Já moc děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, my jsme dali několik pozměňovacích návrhů, které jsme probírali na výboru pro sociální politiku. A jak paní zpravodajka správně řekla, tak na všechny, které dala opozice, bylo dáno negativní stanovisko. Má předřečnice, ctěná kolegyně Lenka Dražilová, vaším prostřednictvím, už předeslala to, co jsem tady chtěl říct částečně i já.  My jsme 3. června odeslali všem poslancům náš návrh zákona na zvýšení příspěvku na mobilitu z 550 na 2 000 korun. Z těch důvodů, které říkala taktéž má kolegyně, bych samozřejmě doplnil, že tento příspěvek byl navýšen v roce 2018 ze 400 korun na pouhých 550, aby tak vyměnil vlastně příspěvek na individuální dopravu a v úhrnu na provoz motorového vozidla a individuální dopravu to činilo 1 350 korun. A v tuto chvíli jsme na 550 právě od roku 2018.

Česká republika atakuje hranici podle Českého statistického úřadu podle včerejších dat na 18% inflaci. Nelze vyloučit, že do budoucna bude inflace vyšší. A myslím si, že přitom je potřeba zohlednit specifický nárůst cen jízdného nejen ve veřejné dopravě, ale také cen pohonných hmot u automobilů, poněvadž většina těch lidí prostě a jednoduše jezdí do práce a jsou invalidní. Někteří mají postižené děti a vozí je do stacionářů právě proto, aby mohli pracovat. Ze všech těch důvodů navrhujeme zvýšení příspěvků na mobilitu na 2 000 korun. 900 korun se nám zdá jednoduše málo. A jsem moc rád, že k tomu alespoň došlo, i když opravdu je to od 3. června, a to znamená od vůbec obecně té energetické krize více než 7 měsíců a od 3. června 5 měsíců, než jsme se k této úplně jednoduché změně zákona dostali.

My jsme taktéž předkládali s mým kolegou Hendrychem, poněvadž vládní novela zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením přináší zásadní změny i s cílem odstranit diskriminaci hned na několika místech v naší legislativě s pozměňovacím návrhem, který se týkal mateřské. V našem pozměňovacím návrhu jsme se s předkladatelem kolegou Hendrychem zaměřili právě na místa, kde diskriminace reálně existuje, a je třeba ji odstranit. My jsme navrhli, aby se místo současné peněžité pomoci v mateřství vázané na archaický koncept účasti na nemocenském pojištění po dobu 270 dnů před narozením dítěte u ekonomicky aktivních rodičů, to znamená u těch, kteří mají denní vyměřovací základ, a je jedno, jestli to je těhotná maminka, anebo její partner, vyplácel prostě jednoduše plošný mateřský příspěvek. Protože požadavek oněch 270 dnů existuje v naší legislativě už od dob protektorátu a reálného socialismu a nebyl nikdy koncepčně měněn, ba ani co do smyslu a efektivity prověřen.

Povinná devítiměsíční účast na nemocenském pojištění vyvěrala z přesvědčení, že těhotenství je nemoc, a dosud se na tomto pojetí v liteře zákona opravdu vůbec nic nezměnilo. Takže my jsme tady dali pozměňovací návrh, kdy smyslem podané novely bylo upozornit právě na tu skutečnost, že 27 000 žen ročně nemá nárok na mateřskou, že těhotenství není nemoc a nepatří do nemocenského pojištění, že marodit až rok můžete okamžitě po přihlášení se k nemocenskému pojištění, ale v případě těhotenství musíte nejprve pracovat 270 dnů, to znamená, že když jste zaměstnancem a na druhý den po nástupu do práce se stanete nemocným, tak se vám platí nemocenské pojištění. A za d), že de facto nutíme, a to zvláště vysokoškolačky nastupující do práce, odkládat početí. A my jsme tam, protože byly zkrácené lhůty, tak jsme hodně s kvapíkem tady tento pozměňovací návrh připravovali, vypadl nám tam jeden paragraf, takže jsme se nakonec k tomuto pozměňovacímu návrhu nepřidali, načež vládní koalice nám vyšla vstříc a říkala: pojďme o tom diskutovat, je to skutečně jako problém. A naopak, abychom podpořili naši demografickou křivku právě i z hlediska budoucí výplaty důchodů, tak se pojďme tady o tomto bavit a pojďme pomoci těm, kteří se ocitnou právě bez prostředků díky tomu, že si neplatili 270 dnů pojištění, a přitom ten denní vyměřovací základ mohou uplatnit i u svého partnera.