Moravané se nevyhýbají ani těm nejožehavějším tématům, jako jsou otázky spojené s přistěhovalectvím do zemí Evropské Unie

Ve sdělovacích prostředcích se většinou dozvídáme jen o těch nejkřiklavějších efektech imigrace do Evropy, o uprchlících utonulých u ostrova Lampedusa či o nepokojích v přistěhovaleckých čtvrtích ve Francii.

Pokusme se však na tento problém podívat blíže. Masové stěhování ze severní Afriky a Turecka do Francie a Německa bylo zahájeno na popud francouzské a německé vlády po druhé světové válce, protože těmto zemím chyběly pracovní síly ztracené za války. Je tedy možné říct, že poválečná obnova zde proběhla do jisté míry právě díky imigrantům. Později byly tyto imigrační programy zastaveny, přistěhovalectví však pokračovalo dál. Pro mnohé je jeho současná podoba nepřijatelná a tak se volá – mnohdy s xenofobním podtónem – po zpřísnění vstupu do EU.

Pokud však chceme tento problém skutečně vyřešit, musíme jít ke kořenům. Jak je možné, že i po zastavení imigračních programů v 70. letech přistěhovalectví z Afriky pokračovalo dál? A jak je naopak možné, že před druhou světovou válkou k ničemu takovému nedocházelo? V čem je rozdíl mezi obdobím před druhou světovou válkou a po ní?

Faktorem, který podle našeho názoru nejvíce roztáčí kola imigrace, je společná zemědělská politika EU. Připomeňme jen, že EU je největším světovým vývozcem zemědělských produktů a že africké země, jejichž obyvatelé odcházejí do Evropy, mají jen velmi málo rozvinutý průmysl. Evropský zemědělský export je proto pro ně naprosto klíčový.