Zejména v zahraniční politice jedná často jinak, než deklaruje ve svých prohlášeních, určených sluchu českého občana.
Během svého působení v politice jsem se vždy snažila, aby má politika byla čitelná a všem srozumitelná. Tak totiž chápu to, jak by měla činnost politika vypadat. Slova  a činy by měly být stejné před volbami, ve volebních kampaních, i po volbách, myslím-li to s naším občanem upřímně. Mělo by to být samozřejmostí, ale bohužel není. A coby ukázkový příklad uvedu právě Andreje Babiše, on je prototypem politika dvojí politiky.
 Pan premiér rád před svými občany „bojuje“ za české národní zájmy a jednotu V4, současně však často předvádí velice servilní a podbízivou politiku směrem k Bruselu. Podpora Marakéšské deklaraci, Istambulské úmluvě či paktu OSN o migraci hovoří  jasně! 
Babiš často svou podporu bagatelizuje tvrzením, že se jedná o symbolickou podporu, která Českou republiku k ničemu nezavazuje. Nač tedy tyto dokumenty vláda pod jeho vedením podepisuje či schvaluje? Nemají spíše tato jeho prohlášení uchlácholit naše občany?

Panu premiérovi není ani trochu trapné fotit si „selfíčka“ s Viktorem Orbánem při jeho návštěvě Prahy, zatímco jeho europoslanci za ANO přijímají deklarace, které vyhrožují či odsuzují Maďarsko. Vzápětí se nad tím na oko pozastavuje a „rozčiluje“, aby v následujících volbách udělal z těchto lidí znovu kandidáty a z Dity Charanzové dokonce lídryni celé kandidátky. Díky tomu se stala místopředsedkyní Evropského parlamentu a může vesele vykazovat národní vlaječky ze stolků vlastenecky orientovaných europoslanců. Existuje snad větší důkaz schizofrenního chování pana Babiše?
Pan premiér mnohdy argumentuje tím, že rozhodující je to, co se odehraje a schválí na domácí scéně. Tak nějak nám ale zapomene říci, že díky Lisabonské smlouvě jsou některá unijní nařízení nadřazena zákonům České republiky a tak je musíme zahrnout do našeho právního řádu. A opět tak trochu ztrácí paměť, jelikož občanům opomene říci, že tato nařízení musíme zavádět i díky hlasům jeho europoslanců.

Zvláštní kapitolou je pak působení eurokomisařky Jourové, vyslané do této pozice hnutím ANO, která zcela neomaleně vyhrožuje našemu spojenci z „V4“ Polsku, v souvislosti s reformou  polské justice. Ale pan premiér opět ve stylu ,,já nic, já muzikant“.

Nemohu si pomoci, ale přestože se pan premiér staví často a rád do pozice jakéhosi blanického rytíře, který se rve za tuto zemi, svými kroky spíše připomíná ty, kteří se snažili za hradby bájné Tróji propašovat svého koně! 
Nehodlám zpochybňovat mandát pana premiéra, který získal ve volbách a díky kterému vede tuto zemi. Chci jen poukázat na to, že každý politik by měl dělat takovou politiku, která se bude hrát dle stejných pravidel. A je jedno, zda je kolbištěm Brusel či malá vesnička v České republice. Náš občan si totiž zaslouží stejnou úctu a respekt, jaký pan premiér tak rád prokazuje bruselskému byrokratovi. Je ale možné, že pokud se stát řídí jako firma, pak taková pravidla neplatí. Na to si už ale bude muset odpovědět náš pan premiér sám.

(převzato z Profilu)