Děkuji moc za slovo. Já budu možná malinko delší, než se asi u tohoto tisku předpokládalo, nicméně to, že takhle budu vystupovat, bylo jasné už asi z posledního výboru pro sociální politiku, kde jsme dvě hodiny právě s paní vedoucí Odstrčilovou, s paní Zárasovou i s paní Štýbrovou komunikovali právě zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Můžu konstatovat, že skutečně v tuto chvíli já budu dávat, jak říká má kolegyně Lucie Šafránková, návrh na zamítnutí, vaším prostřednictvím, paní předsedající, a bude to z několika důvodů.
Za prvé, Legislativní rada vlády sama říká, a je to pravda, že od roku 1999 prošlo 44 novel, které se týkají sociálně-právní ochrany dětí. Ta poslední byla před tuším dvěma nebo třemi lety, kdy některé části tohoto zákona ještě nenabyly ani účinnosti, a my tady máme novou novelu novely, přičemž tato vláda avizovala, tuším ve svém programovém prohlášení, že bude do října tohoto roku předkládat ještě velkou novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která pravděpodobně tedy už předložena nebude, ale bude asi příští rok a asi se připravuje, to znamená, že budeme znovu za pár měsíců projednávat zákon o sociálně-právní ochraně dětí. A domnívám se, že bychom to neměli takto dělat, že bychom se prostě měli opravdu bavit o tom, aby ten legislativní proces nevnášel chaos dovnitř orgánů sociálně-právní ochrany dětí, kde jim neustále měníme nějaké věci, a v tuto chvíli tou novelou novely to budeme dělat opět, například jak zmiňovala paní kolegyně Šafránková ohledně zvláštního spisu atd.
Pan ministr tady na úvod řekl, že komunikoval s kraji, s poskytovateli služeb, s neziskovkami, ale nezmínil se o tom nejdůležitějším, a to, zdali skutečně jednal s odborníky, to znamená skutečně s těmi ospoďáky, kteří jsou v každodenní praxi, v každodenním kontaktu s těmi klienty, a to mi tady chybí, poněvadž já si myslím, že moc nekomunikoval, poněvadž v tuto chvíli Profesní komora sociálně-právní ochrany dětí posílala otevřený dopis panu ministrovi, a to zhruba před dvěma třemi měsíci, nemám tady to datum, a nevím, zdali dostala odpověď, ale na posledním výboru pro sociální politiku bylo řečeno, že odpověď ještě nebyla odeslána z Ministerstva práce a sociálních věcí. Ten dopis má 12 stran a je v něm krásně popsáno, jakým způsobem Ministerstvo práce a sociálních věcí postupuje právě v legislativě u sociálně-právní ochrany dětí. Mám pocit, a pan ministr to určitě vyvrátí, že Ministerstvo práce a sociálních věcí a konkrétní lidé tam, kteří pracují na těch jednotlivých legislativách, a tím nemyslím ty, kteří byli na výboru pro sociální politiku, tak skutečně šlapou naopak po těch ospoďácích místo, aby jim tou legislativou pomáhali. Neustále tady vidíme a vnímáme tu atmosféru kolem OSPODů, že to jsou ti, kteří jako jsou ti zlí atd., a i touto novelou my de facto předáváme některé činnosti ohledně ohrožených dětí od státu směrem k neziskovému sektoru a já s tím zásadně nesouhlasím, poněvadž si myslím, že stát by neměl ztratit žádný dozor, ani žádný fokus na ohrožené děti, že by neměl vůbec s nikým tady o tomto diskutovat, a měl by prostě ty ohrožené děti chránit a měl by jim pomáhat.
Já jsem byl svědkem právě té prezentace, která byla na výboru pro sociální politiku, kde to bylo vesměs prezentováno. Jenom chci říct, že tento zákon byl otevřen jenom z jednoho prostého důvodu, a to, abychom prodloužili termín na umísťování dětí do tří let věku právě o ten rok na začátek roku 2025, a to z toho důvodu, že jednoduše jsme se prostě tady v minulém volebním období netrefili do toho termínu, do konce tohoto roku, a ty děti by pravděpodobně končily před prahem Ministerstva práce a sociálních věcí, protože by je nebylo kde umísťovat. Ale tento bod jsme již vyřešili právě jako pozměňovací návrh k tuším rodičovskému příspěvku, kde jsme pro něj všichni hlasovali, a tento termín prodloužili.
Proto vůbec nerozumím tomu, když jsme před několika lety de facto udělali novelu zákona o sociálně právní ochraně dětí, kdy tato vláda má ve svém plánu udělat velký zákon o sociálně právní ochraně dětí, že najednou tady řešíme nějakou novelu novely, která opravdu i podle tohoto otevřeného dopisu profesní komory sociálně-právní ochrany dětí vnese více chaosu do té praxe, než aby té praxi pomohla, i přestože to vypadá všechno skvěle, jako že budeme pomáhat těm pěstounským rodinám v náhradní rodinné péči atd., ale přitom tam ty všechny kompetence rozmělňujeme a de facto uvolňujeme.
I Legislativní rada vlády se staví proti té dvoukolejnosti, kterou tato novela přináší. Sama právě říká ohledně těch jednotlivých novel, aby se už další tato novela novely nedělala, naopak abychom se mohli třeba i více soustředit, to říkám zase já, na tu novelu velkou.
