Ale budiž, aspoň se něco postavilo a řemeslníci měli práci. Horší to je s projekty, kde se reálně vlastně nic neděje. Popíší se pouze papíry, vznikne „projekt pro projekt“. Peníze se někde proúčtují a utrácejí se jen proto, aby se čerpalo.

Minule jsme v zastupitelstvu Kraje Vysočina projednávali projekty s těmito názvy: „Návrh optimalizace sítě pobytových zařízení v Kraji Vysočina“ a „Učit se společně, růst individuálně". Oba jsou dotované z Operačního programu na podporu zaměstnanosti. V podkladech byly popsány rozsáhlým a ne příliš vypovídajícím způsobem.

Bohužel předkladatel návrhu nám nevysvětlil ani to, proč se má utratit přes 30 milionů korun za najatou externí firmu. (číst dál celý článek)

Sice to kraj nestojí „skoro nic“ – 95 % všech nákladů totiž pokryje stát a EU, ale pak se nedivme, že i díky podobným nejasnostem má slovo „dotace“ čím dál horší zvuk.

Běžně totiž kvůli splnění podmínek dotací píšeme do žádostí o dotace rozsáhlé složitosti. A když dotace získáme, třeseme se, aby kontroly neobjevily nějaký rozpor a nemuseli jsme peníze vracet. A proto se raději příště do žádostí píší ještě větší nesmysly. A všichni to víme. Bojím se, abychom si tuhle sdílenou přetvářku nepřenesli i do jiných úrovní svého života.

Miroslav Houška

(psáno pro Noviny Kraje Vysočina)