Zjevná přemrštěnost nařízení v kombinaci s tragickou komunikací vládních představitelů způsobuje, že mnozí naopak jakoukoliv ochranu či opatrnost trucovitě zavrhují.

Nárůsty nakažených vzbuzují v mnohých lidech obavy srovnatelné s březnovým počátkem epidemie. Tyto obavy evidentně řídí i kroky příslušných orgánů veřejné moci. Vláda od 1. 9. 2020 zavedla povinnost nosit ochranu nosu a úst na vnitřních hromadných akcích (které mají navíc stále omezenou kapacitu účastníků), ve zdravotnických zařízením nebo ve vozech hromadné dopravy.Pražská hygienická stanice posléze přišla s ještě přísnějšími opatřeními včetně omezení otevírací doby stravovacích zařízení mezi půlnocí a šestou hodinou ranní.

Podobně opatrný přístup bylo možné pochopitv březnu, kdy byl virus zcela nový a nikdo nevěděl, co přesně dokáže. Jasné pouze bylo, že v netriviálním počtu případů je smrtelný.Dnes už ale víme, že tak velké obavy rozhodně na místě nejsou, že žádnému zahlcení nemocnic nedošlo, a že důležité je především chránit příslušníky rizikových skupin, pro které onemocnění Covid-19 znamená opravdu extrémní nebezpečí.

Aktuální nařízení vlády zcela zjevněomezují běžný lidský životnadměrně. A to jak zbytečnou přísností některých opatření, tak naprostou nesmyslností jiných (např. omezení otevírací doby barů, vycházející zjevně z předpokladu, že viry se lépe šíří v noci).To sebou přináší zásadní problém. Obecně platí, že pokud veřejná moc vydá nesmyslnou a příliš omezující regulaci, lidi odmítnou se jí řídit. A to i v případě, že částečný racionální základ má. Roušky nepochybně podle medicínských poznatků v mnohých případech smysl dávají. Pokud však stát lidem jejich nošení direktivně nařídí, vyvolá u mnoha z nich naprosto zbytečný všeobecný odpor.

Proto je podle mého názoru správné nechat na každém jednotlivci, ať si sám vyhodnotí, jak se s ohledem na vlastní zdravotní stav a míru rizika chce chránit (ať už rouškou nebo tím, že nebude chodit na hromadné akce apod.), a na každém provozovateli obchodu či služeb, jaká pravidla u sebe bude vyžadovat, aby předešel nákaze zaměstnanců či zákazníků. Teprve nakaženým (a do potřebného otestování jejich blízkým kontaktů) ať hygienické stanice nařídí dočasnou izolaci.

Není nic špatného na tom, když mladý sportující člověk bude postupovat s menší opatrností než chronicky nemocný senior– právě naopak, vzhledem k vědeckým poznatků se jedná o zcela racionální chování. Stejně tak např. jeden supermarket může nošení roušek nařídit a druhý ne, přičemž management obou nese za své rozhodnutí plnou zodpovědnost (na rozdíl od ministerstva zdravotnictví nebo hygienických stanic).

Z tohoto spontánního řádu pak vzejdou opatření, která budous ohledem na poznaná rizika epidemie co možná nejblíže optimálnímu stavu. Orgány veřejné moci by místo vydávání chaotických omezujících opatření měli zajistit péči o nemocné, trasování jejich kontaktů apod.

Příliš přísná omezující opatření kromě efektu totálního trucovitého odporu znamenají další výrazný negativní dopad na ekonomiku, na psychické zdraví populace, nebo na zdraví pacientů s jinými onemocněními. Nedovolme další prohloubení ekonomického propadu. Nechce ochranu před Covidem-19 na úvaze lidí!