To už asi tušíte. Kdo jiný by ho měl dostat? Kdo jiný než lidovci, pro které je téma rodičů a rodiny tím nejdůležitějším tématem. A vždy bylo. V posledních dnech se o mně mluvilo jako o možné ministryni práce a sociálních věcí. Já ale o tento post neusilovala za každou cenu.

Proč? Mám rodinu, od které by mě při každodenní práci v Praze dělilo téměř 300 kilometrů. Moje rodina je pro mě důležitá. Kdybych se totiž stala ministryní, tak vím, že bych této roli nemohla dát maximum, které vyžaduje. Myslím si, že je úplně v pořádku to říct narovinu. Každý by měl být schopen odhadnout, jestli se některým věcem může věnovat na sto procent.

Náš život je v Bystřici pod Hostýnem, kde jsem senátorkou, a chci tam skutečně žít, abych měla stále kontakt s místními lidmi a věděla, jak jim pomoc v Senátu. Mé místo je nyní tam. Jsem přesvědčená o tom, že i z pozice senátorky budu mít dostatek možností, jak ovlivnit život rodin v Česku směrem k lepšímu.

Věřím, že mě chápete a děkuji vám za to. A děkuji také za vaše pozitivní reakce na mě jakožto možnou ministryni práce a sociálních věcí. Beru to jako ocenění mé práce a moc si toho vážím.