Nad očkováním proti tetanu, žloutence, neštovicím, klíšťové encefalitidě aj. se prakticky nikdo nepozastavuje. Hexavakcína, zřejmě nejvíce zatěžující dětský organismus, je společenskou samozřejmostí. Přesto očkování proti covidu-19 spustilo hysterii. Pár věcných poznámek.

1. Pokud by jakákoli firma dodala na trh neprověřenou či neběžně rizikovou vakcínu a projevilo se to u očkovanců závažnými problémy, tak si docela obyčejně podepíše ekonomický rozsudek smrti. Zkrachuje. To žádná farmaceutická firma nechce. Proto také nic takového na trh nedodá.

2. Odpovědnost vůči rodičům, prarodičům, těžce nemocným a dalším křehkým blízkým, by měla rozumného člověka vést k očkování sebe sama právě proto, aby je nenakazil. Jako neočkovaný a tím možný bezpříznakový přenašeč mohu nakazit starou maminku, která následkem toho může zemřít. To je příliš krutá daň za vyčkávací taktiku.

3. V USA bylo již naočkováno několik milionů lidí a nezemřel v důsledku toho nikdo. Na nákazu koronavirem zemřelo kolem 400 000 Američanů. Výsledek tohoto utkání je 0 : 400 000 ve prospěch očkování.

4. Ano, máme volbu – nemusíme se nechat očkovat, na plošnou vakcinaci můžeme rezignovat. Tím si zvolíme i nadále to, co již téměř rok nechtěně prožíváme. Chceme v tom pokračovat?

5. Dnes jsme v našem zdravotnickém zařízení očkovali. Naši lékaři se očkovat nechali. Jsou tak hloupí, nevzdělaní a nezodpovědní?

Pojďme udělat dobrý skutek. Kdo jsme (celkem) zdraví, nechme se očkovat. Podstoupením pomůžeme celé společnosti vrátit se do normálu a ochráníme nejslabší mezi námi. Já do toho jdu.

PhDr Mgr. Robert Huneš, MBA
ředitel hospice sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích

Zdroj.