Takže MPSV, a byl jsem samozřejmě u toho, říká, že novela navazuje na předchozí novelu. Proč tedy to nebylo zapracováno, ty všechny věci, které dělají pořád jedni a ti samí lidé na MPSV, už do té předchozí novely. A jak můžeme vědět, že za půl roku nebude zase nějaká novela nová. To jsou otázky, na které bychom rádi odpověděli. Jenom připomenu, že na výboru pro sociální politiku jsem požádal Ministerstvo práce a sociálních věcí, a já poprosím, aby i pan předseda výboru pro sociální politiku se tímto zabýval, že jsem chtěl odpověď na některé věci, které se týkají akčního plánu až do roku 2029 ohledně ohrožených dětí, a chtěl jsem vědět, jaké skupiny, v jakém složení a kdy se setkaly, jaké mají tyto skupiny výsledky své práce, a jak jsou právě promítány do této novely novely. Já jsem doposud, a je to skutečně už přes měsíc, žádnou odpověď od ministerstva neobdržel, tedy tento úkol jednoduše nesplnilo, i když nám to bylo přislíbeno, že nám řeknou, v jakých akčních skupinách, kdo se schází atd., poněvadž jak asi víte, a bylo to i na výboru pro sociální politiku, tak tyto skupiny jsou placeny neziskovým sektorem. Je to prostě opravdu otázka toho, zdali naopak nevládnou některé neziskovky na Ministerstvu práce a sociálních věcí právě tady v této agendě.
V prezentaci, která nám byla představena na výboru pro sociální politiku, bylo navíc uvedeno, že bude ten nový systém. Pokud to mohlo fungovat dosud, je lepší počkat a věci prodiskutovat, jak říkám, v tom novém systému. Říkám, že na to jednoznačně poukazuje Legislativní rada vlády. Nemá cenu dělat novelu novely, když ten nový systém má být a bude v plánu. Já se také odkazuji na zdroj krajů. Kdy měly kraje možnost tedy, jak říká pan ministr, poslední podobu novely připomínkovat? Poslední připomínka krajů byla tuším v únoru v rámci vnějšího připomínkového řízení, poté si to bez jakéhokoliv připomínkování ze strany krajů MPSV upravovalo a dodávalo si tam své verze, například jsou to ta centra dětství bez násilí, úpravu kurately, to zrušení zvláštního spisu atd.
Z čeho ministerstvo vycházelo? Ty zdroje náhradní rodinné péče, a například u kurately, z čeho vycházely? U zřízení centra dětství bez násilí, z čeho vycházely u paragrafu 6a a 10 odst. 2? Kde jsou právě ty zdroje? A na to jsem se já právě ptal ministerstva na tom výboru a pořád očekávám odpověď. Vůbec nerozumím tomu, že tady toto projednáváme, opravdu. Také jsem se ptal, zdali jsou vypořádány všechny připomínky.
Nevím, co říkal Svaz měst a obcí právě na § 6A, ke kterému se za malý okamžik dostanu, odstavce 10 a 10 odstavce 2. Ne všechny připomínky dle mého názoru byly zohledněny.
Už dlouho, a já jsem to také avizoval, prostě není vhodné, aby narovnání postavení dětí ve svěřenectví s dětmi svěřenými do pěstounské či poručenské péče a jejich náhradních pečovatelů ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti, protože to je velmi důležité, tam funguje vyživovací povinnost a tak dále, tak je důležité si prostě klást otázku, proč by měli například prarodiče, jak je uvedeno právě v té prezentaci, pobírat dávky.
Počet dětí v dětských domovech do tří let klesá, to jsme už opravdu jakoby vyřešili právě tím pozměňovacím návrhem. V tuto chvíli nebo v roce 2021 to bylo to tří let v dětských domovech 142 dětí a 268 dětí do čtyř let a samozřejmě to klesá i díky tomu, že se ministerstvo věnuje osvětě, i všechny kraje, co se týká pěstounské péče.
Ta prezentace, která nám byla dána na výbor pro sociální politiku, vůbec nehovoří o tom, že stále není dostatečný počet pěstounů. Ano, to je jako velký problém a bez toho, abychom nedokázali skrze pěstouny saturovat počet ohrožených dětí, kterých je více než samozřejmě registrovaných pěstounů, tak nemůžeme prostě dělat žádné koncepční změny z hlediska ústavní péče. Takže zařízení budou muset být, dokud nebude dostatečná saturace jejich potřeb v náhradních rodinách.
