to je v podstatě implementace směrnice RED II, která dopadá mimo jiné na obnovitelné zdroje v dopravě.

Na úvod bych rád řekl, že je trošku škoda, že ten zákon, byť asi chápu ty důvody, projednáváme teď, protože mám avízo, že dneska, jestli se nepletu, ve 14 hodin proběhne tisková konference zástupců Evropské komise, na které bude předložen návrh směrnice RED III. To znamená jakoby toho dalšího rámce, o kterém se bude jednat nejprve na úrovni Evropy, potom samozřejmě v budoucnu, pravděpodobně v příštím volebním období, to přijde i na implementaci k nám. Je to trošku škoda, protože teď se vlastně bavíme o něčem, o čem tušíme, že se zase v následujících letech ještě změní a mohlo by to určitě ovlivnit třeba přístup k některým z těch návrhů podle toho, jak uvidíme, jestli toto řešení má nebo nemá budoucnost.

Ale teď zpět k tomuto projednávanému tisku. Chápu tu potřebu implementovat RED II. Velmi mě mrzí, že to nešlo standardní cestou. A to z několika důvodů. Tím hlavním důvodem je v podstatě nějaké důkladnější posouzení dopadů. Mě by zajímalo - já asi ty dotazy budu klást později, protože pan ministr je teď v družném rozhovoru. Tak to, co nám vadí na tom způsobu, jakým přistupujeme k implementaci těch budoucích závazků, nebo k roku 2030, je to, že to v podstatě nerespektuje to, na co celou dobu poukazujeme. Poukazuje na to řada odborníků a v podstatě dál budeme přešlapovat ve stavu velmi podobném tomu z roku 2008.

To naše pojetí biopaliv a plnění těch závazků je velmi smutné ze tří důvodů. Za prvé popírá vlastně tu ekonomickou i ekologickou logiku využívání biopaliv. Biopaliva mohou být velmi žádoucím nástrojem, pokud jsou využívána s důrazem na lokálnost. To znamená, že ta vzdálenost toho, kde vznikne produkt, který potom zpracováváme, nebo ta surovina, kterou potom zpracováváme, na biopaliva a to samotné místo zpracování a potom ta spotřeba jsou k sobě nejbližší.

Ten model, který jsme si my vybrali v roce 2008, to znamená, že se všude pěstuje všechno, pak se to nějak na pár místech zpracuje a pak se to zase distribuuje plošně, prostě odmazává ty benefity, které - a to si řekněme na rovinu - i u těch biopaliv první generace prostě nejsou, nebo jsou velmi slabé. Takže tady jakoby tu špatnou technologickou realitu, špatnou kvalitu, ještě více pošlapáváme tím nevhodným distribučním modelem.