Letošní rok je rokem, kdy jako národ můžeme bilancovat a zároveň s nadějí hledět do budoucna. 

Stále i přes snahy různých skupin propagujících závislost na různých „velkých bratrech, zřízeních a mocnostech“, tak  český národ žije.

 Jsme lepší,  než byli Češi před sto lety?

Máme více rádi českou řeč, literaturu a jsme hrdi na naši minulost?

 Žil jsem v přesvědčení,  že toto výročí budeme jako  národ slavit  tím, že budeme vzpomínat na velikány naší minulosti,  jako byl František Palacký,  Vojtěch Náprstek, Jan Werich a další, kteří neváhali pro svůj národ trpět různá příkoří a dokonce být v nebezpečí smrti, jako mnozí hrdinové za první  a druhé světové války, vzpomeňme na Jozefa Gabčíka a na Jana Kubiše.

 Oslavy jsou před námi. Pojďme zapomenout  na řevnivost politických stran, přestaňme naslouchat neobjektivním novinářům a zapojme svůj vlastní rozum a cit. Buďme hrdi na naši minulost a pozitivně hleďme do budoucna.  Lidský život je velmi krátký a není dobré ho prožít ve lži, trápení a negativismu.

 Dobré slovo a myšlenka může hodně změnit. Začněme každý u sebe a svého okolí doma, v práci a v prostředí, kde se setkáváme s druhými lidmi.  Nedejme šanci  zkorumpovaným a zakyslým politikům, aby nám ,, otrávili“  naše oslavy.

 Ať se stane motem těchto  oslav radost, úsměv a naděje. Pokud národ bude držet při sobě a lidé budou do budoucna hledět  s nadějí, nikdy český národ nezanikne.

(převzato z Profilu)