Taktéž tento zákon řeší, že má být umísťování dětí do ZDVOPu v rámci jednoho měsíce. Doteď to bylo, že může být tři měsíce, plus o tři měsíce se to může prodloužit. Nikdo by nebyl z ministerstva na tom výboru schopen říct a odpovědět na otázku, jakým způsobem se přišlo na ten jeden měsíc, proč to není pět týdnů, šest týdnů, nešťastné číslo je sedm, takže to může být klidně sedm týdnů, proč je to najednou jeden měsíc. A právě na to velmi navazuje to, že jsem chtěl, aby mi byl předán seznam těch lidí, kteří jsou v těch jednotlivých akčních skupinách, jak často se scházeli a k jakým výsledkům došli, protože my tady toto nevíme. Nevíme, kdo tam je, protože jak na začátku říkal pan ministr, tak to vlastně ten zákon projednávali skoro se všemi, ale kromě tedy ospoďáků. Pokud to tak není, tak já jsem rád, že pan ministr kýve hlavou, že ne, a budu rád, když mi řekne, kdy se kdo v jakých akčních skupinách sešel a kdo tam je, protože to je velmi klíčové na to, že já mám pocit, že spousta lidí, kteří se zabývají ohroženými dětmi, tak s nimi nepřišla nikdy do styku, že ministerstvo je ve vleku nějakých neziskovek a nějakých lidí, kteří mají pocit, že by měli dělat to všeobecné dobro, ale někdy udělají více zmatku a našlapují v těch kanadách po těch vejcích než aby to mělo jakýkoliv užitek a protože tady tento otevřený dopis Profesní komory sociálně-právní ochrany dětí tak on prostě jakoby říká něco o té komunikaci a píšou tady:
Vážený pane ministře, Profesní komora se pokouší dlouhodobě s vámi komunikovat na téma zajišťování ochrany dětí v České republice. Na reakce z vaší strany čeká Profesní komora sociálně-právní ochrany dětí vždy velmi dlouho. Shodou okolností jste odpovídal až v době, kdy se na totéž začala dotazovat média, v posledních měsících jste ale zřejmě obklopen týmem, který stejně jako vy nekomunikuje vůbec. Poslední dopis, který vám Profesní komora sociálně-právní ochrany dětí zaslala a na jehož odpověď marně čeká, je z února 2023. Odpověď na něj pozbyla významu a Profesní komora sociálně-právní ochrany dětí už nežádá. Nezbývá než svou marnou snahu o korektní profesní komunikaci s vámi nahradit oslovením vaší osoby formou otevřeného dopisu s nadějí, že snad postřehy Profesní komory zaujmou jiné odborníky, kteří jsou a budou rovněž kompetentní k ovlivňování systému ochrany dětí v České republice. Profesní komora si vás znovu dovoluje upozornit, že situace na OSPOD v České republice je neutěšená a žádné kroky zpět, které jste signalizoval ve své odpovědi z listopadu 2022 jakožto reakce na náš dopis z července 2022 se nestaly účinnými. Než si Profesní komora sociálně-právní ochrany dětí dovolí vás oslovovat, učiní si vždy vlastní průzkum v odborných kruzích napříč Českou republikou u všech subjektů, které se mohou vždy k dané problematice fundovaně vyjadřovat.
Cituji dále: Nejedná se tedy o názory jednotlivců, ale o informace přímo z praxe a z terénu výkonu sociálně-právní ochrany dětí. Na základě svých zjištění si Profesní komora sociálně-právní ochrany dětí dovoluje položit nové následující konkrétní dotazy z několika okruhů a činí tak standardní formou, když nechce využívat institutu zákona o svobodném přístupu k informacím.
Dle mého názoru ještě nebylo odpovězeno na žádnou otázku tady z tohoto otevřeného dopisu, který tady už je - tuším - dva nebo tři měsíce.
Je mi to strašně líto, ale pokud má být odpovědí právě tato novela novely, tak je to špatně. Proto já navrhuji zamítnutí tady tohoto v prvním čtení. Dostanu se samozřejmě postupně k těm konkrétním věcem.
Ten otevřený dopis na těch dvanácti stranách skutečně popisuje nejen podrobně tu komunikaci s Ministerstvem práce a sociálních věcí v průběhu několika málo měsíců, ale hlavně to, jakým způsobem funguje právě ten legislativní proces, kdy jediní ti odborníci, kteří jsou, a to jsou ti ospoďáci, tak jsou z toho bych řekl prostě vyjmuti a můžu říct, že Profesní komora sociálně-právní ochrany dětí má 2600 členů. To není žádná malá organizace. To je profesní komora, která se skutečně zabývá ohroženými dětmi, které má na srdci, kde ti lidé pracují za skutečně málo peněz, jsou to srdcaři, kteří jsou tam desítky let, mají zkušenosti s ohroženými, týranými, sexuálně zneužívanými dětmi, a vy potom v rámci svého ministerstva připravíte novelu, která je úplně odtržená od reality a snaží se jenom udělat ty krásné věci, které tady tak krásně prezentujete, ale uvnitř, kde to jde do hloubky, když se jde odborně, tak je to prostě strašně špatně.
Už jenom ta komunikace je prostě tristní, pokud nejste schopni odpovědět na ten dopis Profesní komory a na výboru pro sociální politiku bylo jasně řečeno, že váš odbor tu odpověď připravil, ale že se ještě čeká na to, až vy to odsouhlasíte a na váš podpis. To jsou slova paní Odstrčilové, vaší zaměstnankyně. To si můžete pustit ze záznamu, pokud jste si tedy nepustil celý ten velmi zajímavý výbor.
