Vážené dámy, vážení pánové,

já bych se chtěl vyjádřit v rámci projednávání státního závěrečného účtu k těm částem, které se týkají zemědělství. Ale ještě předtím bych rád řekl obecně jednu věc. Ono už to tady částečně zaznělo od mých předřečníků.

To, co nám na státním závěrečném účtu ale i na státním rozpočtu vadí velmi, neříkám, že nejvíc, ale velmi, je to, že je vlastně obtížné dohledat propojení výdajových položek s plněním strategických cílů. Ať už jsou to strategické cíle, které vycházejí třeba z programového prohlášení vlády nebo vycházejí z nějakých dalších dílčích strategií, případně se jedná o cíle, které vycházejí z nějakých našich mezinárodních závazků.

Když se podíváte na rozpočet ale i na ten státní závěrečný účet, tak tam prostě chybí pohled, který by vám dal jasnou zprávu o tom, jak financujeme plnění toho, co jsme označili za strategické cíle. Vzhledem k tomu, že ústavní rolí Poslanecké sněmovny je mimo jiné kontrolovat vládu, tak to považuji za docela zásadní nedostatek, protože nám to v podstatě omezuje možnosti, jak plnit svoji roli.

A dále bych se chtěl zaměřit na tři oblasti, které teď z nějakého důvodu považuji za nejaktuálnější, o kterých se píše i v tom státním závěrečném účtu. Vždycky se je snažím konfrontovat i třeba s pohledem a zjištěním Nejvyššího kontrolního úřadu, protože v řadě těchto věcí proběhly kontroly a byly konstatovány nějaké závěry.

Ten první bod, na který bych se chtěl zaměřit, je podpora živočišné výroby. V minulých letech, bylo to v letech 2014 až 2017, proběhla kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu zaměřená právě na tuto oblast, která konstatovala to, že přestože peníze, které jdou na podporu živočišné výroby, se rok od roku zvyšují, ale ani naplňování nějakých řekněme indikátorů ani vlastně to jakoby strategické řízení ale neodpovídá tomu, že by se ty výdaje projevovaly v praxi.

Já považuji podporu živočišné výroby za velmi důležitou. Obecně si myslím, že je naprosto racionální politika, aby se stát snažil o to maximum potravin a nejenom živočišného původu, které se u nás spotřebují, aby se u nás i vyprodukovaly. U té živočišné výroby to má celou řadu významů nebo je to důležité z celé řady důvodů. Jednak je to samozřejmě ta často diskutovaná soběstačnost. Krizová situace na jaře ukázala, jak je důležité být schopný zajistit zásobování občanů potravinami. Je to důležité z ekonomických důvodů, z hlediska zaměstnanosti, z hlediska udržení peněz na venkově a v lokálních ekonomikách. Je to samozřejmě důležité i z hlediska dopadů na životní prostředí zejména z důvodu snižování uhlíkové stopy spojené s přepravou. Má to smysl i z hlediska krajiny tolik důležité organické hmoty, která chybí; a má to smysl i z hlediska toho, že nezřídka je k nám například to maso dováženo ze zemí, které mají podstatně menší standardy z hlediska kvality života zvířat.

Právě proto bych očekával, a často se teď o tom mluví, že budeme k podpoře živočišné výroby přistupovat se vší vážností a s nějakou strategičností. Tady ten závěrečný účet za rok 2019 dokládá, že ten trend výdajů a podpory do živočišné výroby je rostoucí. Čísla o produkci a procenta soběstačnosti tomu ale vůbec neodpovídají. Budu se snažit na některém z dalších jednání zemědělského výboru navrhnout zařazení bodu, který, kdybychom se podívali na budoucnost podpory živočišné výroby a pobavili se o tom, jaká je vlastně ta strategická vize. Ještě jednou to zopakuji. Výdaje rostou, efektivita nebo produkce se prostě nezvedá, nebo soběstačnost. Myslím si, že by bylo dobré to zhodnotit a říct si, jak moc jsou v této věci vynakládány veřejné prostředky efektivně a jestli náhodou není čas, když máme ty zprávy ať už NKÚ nebo i řadu dalších dat, tu formu a podobu podpory živočišné produkce přehodnotit a hledat jiný způsob, jak naše zemědělce a chovatele podporovat.

Druhý bod je řešení problematiky sucha a vody v krajině. Opět zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu poukázala na to, že ta práce a přístup k řešení této problematiky není úplně systematický. Vycházím tedy z dat z let 2016 až 2018, kde se vlastně v tomto období vynaložilo 28 mld korun a Nejvyšší kontrolní úřad poukazuje na to, že ty jednotlivé programy Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství si v mnohém odporují. Takový mediálně nejvděčnější příklad je to, že Ministerstvo životního prostředí vrací řeky do původních koryt, zatímco Ministerstvo zemědělství je betonuje a rovná. Ani v roce 2019, ke kterému se vztahuje tento závěrečný účet, ani v tomto roce jsme nebyli svědky toho, že by se přišlo s nějakou jednotnou koncepcí, jednotnou strategií tak, jako jsme to udělali my před prázdninami s naším konceptem "Vodu řešíme teď", kdy by bylo naprosto jasné, jaké jsou strategické cíle, jakými nástroji k nim chceme přijít a samozřejmě je provázat i s těmi výdajovými položkami na straně státního rozpočtu. Tenhle ten systematický přístup prostě chybí a bohužel podoba, v jaké je i ten státní závěrečný účet, nám vlastně neukazuje, že by stát měl a vláda měla nějaký cíl, který tyhle ty věci řeší koncepčně.