Ale to ne, páni kolegové si jako na potvoru zasednou právě jen na kuřáky a na jejich bezbranné dodavatele. „Kolik lidí umírá na obezitu“, nedá se umlčet udata, a „jak to, že v tom zákoně není… zákaz spotřeby například tlustého masa“?

Musím připustit, že i ve mně, ač nekuřákovi, to mužné slovo vzbudilo jisté sympatie, přinejmenším svou nekompromisností podle zásady padni, komu padni. Leč jisté pochybnosti páně poslancova neohrožená řeč přece nedokázala zaplašit.  Škodlivost pasivního kouření má být (jistě jen v očích zaujatého nekuřáka) na první pohled zřejmá. Kuřák prý otravuje vzduch i nekuřákům, poškozuje jim tedy zdraví, většinou, aniž se jich ptal. Přitom ale host přece není povinen v kuřáckém prostředí pobývat. Může si najít zařízení nekuřácké. A v případě, že v místě není, což je časté třeba u vesnických hospod, stále má na výběr postit se, to je v tomto adventním čase nakonec docela aktuální, případně pojíst a popít z přinesených zásob venku na těch schodech, kam je nyní sprostě vyháněn kuřák. Nemá-li vlastní zásoby, protože počítal s hospodským prostředím bez kouře, je to jeho chyba.

Nehledě na to, že je poněkud sobecké předpokládat, že se místní kuřáci přetrhnou samou ochotou omezovat svá roky vydržená práva kvůli nějakému pasantovi, který nakonec jak přišel, tak zase odejde. Trochu komplikovanější je to, pravda, se zaměstnanci nekuřáky, kteří si moc vybírat nemohou – jejich živobytí s ochotou inhalovat rakovinotvorné dýmy stojí a padá. Nicméně při troše snahy to lze i tak zařídit, aby naopak nekuřáci kuřákům neotravovali život víc než oni sami sobě. Stačí, budou-li se nekuřáci kuřákům vyhýbat na sto honů, tudíž nedojdou úhony jedni ani druzí, a žádného zákona pak není třeba.

Ale jak je to s těmi tlouštíky? Přiznám se, že tady se dostávám do oblasti čirých spekulací, a to i přes prolistování nejednoho obdobně obtloustlého lékařského vademeka. A ten nejpovolanější, totiž výše citovaný pan poslanec Jandák, žel také nepodal nějaké podrobnější vysvětlení, jak se to má                     s nebezpečnosti  tlouštíků pro ty, kdo se nacházejí v jejich blízkosti. Napadá mě, zda třeba ti tlouštíci negenerují v dechu nějaké tlusté molekuly, jejichž vdechnutí dokáže posléze způsobit  smrtelnou obezitu i osobám tak pověstným svou vyzáblostí, jako Twiggi. Nebo jako poustevník Školastykus z Drdových Hrátek s čertem, živící se jen lučními kobylkami a občas nějakou tou manou nebeskou – což ale navzdory chutě vzbuzujícím představám nakonec má být také jen jakýsi pouštní lišejník, navíc nejspíš protivně v hrdle škrábající.

PhDr. Miroslav Hudec, psycholog a publicista