Co se týká těch konkrétních věcí. V únoru 2023 byl zaslán tento dopis Ministerstvu práce a sociálních věcí, kde vyslovuje nesouhlas s připravovanou legislativou 359, to je to, co v tuto chvíli projednáváme a MPSV odůvodnilo nezbytnost této další novely mimo jiné tím, že dalo prý příslib senátorům, že v nejbližší době novelu předloží a opraví prý v ní chyby z roku 2021. Já tady prostě vůbec tomu nerozumím, protože ta novela z oku 2021 navyšovala příspěvky u pěstounů, a to jak u zprostředkovaných, tak nezprostředkovaných, a dokonce tam dala valorizační mechanismus na životní minimum a minimální mzdu. To byla moje práce, to navyšování právě těch jednotlivých příspěvků.
V důvodové zprávě je napsáno, že posudek - a tím se dostáváme k těm konkrétnostem - o psychické způsobilosti na základě výzvy krajského úřadu budou moci vypracovávat jen pověřené osoby, psychologové, mající zkušenost s diagnostikou a rovněž s náhradní rodinnou péčí. Seznam pověřených psychologů bude dán k dispozici žadatelům, kteří si mohou vybrat, kde posouzení absolvují, úhrada bude nákladem řízení o zařazení do evidence a žadatel ji nebude hradit.
Dalším problémem této novely je otázka dostatečné kapacity psychologů nutných pro psychologické posouzení žadatelů o pěstounskou péči a osvojení. Není stanoven jednoznačný finanční strop pro odměnu psychologa za vypracovaný psychologický posudek, což jsme i na výboru pro sociální politiku požadovali.
Dále je požadováno, aby psycholog, který tyto posudky bude vypracovávat, měl k této činnosti pověření od krajského úřadu. Otázkou tedy zůstává, proč systém psychologického posuzování nemůže zůstat ve stávajícím systému, kdy celkové psychologické posouzení si koordinuje daný krajský úřad svými psychology, kteří jsou v zaměstnaneckém poměru právě vůči krajskému úřadu. Tím jsou zajištěny velmi nízké náklady na zajištění psychologických posudků dle tabulkových tarifů než tomu bude u návrhu novely, kde budou psychologové placeni za svou činnost za tržní cenu za hodinu na daném posudku. To doufám, že takhle nebude. Tím, že bude psycholog poskytovat psychologické posouzení třeba za tržní sazbu, bude tím zvýšena mimo jiné i finanční náročnost takového posouzení.
Dalším problémem, který souvisí s psychologickým posouzením, je možný střet zájmů. A to je závažnější více než jsou právě ty - ta finanční náročnost. A to střet zájmů mezi psychologem, klientem, objednávajícím si posudek a případně pověřenou osobou, doprovázející takového klienta. Bude ve finančním zájmu doprovodné organizace klientovi doporučovat služby spřáteleného psychologa. Tady prostě uvedu, že může například nad těmi žadateli přimhouřit vlastně jakoby ten psycholog oko, protože ta jeho doprovodná organizace to samozřejmě jako pohlídá. A to je opravdu dle mého názoru jako závažnější než jakékoliv finance.
Taktéž nebyly v důvodové zprávě k tomuto zákonu definovány kapacity, to znamená počty možných psychologů, kteří budou v rámci pověření zajišťovat toto psychologické posuzování. My se totiž už dlouhodobě v České republice samozřejmě potýkáme s nedostatkem dětských psychologů, dětských pediatrů, ortopedů a dalších specialistů. S kolika psychology může tedy systém počítat? Dále není jasné, kdo bude pravidelně seznam psychologů aktualizovat, zdali to bude MPSV anebo zdali to třeba zůstane právě na krajských úřadech.
V důvodové zprávě je taktéž napsáno, že dohody o výkonu pěstounské péče jsou v některých případech stále uzavírány obecně s vyjmenováním zákonných práv a povinností, avšak bez zacílení pomoci rodině. Ztrácí se tak důraz na individualitu. Je třeba, aby dohody o výkonu pěstounské péče nebyly uzavírány pro forma dle vzoru, ale aby dohoda byla materiálem, který bude pěstouna a jeho rodinu směřovat, bude konkretizovat práva a povinnosti s ohledem na aktuální potřeby rodiny a svěřeného dítěte. Nadto je třeba akcentovat podpůrnou funkci doprovázení před funkcí dohledovou.
Také tedy mě samozřejmě zajímá a říkal jsem to i na tom výboru pro sociální politiku, akorát pořád nemám ještě ty odpovědi, na základě jakého výzkumu nebo na základě jakých dat došla důvodová zpráva k přesvědčení, že v současné době neprobíhá individualizace podpory v otázce provázení. V kolika případech, kde došlo tedy k zohlednění této individualizace podpory vůči těm samotným dětem, vůči těm pěstounským rodinám a jakým způsobem bylo zjištěno, že tato individualizace neprobíhá v praxi? Domnívám se, že doprovodné organizace na základě inspekční činnosti vykonávají činnost, která je vysoce individualizovanou. Já tomu pevně věřím. Vždyť přece mají mít k dispozici, já nevím, psychology. Mají mít k dispozici tu rodinu i s tím dítětem, vědět veškeré jejich zájmy a pomáhat jako doprovodka (doprovod?) těm lidem. Já si myslím, že ta činnost je velmi individualizovaná.
