Ono se není čemu divit. Jen hodně naivní člověk by si mohl myslet, že každý, kdo jede takzvaně na lyže, jede tam za sportovními zážitky a obdivovat zimní horskou přírodu. Skeptik by možná dokonce řekl, že takových bude spíše menšina. Jak se nějaká činnost stane masovou, je pravidlem, že se zvrhne v něco, co původní průkopníci a nadšenci vůbec neměli na mysli.

Varovné signály se objevují už poměrně dlouho. Horská služba si stěžuje na opilé lyžaře na sjezdovkách. Na růst neukázněnosti a anarchie, na zvyšující se agresivitu lyžařů. S tím vším jde ruku v ruce nárůst množství střetů (ve všech významech toho slova) a úrazů. Zraněných jsou ročně stovky a bohužel žádnou výjimkou už není ani smrt na sjezdovce.

Parkoviště u sjezdovek jsou přeplněná, místní obce se brání náporu dalších a dalších neodbytných zájemců, kteří nejsou ochotni udělat krok pěšky z parkovišť záchytných. Sportovci! V poslední době se dokonce objevily zprávy, že auty nebezpečně zajíždějí dokonce až na sjezdovky – prý omylem.

A do tohohle prostředí směřují každoročně tisíce školních dětí na populární lyžařské školy. Dokonce se kvůli tomuhle novodobému zvyku zrušil jednotný začátek a konec jarních prázdnin, aby bylo možno návštěvníky lyžařských středisek lépe vytěžit. Děti se tam jistě základům lyžování naučí. Ale k tomu možná ještě leccos dalšího, co už by se asi jejich rodičům tolik nelíbilo.

Zdravý rozum napovídá, že je nejvyšší čas rázně zakročit, stanovit přísná pravidla a také tvrdě vyžadovat jejich dodržování. Když je možno zakázat přístup na sportovní stadiony výtržníkům, ohrožujícím slušné diváky, proč by nebylo možné totéž udělat v lyžařských areálech s mazavky a s těmi, kdo si myslí, že si tam mohou dělat co chtějí, když si přece zaplatili?

Jenže není moc ochota. Jak také, když by to možná znamenalo snížení příjmů majitelů a provozovatelů lyžařských areálů. A to rozhodně nejsou jen místní sportovní jednoty nebo obce. Když se mluví vlastnictví těch areálů, padají například jména jako Roman Janoušek, exšéf ČEZ Martin Roman nebo hradní kancléř Vratislav Mynář.  A jistě nejsou jediní.

Praha si stěžuje na masové nájezdy mladých cizinců, které jak můry plamen svíčky přitahuje levný alkohol, kteří si jezdí do centra metropole zařádit tak, jak by jim to doma někdo netrpěl. Tady trpí. Hlavně ale zbytky místních, kteří se ještě neodstěhovali a kteří se kvůli neustávajícímu rambajzu pořádně nevyspí, jak je rok dlouhý.

Krkonoše a další horská centra se pomalu začínají podobat nočnímu centru Prahy se vším, co odtud vyhání původní obyvatele. A jak se zdá, Krakonoš se svou sukovicí je proti tomu bezmocný. Tak asi nezbude než to i tady zkusit třeba s těmi s nočními starosty.

Miroslav Hudec,  psycholog a publicista