V posledních dnech se konaly v Praze demonstrace odpíračů nošení roušek. Kromě imbecilních výroků o tom, že vládou předepsaná povinnost nosit v určitých situacích ochranné roušky snižuje důstojnost člověka (čímž zřejmě již po léta těžce trpí chirurgové při operacích), zazněly od organizátorů demonstrací na první pohled věcné a logické argumenty, proč by se roušky nosit neměly.  Jedna mladá žena, podle vnější vizáže nevypadající přímo přihlouple argumentovala takto:  „ Mne před nákazou rouška nijak nechrání a já sama zdravá nikoho neohrožuji ať mám roušku na nose nebo ne“.

Letos v květnu jsem se v prvním přiblížením ovšem v odlišných podmínkách zdánlivě řídil podle podobného pravidla. Jako senior (82+) trávící hodně času ve své „dědkovně“ u počítače,  jsem se oprávněně považoval  za člověka, který neohrožuje okolí možnou nákazou novým koronavirem ať již mám nebo  nemám nasazenou roušku. Když jsem vyšel ze zahrady vrátky přímo do lesa a procházel se svým psem po svých oblíbených  stezkách karlštejnských vršků, s dobrým svědomím jsem si nenasazoval roušku. Naopak mladí pražští turisté, kteří se v té době již „odvážně“ vydávali na výlety do přírody, měli na nose buď roušky nebo celý obličej omotaný šálou nebo šátky a při setkání se mnou se mi obloukem vyhýbali jako nebezpečnému exotovi bez roušky. 

Základní nevědomost uvedené mladé ženy spočívá v tom, že ona neví, že když je ZATÍM zdravá, nemusí to to být už zítra a může již dnes nákazu hromadně roznášet, jako jistá žena ve známém klubu Techtle-mechtle. A jelikož se pohybuje ve společnosti sobě rovných demonstrantů bez roušek, je pravděpodobnost, že se sama nakazí nepoměrně vyšší než u běžného ukázněného občana. Obdobně je možné vyvrátit argument jejího kolegy, že účinnost ochrany člověka rouškou je srovnatelná s ochranou zahrady proti mouchám drátěným pletivem plotu. Dotyčný duševní ubožák jakoby nepochopil, že rouška není určena k ochraně jejího uživatele před nákazou, nýbrž k ochraně lidí, kteří s ním přijdou do bližšího styku. I člověk bez vyššího technického vzdělání, který neměl důvod blíže studovat zákonitosti proudění vzduchu pochopí, že rouška  na obličeji výrazně zpomalí proudění vzduchu kolem hlavy jejího uživatele a obláček zamořený mikroskopickými kapičkami (ať již většinou neinfikovanými, tak eventuálně infikovanými) bude výrazně menší než u člověka bez roušky. Tudíž i nebezpečí pro člověka, který se dostane do jeho blízkosti je výrazně  menší, než při kontaktu s člověkem bez roušky. Já osobně (jako příslušník věkově z nejohroženější skupiny) při pohybu „ve společnosti“ (obchody, čekárny ordinací lékařů a ve vlaku) také  nepoužívám roušku, nýbrž pro důchodce cenově již dostupný respirátor FFP2, který mne s rozumnou pravděpodobností chrání před nákazou a kdybych už sám byl nakažen, chrání i lidi kolem mne podstatně více než  obyčejná rouška.