Další část té důvodové zprávy se týká těch samotných dohod. Pokud jde tedy o samotné dohody o výkonu pěstounské péče, navrhují se následující změny. Nově nebude stanovena povinnost mít uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče. Nebude, já to zopakuji znovu, nebude stanovena povinnost mít uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče, eventuálně mít práva a povinnosti upravené správním rozhodnutím. Uzavření dohody o výkonu pěstounské péče bude dáno jak možnost s tím, že na uzavření dohody o výkonu pěstounské péče bude navázán nárok na pěstounské dávky pro náhradní pečovatele. Jde o motivační prvek pro to, mít dohodu o výkonu pěstounské péče uzavřenou, jelikož to přináší řadu benefitů náhradním pečovatelům i svěřeným dětem a tak dále.
Takže mě zajímá taktéž, na základě jakých výzkumů a jakých dat se Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodlo o zavedení takového systému, kdy nebude existovat legitimní povinnost mít uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče, eventuálně nemít práva a povinnosti dle § 47, kde je vlastně upravena správním rozhodnutím mezi pěstouny a OSPOD, respektive pověřenou osobou. Tento fakt totiž není jednoznačně a srozumitelně vysvětlen v té samotné důvodové zprávě.
Pokud tato skutečnost bude schválena v zákoně, stát přestane mít nejenom přehled, kdo má a kdo nemá uzavřenou dohodu, ale bude problém i s vymahatelností práv a povinností, které jsou dnes pěstouni povinni dodržovat právě dle § 47 ohledně zákona o sociálně-právní ochraně dětí na základě uzavřené dohody právě o výkonu pěstounské péče. My prostě ztratíme dohled nad těmi dětmi. Já doufám, že tam prostě ten dohled nebude (bude?), že ti ospoďáci jsou naopak tak strašně zodpovědní, že tam opravdu jednou za půl roku půjdou. A i když tam není žádný problém, že to prostě - na to nějakým způsobem dohlédnou.
Dalším problémem bude jednoznačné znevýhodnění těch, kteří nebudou mít uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče, protože tito nebudou mít nárok tedy na odměnu pěstouna. Takže na základě čeho již nebude vyžadován souhlas s uzavřením dohody o výkonu pěstounské péče, když zákon sociálně-právní ochrany dětí správně dohodu jakožto veřejnoprávní smlouvu ve znění pozdějších předpisů, to je ve smyslu zákona 500, což je správní řád? Pokud tedy jakoby nebude vyžadován ten souhlas s uzavřením dohody, kdo bude garantovat, že daná dohoda bude ošetřena po její obsahové stránce z hlediska souladu s právními předpisy a samozřejmě hlavně s veřejným zájmem a hlavně se zájmem těch dětí? Protože OSPODy jsou těmi, kteří dohlíží na ty ohrožené děti. A nedělejme si tady iluze, že to jsou pouze ty děti, které zažívají prostě kritické věci ve svém životě. To můžou být klidně prostě i děti, které jsou drogově závislé, záškoláctví. To jsou děti, které třeba normálně běžně fungují, ale třeba jejich rodiče se rozvádějí, tak automaticky se dostanou právě do některé kategorie těch ohrožených dětí. Například když se jedná tam o domácí násilí.
Taktéž je v důvodové zprávě, co se týká státního příspěvku na výkon pěstounské péče, tak tam se píše, že prostě stávající výše neumožňuje pokrýt potřeby nejpotřebnějších dětí, které jsou nejvíce traumatizované a nejvíce ohrožené do budoucnosti, a to zejména v akutní situační péči, v terapiích a respitní péči. Stejně tak neumožňuje adekvátní ohodnocení sociálních pracovníků ve srovnání se mzdami zaměstnanců v sociálních službách.
Pokud tedy dle Ministerstva práce a sociálních věcí dosud neumožňuje pokrýt potřeby nejpotřebnějších dětí, které jsou nejvíce traumatizované a nejvíce ohrožené, a to zejména v akutní situační péči, v terapiích a respitní péči, stejně tak neumožňuje adekvátní ohodnocení sociálních pracovníků ve srovnání se mzdami zaměstnanců v sociálních službách, znamená to tedy, že se stát nepostaral o nejlepší zájem dětí a blaho dětí, které jsou traumatizované a jinak ohrožené děti? To skutečně píšete v té důvodové zprávě?
Otázkou zůstává, jak to, že deset let od poslední velké novely zákona v roce 2012 musí MPSV konstatovat, že neumožňuje pokrýt potřeby nejpotřebnějších dětí? Vždyť to přece takhle není. To je opravdu jenom zase jako nějaká věta, která se tam vložila proto, aby nás přesvědčila, že to je vlastně bohulibá záležitost.
Co se týká toho zákazu pobytu dětí do tří let, tak to už bylo vyřešeno. A myslím si, že tím jsme to měli jednoduše - tuto novelu novely - uzavřít a měli jsme počkat na tu velkou novelu, kterou slibuje v programovém prohlášení tato vláda.
V § 41 novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí se definuje nová služba, a to je ochrana a pomoc dětem ohroženým násilím. Dětem podle § 6 se poskytuje ambulantní formou služba, spočívající v ochraně a pomoci.
