Místo toho, aby se například plošně zvýšili důchody (což by alespoň zvýhodnilo všechny důchodce stejně a neznevýhodnilo ty, kteří vlakem nejezdí) se z mně neznámých důvodů (ale vzhledem k dosavadním populistickým krokům vlády lehce předvídatelným) musí snižovat komfort cestování nesmyslnou slevou na jízdném.
V Japonsku na to šli přesně opačně, jízdné zdražili, peníze investovali do inovací tratí a není výjimkou, že lidé jezdí do práce denně 200km. To je model, který může dlouhodobě fungovat a který přinese kýženou mobilitu pracovní síly. Ta ovšem nenastane, když komfort cestování ještě snížíme.
Když budeme mít mobilní pracovní sílu, tak se reálně sníží nezaměstnanost v problémových regionech. U nás však to myšlení takhle dokonale nefunguje a místo toho jsme se dostali do jakéhosi začarovaného kruhu, ze kterého se západu ani trochu nepřiblížíme. Už Frederic Bastiant, můj oblíbený francouzský ekonom řekl: "Existuje jen jeden rozdíl mezi špatnou a dobrou ekonomií: špatná se omezí jen na viditelný užitek, kdežto dobrá ekonomie bere do úvahy i ty účinky, které nejsou vidět a které musejí být pouze předvídány."
Snížení cen za jízdné -> náročnější finanční obsluha personálu a techniky -> snížení kvality -> méně spojů -> celkové zhoršení dopravní dostupnosti -> financování z dalších zdrojů -> snížení kvality v jiných oblastech života...

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV