Už nějakou dobu se v Brně hovoří o takzvaném sociálním začleňování a o tématech s tím spojených, jako je inkluzivní vzdělávání, problematika menšin, bezdomovectví nebo přijímání a integrace uprchlíků a dalších cizinců.

Není žádným velkým tajemstvím, že hned v centru Brna se nachází veliká vyloučená oblast, která je obývaná převážně našimi romskými spoluobčany, ve městě žije přes dva tisíce bezdomovců a mnoho dalších sociálně slabých občanů. A do toho všeho mají lidé čím dál tím větší obavy ze současné uprchlické krize, která trápí Evropu. Je tedy jasné, že tyto problémy je nutné řešit. Má ale vůbec současná brněnská koalice dost sil skutečně v těchto věcech něco prosadit, a to tak, aby to mělo nějaký reálný výsledek?

V oblasti inkluzivního vzdělávání na tom nejsme zase tak špatně. Škol, které se snaží začleňovat do svého kolektivu jak děti z vyloučené lokality, tak i další sociálně slabé nebo různě postižené děti, přibývá. Samozřejmě to není činnost jednoduchá a je závislá hlavně na penězích a na ochotě se do ní zapojit.

Negativní dopady asociálního neoliberálního kapitalismu na životy lidí však můžeme v současnosti jedině zmírnit, ale nikdy je nedokážeme úplně odstranit.

To samé platí také o dopadech uprchlické krize. Je hezké tvářit se solidárně, ale těžko můžeme ignorovat obavy občanů z přílivu lidí se zemí Středního a Blízkého východu, jak to dělá hlavně hnutí Žít Brno. Je otázkou, kdo více přispívá k současné fašizaci společnosti. Zda lidé, kteří se bojí, aby společně s obyčejnými muslimy nepřišli třeba i do Brna islámští radikálové, anebo různí naivní pseudohumanisté, kteří místo věcné diskuze hned každého označují za xenofoba a rasistu. Problematika sociálního začleňování patří v Brně k těm nejsložitějším, a právě proto bychom se měli ptát, jestli je rozumné, aby ji měli na starosti lidé, jako je Matěj Hollan a Martin Freund (oba z hnutí Žít Brno) a jejich kamarádi z neziskovek, kteří jsou až příliš odtržení od reality.

Jiří Hráček
člen Zastupitelstva města Brna za KSČM