Účelem služby je prevence a zabránění násilí na dětech. Ochrana a pomoc se poskytuje též rodiči dítěte, pokud se násilí na tomto dítěti nedopustil nebo pokud nespáchal trestný čin nebo není osobou, se kterou je vedeno trestní řízení pro trestný čin vůči tomuto dítěti. Ochrana a pomoc podle odstavce 1 obsahuje tyto činnosti: zprostředkování kontaktů se společným prostředím sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
Tady musíme upozornit na fakt, že Centrum pro děti ohrožené násilím nebylo zkonzultováno s připomínkovými místy. Není vůbec jasné - a já jsem se na výboru pro sociální politiku na to ptal - kdo byl iniciátorem vložení této služby do novely zákona o sociálně právní ochraně dětí a proč tento typ služby nebyl vložen do typologie sociálních služeb v rámci zákona o sociálních službách, což je zákon č. 108, když svou typologií právě toto centrum Děti bez násilí patří do sociálních služeb. Takže já bych chtěl odpověď na otázku, a doposud jsem ji nedostal, kdo to inicioval, kdo byl ten, kdo tam tento paragraf do toho zákona vložil, jestli to byla, já nevím, paní Ostrčilová, paní Štýbrová, paní Zárasová, pan Křístek, pan Hovorka - kdo z ministerstva to tam vložil, pod jakým tlakem kdo tam vložil tady tento paragraf, čí to byl nápad, protože to tam samozřejmě nepatří, patří to do zákona o sociálních službách. Jinak samozřejmě proti intervenčním centrům nic nemáme, nicméně to nepatří do tohoto zákona.
V důvodové zprávě je taktéž napsáno v odstavci 6, a to se týká obcí, v odstavci 1 se navrhuje stanovit, že poskytování sociálně právní ochrany dětem uvedeným v § 6 spočívá v poskytování pomoci a podpory při překonávání jejich nepříznivé sociální situace s cílem umožnit jim sociální začleňování a poskytnout jim ochranu před sociálním vyloučením. Jedná se tedy o přepis dosavadního § 31 zákona o sociálně právní ochraně dětí, když nedochází k žádné obsahové či věcné změně. Je však vhodné s ohledem na pozdější vývoj sociální legislativy formulačně jeho znění upravit a zpřesnit některé termíny a užité pojmy, píše se v důvodové zprávě.
Není vůbec jasné, a myslím si, že přesun z kapitoly vztahující se ke kuratele je dle mého názoru nelogický, není prostě vůbec jasné, proč se zavádí terminologie sociálních služeb v rámci § 6a, to je, že poskytování sociálně právní ochrany dětem uvedeným právě v § 6 spočívá, vyjádřeno slovy, v poskytování pomoci a podpory při překonávání jejich nepříznivé sociální situace a tak dále, když vlastně výkon sociálně právní ochrany dětí je dostatečně definován ve stávajícím § 1 odstavce 2 zákona o sociálně právní ochraně dětí. Proč tedy termín navrženého § 6a vyjádřený tady těmito slovy nebyl vložen přímo do § 1, který by systematickým a logickým vložením do textu, kam patří, by tedy rozšiřoval okruh sociálně právní ochrany dětí a její obsah. Já tady upozorňuji na fakt, že věta, kterou jsem tady citoval a ještě jednou ji budu citovat: poskytování pomoci a podpory při překonávání jejich nepříznivé sociální situace s cílem umožnit jim sociální začleňování, poskytnout jim ochranu před sociálním vyloučením, je terminologicky spojena s dikcí a funkcí sociálních služeb a je proto potřeba ji odmítnout vzhledem k jinému zacílení výkonu sociálně právní ochrany dětí, ze které se tímto dělá sociální služba. A s tím já mám zásadní problém. My nemůžeme dělat z ohrožených dětí a z jejich ochrany sociální službu. My prostě máme zákon o sociálních službách, tam to klidně dejme. Spousta OSPODů právě spolupracuje se sociálními službami, s různými neziskovkami, s centry pro rodinu a sociální péči a s dalšími včetně, já nevím, té Lociky, která je samozřejmě úžasná v tom, co dělá, ale bohužel to patří do zákona o sociálních službách a ne do zákona o sociálně právní ochraně dětí.
Je toho prostě jakoby celá řada, co bych tady ještě mohl říkat. Já jenom, protože v důvodové zprávě se samozřejmě taktéž zabývají, kdy se píše, že zaměstnanec obce - a tím se dostávám právě k těm obcím a nevím, zdali to bylo projednáno se Svazem měst a obcí, celá tato novela - tak obecním úřadům jsou právě upraveny některé povinnosti jak v tom § 6a, který jsem tady zmínil předtím, tak v § 10, které doteď jakoby ty své kompetence, ty povinnosti zkrátka neměly. Takže jsou tady další dotazy, na které jsem se ptal na výboru, s jakými finančními náklady tedy musí státní rozpočet počítat, aby tyto činnosti, které jsou v této novele, v těch novelizovaných ustanoveních, byly realizovány a kvalifikačně a personálně zajištěny právě na úrovni obce prvního typu, pokud by měl být tedy zajištěn výkon sociálně právní ochrany dětí v těchto obcích samostatným zaměstnancem s kvalifikací sociálního pracovníka. Tady se poukazuje na fakt, že dnes není možné sehnat samozřejmě dostatečný počet sociálních pracovníků na obecní úřady obcí s rozšířenou působností k výkonu sociálně právní ochrany dětí. Další nevyjasněnou okolností je, zda tyto všechny činnosti obecního úřadu prvního typu jsou chápány v přenesené působnosti nebo budou poskytovány v samostatné působnosti, z jakých finančních prostředků a kapitol budou hrazeny náklady na zaměstnance obecního úřadu prvního typu při zajištění agendy sociálně právní ochrany dětí.
Dále se tady můžu zabývat lékařskými posudky, dalšími věcmi, které jsem si tady vypsal. Můžeme se klidně vrátit k tomu zvláštnímu spisu, například v pozměňovacím návrhu právě z roku 2021 bylo správně konstatováno, že pozměňovacím návrhem předkladatel navrhuje zavést novou kategorii spisové dokumentace, kterou obecní úřad obce s rozšířenou působností povede ohledně výkonu tak zvaného kolizního opatrovnictví v soudních řízeních, kde je účastníkem nezletilé dítě, jež nemůže být z důvodu konfliktu zájmů zastupováno svými rodiči a také poručnictví k nezletilému. Ke jmenování obecního úřadu, respektive obce s rozšířenou působností kolizním opatrovníkem nebo poručníkem nezletilého přistupuje soud v případech, jsou-li splněny předpoklady dle občanského zákoníku a tak dále. Pro větší ochranu soukromí a dalších oprávněných zájmů dítěte, jehož opatrovníkem či poručníkem bude obecní úřad obce s rozšířenou působností jmenován, navrhuje předkladatel tenkrát toho pozměňovacího návrhu omezit možnost nahlížení do spisové dokumentace jiným subjektům, které jsou v soudním řízení v postavení kolidujícím se zájmy dítěte, jemuž je poskytována sociálně právní ochrana. Dále se navrhuje přiznat právo nahlížet do spisové dokumentace dítěti, které má 15 let a více, ale to bylo z toho důvodu, že každé dítě má právo na to znát své rodiče a pokud je například osvojené, tak všichni ví, kdo jsou pěstouni anebo osvojitelé mají adoptované dítě, že zhruba kolem puberty to dítě touží po tom, znát své kořeny, své rodiče, hledá to různě na facebooku a tak dále, takže jsme jim tady umožnili právě přístup do toho spisu, aby se to dovědělo a vypořádalo si samo v sobě právě tuto problematiku toho, odkud vlastně pochází. Proto je naprosto nepochopitelné, že z § 54 a 55 byl bez jakéhokoli projednávání v rámci připomínkového řízení vyloučen tak zvaný zvláštní spis, který vede OSPOD právě pro účely kolizního opatrovnictví, když samo MPSV chtělo oddělit právě kolizní opatrovnictví od výkonu sociálně právní ochrany dětí a upravit dle toho i režim nahlížení do kolizních spisů. Uvedu příklad - dva rodiče se rozvádějí, opravdu mezi sebou vykopali hluboký příkop, vedou zákopovou válku a teď to dítě, které je zjevně ohrožené třeba tímto konfliktem nebo domácím násilím, vypoví něco tomu ospoďákovi a poté se do toho podívají rodiče, kteří poté mohou použít této informace u soudu. Proto tento zvláštní spis tam byl dán, ale pravděpodobně se to může vyřešit nějak jinak. Asi na to má ministerstvo právě třeba v té velké novele nějaký další recept.
Proto, dle mého názoru, je ještě v tuto chvíli, než k tomu nějakému receptu dojde, zachovat ten zvláštní spis, ale také i formu nahlížení do běžné spisové dokumentace OSPOD.
No a nyní na závěr přečtu, a s tím se naprosto ztotožňuji, názor Legislativní rady vlády, která k novele zákona o sociálně právní ochraně dětí z podzimu tohoto roku konstatuje v části 4 návrh změn.
Legislativní rada vlády má k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 359 o sociální právní ochraně dětí ve znění pozdějších předpisů a další související zákona tyto připomínky:
1. novelizovaný zákon byl přijat v roce 1999 a od té doby byl upraven celkem, jak jsem říkal, 47 novelizacemi. Poslední velká novela, která byla provedena zákonem, není účinná již ani dva roky. Některá její ustanovení do konce účinnosti ještě ani nenabyla. Předkladatel podle svých tvrzení zároveň již zahájil práce na přípravě zcela nové právní úpravy, která by měla komplexně řešit ochranu dětí a podporu rodin. Práce a této nové právní úpravě byly navíc urychleny, neboť Ministerstvo práce a sociálních věcí se zavázalo předložit vládě namísto návrhu věcného záměru tohoto nového zákona, který měl být podle plánu legislativních prací vlády na rok 2023 vládě předložen do konce října tohoto roku, přímo návrh této nové právní úpravy, což byl důvod, pro který Ministerstvo práce a sociálních věcí požádalo o zrušení úkolu předložit uvedený věcný záměr zákona.
V tomto kontextu tedy vznikají pochybnosti o nutnosti další rozsáhlé novelizace zákona. Tyto pochybnosti nerozptyluje ani věcný obsah nyní předloženého návrhu novely zákona, neboť řada ustanovení uvedeného zákona se pouze přepisuje bez zásadních věcných změn.
Realizace nyní navrhovaných změn prostřednictvím další velké novely zákona se proto s ohledem na výše uvedené, ale také s ohledem na délku legislativního procesu a na předkládanou účinnost navrhovaných změn, to znamená, že některé změny mají nabýt účinnosti, jak se píše u Legislativní rady vlády, až prvního ledna 2025, prvního ledna 2026 nebo dokonce prvního ledna 2028, nezdá být smysluplná. Jako vhodnější se jeví řešit předloženým návrhem zákona pouze nejpalčivější problémy a ostatní úpravy ponechat na nový zákon.
Ten nejpalčivější problém, což byl zákaz umísťování dětí do tří let do ústavní péče, ten jsme vyřešili právě tím pozměňovacím návrhem, pro který jsme všichni hlasovali.
Dále cituji: Předloženým návrhem zákona má být prostřednictvím novely zákona o sociální právní ochraně dětí zavedena nová služba sociálně právní ochrany dětí a to tak zvaná Centra dětství bez násilí. Pokud se odhlédne od nepříliš vhodného pojmenování předmětné služby resp. zařízení, které má služby poskytovat, což je řešeno konkrétními návrhy úprav v příloze k tomuto stanovisku, je třeba upozornit na to, že tato nová služba má charakter spíše sociální služby a je duplicitní k některým sociálním službám upraveným zákonem č. 108 o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů.
Zejména se jedná o duplicitu v jeho § 60 a) (?) k úpravě intervenčních center, která poskytují výjimku zprostředkování kontaktu se společenským prostředím stejné služby, jako zamýšlená Centra dětství bez násilí, a to osobám ohroženým násilím bez limitu věku, tedy samozřejmě včetně dětí. A to mimo jiné i ambulantní formou, což je velmi důležité. To znamená, že i to dítě, které třeba opravdu je týrané, je doma bité, může přijít třeba do tzv. ZDVOP, což je zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a tam mu nabídnou nejen tu ambulantní péči, ale také mu poskytnou například lůžko přes noc, kde dítě může noc strávit, už v tuto chvíli máme.
Nijak není řešena ani stávající, pokračuji v té důvodové zprávě Legislativní rady vlády, úprava § 62 zákona o sociálních službách, tedy úprava nízkoprahových zařízení pro děti a mládež, která poskytují služby dětem ve věku od šesti do dvaceti šesti let, ohroženým společensky nežádoucími jevy.
Vzhledem pouze ke kusému odůvodnění této navrhované změny ještě navíc obsahuje upozornění na duplicitu se zákonem o sociálních službách a absenci zhodnocení dopadu zavedení nové služby zařízení, v závěrečné zprávě zhodnocení dopadů v kontextu s jedním z deklarovaných cílů návrhu novely zákona, kterým je právě odstranění duplicit mezi službami sociálně právní ochrany dětí a sociálními službami poskytovaných podle zákona o sociálních službách. Pokud by tedy měla být ochrana dětí ohrožených násilím nadále upravena pouze v zákona o sociálně právní ochraně dětí a služby poskytované v intervenčních centrech by měly být omezeny pouze na dospělé osoby, bylo by třeba podle toho upravit i příslušná ustanovení zákona o sociálních službách. Tady podotýkám, že to nevíme. My to nevíme, zdali se tam bude nějakým způsobem hýbat tím věkem u dětí, zdali to bude jenom pouze pro dospělé, to znamená od 18 let a výše, nebo možná pro zletilé už od 15 let a výš.
Stejně tak by bylo potřeba reagovat na nové pojetí koncepce služeb pro ohrožené děti změnou právní úpravy nízkoprahových zařízení pro děti a mládež.
Připojený návrh novely zákona o sociálních službách ovšem žádné takové změny neobsahuje. Není tedy jasné, jaká je koncepce řešení ochrany dětí ohrožených násilím nebo společensky nežádoucími jevy, respektive její právní úpravy, a jaký je důvod úpravy prakticky totožných služeb ve více právních předpisech, pouze s mírnou odlišností pokud jde o okruh dětí, kterým mají být služby poskytovány.
Navrhovaná dvoukolejnost právní úpravy není vhodná ani žádoucí, neboť přispívá k nepřehlednosti právního řádu. Konec citace u Legislativní rady vlády.
Chci jen říci, že samozřejmě nikdo nemá nic proti tomu, aby tato centra byla upravena právě v zákonu o sociálních službách. Čím více takových center bude, tak tím samozřejmě je to pro děti lépe, nicméně říkám - nedělejme nic v zákoně o sociálně právní ochraně dětí, které by dávaly méně prostoru pro ty samotné OSPODy a OSPOĎáky a více prostoru pro neziskový sektor, který prostě nemá ty kapacity, ani vzdělání, ani další...prostě starat se o primárně ohrožené děti, to je v gesci OSPOD, který patří státu a stát by neměl ztratit nad tím jakýkoli dohled.
Mám toho tady samozřejmě ještě o něco víc, ale snad jsem zdůvodnil, proč bych chtěl, aby tady vznikla ta velká novela zákona o sociálně právní ochraně dětí, po diskusi se všemi, i s těmi odborníky a ne tato novela novely před tou velkou novelou, která opravdu vnese jenom neklid a chaos právě dovnitř těch OSPODů.
Proto navrhuji zamítnout tuto novelu v prvním čtení. Děkuji. (Potlesk levé části sálu.) Děkuji.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.